Huberbuam do Antarktidy

ANTARKTIDA - KLIMATICKÝ EXTRÉM

Antarktida je nejchladnější (roční průměr - 55 °C), nejchudší na srážky (roční průměr 40 l/m2) a největrnější (327 km/h) oblast země. Název „Antarktis“ znamená, že leží proti Arktidě, jejíž název je odvozen od souhvězdí velké medvědice viditelného ze severní polokoule („arktos“). Antarktida zaujímá jako šestný kontinent 13,2 miliony km2 plochy a jen asi 1 procento z toho je bez ledu. Kontinentální ledovec je průměrně 2000 m, místy dokonce až 5000 m silný. Asi 80 procent vodních zásob země je vázáno v antarktickém kontinentálním ledovci. Kdyby se celá ledová masa na antarktickém kontinentu rozpustila, mořská hladina by na celém světě stoupla asi o 60 m. Antarktis nepatří žádné zemi světa, i když se některé země jako Argentina, Austrálie, Chile, Francie, Velká Británie, Nový Zéland a Norsko domáhaly některých území. Místo toho je Antarktickou smlouvou ustanoven status, zajišťující využití Antarktidy především za účelem ekologického výzkumu na základě mezinárodní spolupráce.



DRONNING MAUD LAND

Dronning Maud Land (akglicky Queen-Maud-Land) je část antarktického kontinentu. Oblast pojmenovaná podle norské královny Maud (1869-1938) má velikost asi 2,8 miliony km2, což je asi osminásobek plochy Německa. Na pobřeží Dronning Maud Land poprvé vstoupil v roce 1902 William Bruce. Následující norské výpravy měly zájem na získání správy nad územím v souvislosti s lovem velryb. V roce 1939 byla vyslána německá výzkumná loď Schwabenland se stejným úmyslem, zajistit si práva lovu těchto velkých savců. A z jednoho z doprovodných letounů byl poprvé vyfotografován neskutečný tvar Ulvetanny.

Ulvetanna-Holtana

Alexander a Thomas Huberové – Huberbuam a Stephan Siegrist jsou považováni za nejvýznamnější horolezce naší doby. Se svými úspěchy ve velký stěnách a horách celého světa platí za protagonisty moderního horolezectví: technicky náročné lezení ve stěnách Alp, Yosemit, Patagonie nebo ve vysokých horách Himálaje a Karakoramu mluví za vše. Pro konec roku 2008 mají tito tři skvělí alpinisté jedinečný cíl – úchvatné vrcholy Dronning Maud Landu.



V zemi královny Maud ční, jako nikde jinde v Antarktidě, žulové věže, pilíře a zuby z Ledového moře. Tyto věže jsou jen kouskem pohoří, jehož nejvyšší vrcholy prorazily kilometrovou tloušťku kontinentálního ledovce a jako rakety stojí v zdánlivě nekonečné a bílé ledové poušti. Nejvyšší a nejimpozantnější horou v této oblasti je 2931 m vysoká Ulvetanna a hned za ním je jen o něco málo nižší Holtana. Tyto hory provokovaly horolezce celého světa jako žádné jiné. Ulvetanna byla poprvé slezena v únoru 1994 norskou expedicí s Ivarem Tollefsenem. O třináct let později, v prosinci 2007 se Norové na kopec vrací a zdolávají v úžasné linii severní stěnu. Vrchol Holtana byl poprvé zdolán severním pilířem teprve v roce 2001 Ralfem Dujmovitsem a jeho týmem. Kvůli extrémním podmínkám mohly být všechny cesty v této oblasti vytvořeny pouze za použití technických pomůcek. Ze zkušeností předcházející výprav si nová expedice předeslala nelehkou výzvu - eliminovat technické lezení na minimum a vylézt v Antarktidě 1000 m vysoký bigwall při teplotách kolem –30 stupňů. Jak řekli: „Bude nám zima, zda to bude možné, nevíme, ale kdybychom to už dnes věděli, nebylo by to tak vzrušující“.
Západní stěna Holtany se třem alpinistům zdá pro jejich projekt nejvhodnější. Strmá stěna, dlouhý arktický den a markantní systém spár táhnoucí se až k vrcholu. A co na to říkají: „Těšíme se! A kdyby nám zbyl čas, určitě si najdeme ještě nějaký cíl, proč ne třeba ještě jednu cestu na Ulvetannu?!“. Celou expedici bude zaznamenávat kameraman Max Reichel.

TÝM

Thomas Huber

Narozený jako první ze tří dětí 18. listopadu 1966 v hornobavorském Pallingu. Než vznikl slavný Huberbuam, vzbudil otec ve starším synovi vášeň k lezením a podnikl s Thomasem velkou cestu po Alpách. Světové veřejnosti se poprvé výrazně představil RP přelezem své cesty The End of Silence, zařazené mezi slavnou alpskou trilogii. V následujících letech své zkušenosti z evropských stěn přenesl do Yosemitů, kde se mu daří volně přelézt několik cest ve stěně El Capitana. K jeho největším úspěchům patří ale především jeho výpravy do Himalájí a Karakorumu - Ogre, Latok II a Shivling. Za svůj výkon na Shivlingu získal v roce 2001 prestižní cenu Piolet d´Or. Thomas je ženatý, má tři děti a žije se svou rodinou v Berchtesgadenu.



Alexander Huber

Osmatřicetiletý horský vůdce a instruktor lyžování v roce 1997 pověsil definitivě na hřebík životní dráhu fyzika a dal se na dobrodružnou cestu do hor. Provozuje horolezectví v celé jeho různorodosti v nejrůznějších zemích světa. Díky své síle a vůli může stále nanovo rozvíjet a plnit si své sny. Jedenáctý stupeň ve sportovním lezení, Bellavista jako první cesta tohoto stupně v alpské stěně, volné lezení bigwallů v Yosemitech, prvovýstup západní stěnou Latoku II a freesolo Direttissimy na Cimu Grande jsou jen ukázky jeho horolezeckého života. Alexandr žije se svou družkou v Traunsteinu.



Stephan Siegrist

Stephan Siegrist, narozený 17. prosince 1972, je už 20 let na cestě po velkých stěnách světa. Až do dneška sedmnáctkrát prostoupil obávanou severní stěnou Eigeru a zanechal zde po sobě tři úžasné prvovýstupy ("Young Spider“, "La vida e silbar", "No name"). Mimo jiné touto stěnou prostoupil s dobovým vybavení z prvovýstupu z roku 1938. O celosvětový rozruch se postaraly jeho úspěšný zimní prvovýstup na Cerro Torre Westwand v Patagonien a jeho velké Himalájské prvovýstupy – Severovýchodní pilíř Thalay Sagar, stejně jako severní stěna Arwa Towers. Filmy a fotografie z jeho expedicí jsou světoznámé a obdržely mnohá mezinárodní ocenění.

Max Reichel

Max je už řadu let na cestě s týmem Huberbuam a snažil se vždy u svých filmových prácí jít o krok dopředu. S filmy jako "Center of the Universe", "Am Limit" a "Die Nordwand" si neudělal jen dobré jméno, ale obdržel i několik významných cen. Expedice Antarktis bude opět novou kapitolou jeho kameramanského života. Max je ženatý a žije se svou ženou a synem v Bad Reichenhallu.

Se svolením bratří Huberů přeložil Martin Stolárik.