Plotny, plotny a zase plotny

Když na plotny, tak do Arca. A když do Arca, tak většinou na Parete Zebrata, vyhlášené Sluneční plotny. Lezení skvělé, nástup blízko a pohodlný sestup. Tak proč chodit někam jinam!? Odpověď je nasnadě pro každého, kdo tady již pod nástupy někdy hledal, ve které cestě je nejmenší zácpa na štandech. I to byl důvod, proč jsme se vydali objevovat nové oblasti a do oka nám padla stěna Cimy Alle Coste, výrazné hladké skalní vlny vlevo od zmiňovaných Parete Zebrata.



Nuvole Bianche(6c), Sesto Grado(6a), Transeamus(6b) jsou názvy cest, které vypadají, že by pro nás mohly být lezitelné a snad budou i odjištěné. Stupně kvality jištění S2 a S3 znějí slibně a odpovídají tomu, na co jsme zvyklí na Zebrátách. A tam je to přece pohoda! Takže: „No stress! Let’s go climb a rock!“





Nakonec se rozhodujeme pro Sesto Grado. Natěšeně se navazujme a vyrážíme do první délky. Pravda, první nýt je poměrně vysoko, ale jako zkušení pískaři se nad tím ani moc nepozastavujeme. Dál už to vypadá dobře a po chvíli se střídáme na prvním štandu. Technický traverz ve druhé délce nakonec není tak hrozný a tak asi nejhorší je, jak strašně dře lano. Na další stanoviště ho sotva dotáhnu a než doberu spolulezce, mám ruce vytahané až ke kolenům. Cesta dál vede již přímo vzhůru a my se vrháme do dalších délek. Rozestupy mezi jištěními jsou sice o něco dál než jsme čekali, ale obtíže lezení máme pod kontrolou i při tomto jištění a tak si to užíváme a valíme vzhůru. Pořád to nějak jde a čas od času se objeví i červeně natřený nýt. Až najednou dolezu na štand, a ať se dívám jak chci, další známky života nevidím. Nad námi je nepřehledná ukloněná stěna, kterou by se dalo prostoupit asi prakticky kudykoliv, ale nýt nikde nevidíme.





Co teď a hlavně kam? Koukáme kolem sebe, ale ať se snažíme sebevíc, správný směr ne a ne jednoznačně určit. Padají dokonce takové návrhy, že uhneme do nýtové dálnice vpravo od nás, ale nakonec Tomáš odvážně vyráží nazdařbůh plotnou, aby asi po deseti metrech lezení zjistil, že je špatně. Náš nýt je o několik metrů nalevo od něj. Nezbývá než slézt ke štandu a začít znovu.





Nahoru to šlo snadno, ale slézat je přece jen horší. Ale i to se úspěšně daří a už zase stoupá vzhůru k vymodlenému prvnímu nýtu a zhruba po patnácti metrech cvaká první jištění nad štandem. Zbývající dva nýty na této délce jsou v podobné vzdálenosti a tak je třeba lézt opravdu na jistotu. Pět metrů nad posledním (třetím) nýtem je konečně další štand a my začínáme chápat, o se vlastně rozumí tím S3. Jsou to přece tři nýty na délku!!! :-)





Obdobným terénem dolézáme poslední délky a traverzujeme ke slaňovacímu řetězu na konci cesty Nuvole Bianche...





Zhruba o měsíc později stojíme opět na úpatí stěny a vyzbrojeni zkušenostmi z minulého výstupu, nečekáme v cestě Nuvole Bianche nýty po metru, ale jsme příjemně překvapeni, že tady přece jen hustota jištění dosahuje obvyklého standardu. Pouze v lehčích délkách jsou vzdálenosti o něco větší, ale kvalit S3 na cestě Sesto Grado to zdaleka nedosahuje. Cesta je také o něco těžší a možná i proto zajištěnější. Je to první sportovní cesta udělaná v této oblasti a snad nebo spíše právě proto je jednou z nejhezčích ve stěně Cimy Alle Coste. Takže pokud máte rádi plotnové lezení, neměli byste si tuto oblast nechat ujít.

My se sem určitě ještě vrátíme!







Popisy cest Sesto Grado a Nuvole Bianche naleznete v databázi cest.