Dopravní prostředek necháváme stát na parkovišti u pomalu chátrajícího hotelu v sedle Tre Croci. Batůžky na záda, záda na nohy a nohy na cestu. Za chvilku jsme u chaloupky Son Forca (2215 m), kde končí sedačková lanovka a kam jsme se mohli nechat vyvézt.
Gondolová lanovka k chatě G. Lorenzi, foto: Petra Prokopová
Potřebujeme se dostat k chatě G. Lorenzi (2932 m). Máme na výběr. Můžeme stoupat sutí nebo riskneme jízdu gondolovou lanovkou nevalného vzhledu a neznámého stáří a stavu :)
Chata G. Lorenzi, foto: Pavla Šúleková
Máme rádi adrenalin, takže volíme variantu gondola. Nebudu zde dlouze popisovat jak se nám cesta líbila atd. Prostě a jednoduše to byl zážitek. U chaty G. Lorenzi je docela živo. Neleníme a rychle oblékáme sedáky, blembáky, teplé svršky...a vyrážíme hledat konec ocelového lana.
Žebřík, foto: Jakub Thůma
Cestu na vrchol nám zpříjemňují davy turistů. Někteří úplně bez jištění, ti zkušenější pak s šestkou repkou kolem pasu. Tahle ferata není těžká, ale znáte to... My nic nepodceňujeme a jsme plně vyzbrojeni.
Cestou necestou, foto: Petra Prokopová
Cestou člověk narazí na nějaký ten žebřík, trochu toho sněhu... Ale i tak jsme přes všechny nástrahy nakonec stanuli na vrcholu Cimo di Mezzo (3154 m) a mohli se tak pokochat výhledy na okolní hory.
Vrchol dobyt :), foto: Jakub Thůma
Pohled na masiv Tofana, foto: Jakub Thůma
Pár zmáčknutí spouště na vrcholu a hurá dolů. Sestup je o něco málo příjemnější, zástupy výletníků již opadly. Sbíháme sutí pod lany lanovky a těšíme se do kempu na něco teplého do bříška.
Pohled na visutý most v cestě Ivano Dibona, foto: Jakub Thůma