Na sněžnicích Krkonošemi

Ono se sice jednoduše řekne: „Podle plánu!“. Složitější je však jeho realizace, když vlastně víte jen to, že jedete do Krkonoš se sněžnicemi a máte domluvené spaní na Luční boudě. A tak ještě při příjezdu do Špindlu jenom lehce tušíme, co se bude dít a konstatujeme, že žádný plán vlastně nemáme.





Při návrhu vyskotačit na Medvědín, pokračovat na Labskou boudu a dále podél hranic po červené značce přes Špindlerovku na Luční a druhý den dorazit kolečko někudy zpátky do Špindlerova Mlýna si většina posádky v autě ťuká na čelo. Je třeba se vrátit zpátky na pevnou zem a realisticky zhodnotit naše možnosti.





V rychlém brainstormingu nakonec vítězí varianta tzv. „Obráceného sledu“. Vystoupáme na Kopřivník a potom přes Klínovky k Výrovce. Odtud je to už jenom kousek na Luční boudu. Domluveno, ujednáno! Navíc to vypadá, že z Kopřivníku to bude víceméně po rovině, pěkně podél vrstevnic. Tak hurá do sněžnic a vzhůru do mlhy!









Cestou ke Klínovým boudám zjišťujeme, že se nám asi něco stalo s mapou. Nebo máme něco s očima? Místo toho, abychom si vesele vykračovali po rovince, neustále stoupáme do kopce a naděje na zlepšení v nedohlednu. A tak jedinými vrstevnicemi, podél kterých si vykračujeme, jsou naše dvě účastnice expedice se shodným rokem narození zapsaným v občanských průkazech, zatímco my stále dusáme do kopce.









V okolí Výrovky je už opravdu nevlídně a my mlčky, ale vytrvale bojujeme s nepříznivým počasím a stoupáním v úbočí Luční hory. Zaplať pánbůh, že je tady tyčové znamení, které nás bezpečně vede přes pláně. Hlavou mi proběhne vzpomínka na film o Hančovi a Vrbatovi. Brrr! Nás snad nic takového nepotká! Dnes a doufejme ani nikdy jindy….













Do Luční boudy téměř narazíme, jak se v mlze objevuje na poslední chvíli. Sněhem oplácaný objekt s přízračným osvětlením otevírá svoji přívětivou náruč a my se ocitáme ve společnosti podobných zoufalců v příjemně vytopené místnosti pro přenocování ve vlastních spacácích. Dalším příjemným překvapením je fakt, že v ceně bydlení je i bohatá snídaně a tak si ráno před vykročením do zimy pochutnáváme na dobrotách zdejší kuchyně….













Ráno venku vypadá stejně jako včerejší den. Mlha, vítr a nízko ležící mraky. Šlapeme pláněmi směrem ke Špindlerově boudě. Monotónní šlapání je alespoň na okamžik přerušeno dírou v mracích a alespoň na chvíli vidíme, jak je v našich nejvyšších horách krásně. Za sluníčka stihneme ještě poobědvat u Špindlerovky, ale než dojdeme k Petrovým boudám, je všechno zase při starém. Hodnotíme situaci a zkracujeme trasu výpravy přes bývalé Fučíkovy a Medvědí boudy zpět do Špindlu. Pro tuto variantu hovoří i fakt, že cestou jsou Ptačí kameny a co bychom to byli za lezeckou čeládku, kdybychom si za celý víkend ani nesáhli na skálu!! Lézt se na nich sice moc nedá, ale alespoň přeskokem hodným legendárního filmu „Jump!“ . Krátká lezecká vsuvka je rychle za námi a zanedlouho procházíme setmělým lyžařským střediskem a pomalu se loučíme se zimními Krkonošemi.









Tak zase za rok nashle!!