Geotagging je když...

Každý obrázek uložený na disku počítače má v sobě uložena takzvaná metadata. To je souhrn informací, popisujících obrázek samotný, tedy data o datech. Metadata mohou obsahovat poměrně obsáhlou skupinu údajů, které napomohou zpracování a třídění obrázků. Typicky tam bývají uložená data z fotoaparátu, jako značka a typ, použitý čas a clona, datum a čas pořízení snímku. Pokud obsahuje fotoaparát GPS čip, nebo je k němu připojený modul GPS, může do metadat rovnou dávat souřadnice polohy ve chvíli zmačknutí spouště. Majitel takovéhoto přístroje se nemusí o geotagging starat, má už hotovo. Naneštěstí bývají nějakým typem čipu přijímajícícho signál družic ze systému GPS vybaveny fotoaparáty mobilních telefonů a jiné fotograficky podřadné přístroje, takže mnoho fotografů je postaveno před otázku, jak dostat souřadnice do metadat svých fotek, a to pokud možno s co nejmenší námahou. Těm je určen náš malý návod.

K úspěšnému geotaggingu potřebujeme mít jednak fotky, jednak nějakým způsobem zaznamenaná místa a čas, kde jsme se při focení pohybovali a nakonec vhodný program, který by nám dal dohromady fotky a místa pohybu.



Záznam pohybu je nejlepší udělat pomocí GPS-ky, kterou můžeme nahradit chytrým mobilním telefonem, nebo obyčejným telefonem s modulem GPS. Podstatné je, abychom byli schopní nasnímanou trasu dostat do počítače v použitelném formátu. Jaký je to formát určuje program, který nám do fotek vloží souřadnice. Nejčastěji vyhoví univerzální formát .gpx, který přímo exportuje řada přístrojů nebo GPSkových aplikací. Pokud vaše GPS tenhle formát neumí, existují převodní programy, které váš formát do gpx převedou, nebo si můžete s celkem bohaté nabídky vybrat jiný program, který váš formát dat z GPSky zvládá. Nemáme-li souřadnice z GPS, lze u většiny programů najít pro každou fotku polohu ručně na online mapě, to je ale opruz, a nebo použít jednu souřadnici pro větši skupinu fotek z blízkého okolí. Mnohdy by nám mohlo stačit rozlišení, jestli jsou fotky z Tisé, nebo Ádru, či Chamonix.



Máme, fotky, máme souřadnice pohybu, potřebujeme nějaký program, který nám to dá dohromady. Takovéto programy obecně pracují tak, že si polohu fotky vypočtou z vaší předpokládané polohy v okamžiku pořízení snímku interpolací z nejbližší zaznamenané polohy před a po zmáčknutí spouště. U většiny z nich je možné pracovat dávkově, to znamená oštemplovat souřadnicemi celý adresář fotek najednou, ale i jednotlivě upravovat pozici fotek, pokud o to máte zájem. Jedním s dobrých a bezplatných programů tohoto typu je je pro WindowsGeosetter, pro Mac je dobrý například GPSPhotoLinker. Geosetter umí také doplnit souřadnice neoznačkovaných fotek podle označkovaných, focených v podobném čase, čili si umí vzít souřadnice i z jiných fotek, nejen z dat z GPS a také si umí zjistit nadmořskou výšku bodů z databáze na internetu. Bolestí je pomalost programu daná hlavně tím, že se pod Windows musí náhledy všech zobrazených obrázků pořád a pokaždé znovu počítat.



V praxi postupujeme tak, že než začneme fotit, zapneme si na GPS-ce logování trasy, nebo alespoň uložíme waypoint (čili místo, kde právě jsme), pokud potřebujeme šetřit baterie, a fotíme. Při průběžném logování trasy se nemusíme o nic dalšího starat, protože GPS-ka nám v pravidelných útvarech ukládá čas a polohu. Pokud jen ukládáme waypointy, děláme to tak často, aby nám vyhověla přesnost souřadnic fotek, protože poloha fotky bude vypočtena interpolací ze souřadnic dvou času snímku nejbližších waypointů. Pokud jsme celý den na jednom místě a cvakáme fotky kolem dokola, stačilo by sejmout jeden waypoint ráno, druhý večer.
Po návratu k počítači si přetáhneme zaznamenané body jako soubory do počítače, případně je převedeme do formátu potřebného pro fotolinkovací program. Fotolinkovacímu programu předhodíme fotky a trasy a on už to spočítá a uloží souřadnice do metadat.



Nejspíš vás taky bude zajímat, kde se uložené souřadnice využijí. Existují galerie a evidenční programy, které fotky třídí podle místa vzniku a jsou pak schopné vám vytáhnout například fotky vztahující se k okruhu dejme tomu dvacet kilometrů kolem určeného místa. Vlastností metadat je, že se obvykle zachovávají i při dalším zpracování fotek a tak se uložené umístění dá využívat i následně. Šikovně to dělá program pro evidenci obsahu CD, DVD a jiných médií, CDFinder pro Macintosh, nebo jeho bratříček CDWinder pro Windows, které vám umí vyhledat v katalogu vypálených placiček a disků fotky z okolí nějakého místa. Fotky obsahující souřadnice označí extra ikonou a kliknutím pravou myší vám poskytne možnost si místo pořízení fotky nechat zobrazit na některé z mnoha dostupných internetových map. Podobné služby dělají i samotné fotolinkovací programy. Některé programy vám poskytnou možnost nahrát otagované obrázky do map na internetu.

No a to je všechno, vlastně to je celkem jednoduché, ne?