Sharma nebyl zdarma

Na SmíchOffce měli pro tyhle příchozí zvláštní stolek, kde byla cedule VSTUP .. ARMA, teda alespoň to tak vypadalo, protože začátek druhého slova byl něčím zakrytý. Vyložil jsem si to logicky jako VSTUP ZDARMA a říkal si jaký je to od Hudysportu parádní makrketigový tah. Když po mně chtěli 110 Kč, kouknul jsem se znovu. Nebylo tam VSTUP ZDARMA, ale VSTUP SHARMA.



Ale nepředbíhejme. Nejprve byla odpoledne autogramiáda, kde Chris podepisoval svoje plakáty. Zájemců byla řada a v přestávkách mezi podepisováním si Chris prohlížel knihu Jardy Maršíka o lezení v saských pískovcích, kterou dostal jako památku na návštěvu České Republiky od Zbyška Česeneka, tentokrát v roli zástupce Hudysportu.







V osm bylo ve smíchovské hale již dost přednáškychtivého diváctva, které se při akademické čtvrthodince až půlhodince bavilo sledováním lezeckých videí z Youtube a stáním fronty na pivo a hotdog.

Pak se však dostavil Sharmantní Chris doprovázen šarmantní překladatelkou, ozdobenou laškovným tetováním na bříšku, a začal povídat o svém lezeckém životě. Své první 8b+ vylezl ve čtrnácti letech. Byl velmi talentovaný, lezení mu dobře šlo a rychle se zlepšoval. První opravdový lezecký výlet absolvoval s kamarádem Tommy Caldwellem do Colorada. Poprvé lezl na vápenci, kde byly úžasné převisy, které ho velmi motivovaly. Jeden z jeho přátel, Boone Speed, měl navrtanou asi nejtěžší cestu v zemi, projekt Necessary Evil, který sám nemohl vylézt. Přenechal jej Chrisovi a podporoval ho při tom. Chrise cestu přelezl v patnácti letech a bylo to první 8c+ ve Spojených státech. "Sedm dní tvrdé práce a dneska to vypadá jako nic", říká Chris.

Další jeho těžká cesta byla Just do it od Jibé Tribouta. "Byla to nejúžasnější cesta té doby, pro mne to znamenalo vrchol". Po přelezení Necessary Evil ho zajímalo, jestli tuhle cestu přeleze taky. Fotky z prvního amerického výstupu cesty Just Do It najdete tady.

"Když jsme lezli tyhle cesty," říkal Chris, "byli jsme mladí kluci. Lezli jsme těžké cesty a měli jsme z toho legraci. Ostatní horolezci byli takoví vážní lidé, padali, kříčeli u toho a brali všechno strašně vážně. My jsme šli, něco vylezli a byla to pro nás zábava. Přineslo to jiný pohled na lezení. Právě tahle radost z pohybu je to, co mně u lezení pořád drží."



Další etapou v Chrisově lezeckém životě byl boudering, lezení s Fredem Nicolem v Hueco Tanks. "Boudering bylo něco úplně nového. Na lezení je úžasné, že to můžete dělat jako sport, ale taky jako styl života, Jdete do přírody, najdete nějaké místo, můžete tam být a a bouldrovat." Od šestnácti do dvaceti let se Chris věnoval jen boulderingu. Nejtěžší boulder, který v té době udělal, je patnáctimetrová střecha Witness the fitness (video). Kromě Chrisových ocelových prstů a úžasné techniky nohou, kterou můj soused komentoval poznámkou "on má snad chápavé nohy?", zaujme na filmu i kamarád tahající pod Chrisem bouldermatky. Po promítnutí tohohle videa korunovala situaci překladatelka užaslou hláškou, která uvedla do smíchu celý sál: "Teprve teď koukám, že on tu střechu leze zespodu? To mi vůbec nedošlo!"

Na boudrování navazovalo DVS - deep water soloing. Chris nemá problémy s vodou ani s vlnami, protože pochází od moře. Odjel na Mallorcu, zkoušel tuhle disciplínu a začalo ho to strašně bavit. "Pro mne je největší zážitek, když jsem 20 metrů vysoko ve stěně, pod sebou oceán". Tak komentoval film z jeho největšího lezeckého výkonu nad hlubokou vodou - dosud nezopakovaný Es Pontas - 9b na Mallorce. Podívejte se na výtah z filmu, v němž nechybí klíčový dvoumetrový skok:



Na tomto projektu měl Chris kolem stovky pokusů a o klíčovém skoku řekl, že se mu zdaleka vždycky nepodaří. Dalším projektem, tentokrát s lanem, byl výstup Dreamcatcher v kanadském Squamishi na Cacodemon boulder. Tento výstup začíná technickou vytlačující plotnou, následuje dynamický skok do nic moc poličky. Po ní bouldrový traverz a klíčové místo na jeho konci.



Další z Chrisových velkých projektů je Jumbo Love - 9b, 70 metrů dlouhá převislá linie na Clark Mountain, kterou dokončil 11 září 2008. Kvůli těžké sekvenci pohybů tam musel vynechávat tři expresky za sebou a díky tomu absolvoval pády přes 21 metrů. Byla to tehdy jeho nejtěžší cesta. Ideální linie, dlouhá a náročná. Na sedmdesáti metrech délky převislá o třicet metrů. Podívejte se na fotogalerii Boone Speeda.

Poté, co se Chris usadil v Katalánsku, začal se věnovat především prvovýstupům ve Španělsku. Do tohoto období patří cesta Realization 9a, na které pracoval přes devět měsíců:



K dalším výrazným cestám patří i Papichulo, nejnovější Pachamama a také první boulder obtížnosti 8B+. Velký vliv má na Chrise jeho kamarád Dani Andrada, který ve Španělsku navrtal již kolem čtyřset projektů a motivuje ho k dalšímu hledání výzev a rozmanitých linií. Na prvovýstupech ho facsinuje především to, že neví, jestli projekt půjde realizovat. Chodí na něm pracovat a zkouší jej tak dlouho, až se podaří.



Sharmova přednáška se obešla bez laciných efektů s převahou povídání nad množstvím obrázků, doplněných působivými videosekvencemi. Bylo to povídání kluka, který je blázen do lezení, které je jeho celým životem. Po řadě let kočování po skalách a balvanech celého světa se usadil v Katalánsku a žije v domečku se svou přítelkyní, která samozřejmě také leze. Za klíčovou věc považuje motivaci. "Co děláte vás musí bavit, jinak to nemá smysl". Ke zdárnému průběhu přednášky, která publikum zaujala, přispěla překladatelka, která sice neznala jména ikon sportovního lezení, ale zato si pamatovala a dovedla interpretovat i hodně dlouhé úseky textu, protože se Chris zaujatě rozhovořil a občas zapomněl na pauzy pro překlad. V porovnání s úrovní překladů na Smíchovském festivalu to bylo o dost lepší. K prezentaci používal Chris notebook Apple MacBook PRO a program Keynote. Své publikum rozhodně zaujal, o čemž svědčí více než půlhodinové zodpovídání dotazů na konci přednášky, ke kterému se vrátíme v samostatném článku. Díky Hudysportu a majitelům lezeckého centra SmíchOFF, že tuhle návštěvu uspořádali. Kdo přišel, nelitoval.