Ueli Steck vystoupil na Gasherbrum II (8035 m)

V roce 2006 jsme Hans Mitterer, Cedric Hähle a já prostoupili na východní vrchol novou cestou z čínské strany, byla to první cesta ze severní strany vůbec.



Poté, co jsme byli letos na jaře s mou ženou Nicole dva měsíce ve Spojených státech, odcestovali jsme 8. června 2009 v Pákistánu. V Americe jsem se mi podařilo RP přelezení cesty "Golden Gate" na El Capitan. Další úspěch v mé kariéře profesionální horolezec: Jen něco málo scházelo, abych se stal prvním, kdo vylezl nějakou cestu na El Capa On Sight. Jenže v relativně lehké délce jsem uklouzl z mokré spáry a musel jsem délku opakovat. Většinu délek klasifikace 10 jsem vylezl na první pokus. Lezecké legendy, jako jsou Yuji Hirayama nebo Tommy Caldwell potřebovaly na vyřešení těchto pasáží několik pokusů.
Nyní ale z jiného soudku. Jako přípravu a aklimatizaci jsem vylezl na hlavní vrchol Gasherbrum II. Je to moje první osmitisícovka. Na podzim chci dokončit můj dlouho očekávaný projekt a vylézt sólo technicky náročnou cestou na vrchol nad 8000 metrů.

Podmínky jsou všechno jiné, než ideální. Po čtyřdenním odpočinku v základním táboře stojím s Nicole 6. června opět v táboře I ve výšce 5900 metrů. Tento týden se vyznačuje velmi proměnlivým počasím. Přitom napadlo asi metr čerstvého sněhu. 7. července jsme plánovali dotáhnout druhého tábora v 6500 metrech. Lavinové nebezpečí je vysoké. Museli jsme strávit celý den s ocelově modrým nebem v 1. táboře. Nikdo nestoupal dál. Dne 8. července jsme Nicole a já vyrazili v 6.00 hodin ráno směrem k táboru 2. Není jasné, zda za těchto podmínek je vůbec možné vystoupit do tábora 2. Sněhová je situace stále prekérní. Opatrně postupujeme vpřed. Výstup do 2. tábora nám trvá 6 hodin. Pro srovnání, během předchozí aklimatizace jsem na tutéž cestu potřeboval 2,5 hodiny. To je holt výškové lezení. Druhý tábor je na chráněném místě na hřebeni. Náš stan je o 100 výškových metrů výše než ostatní stany. Tam tolik nesněží, místo se zdá být opravdu perfektní. Ostatní stany o 100 m níže jsou hluboce pohřbeny ve sněhu.
Dne 9. července v 00.30 hodin startuji první pokus o vrchol. Měsíc mi svítí na cestu. Prošlapávání čerstvého sněhu je rasovina. Od 6500 m do asi 7000 metrů sněhu přibývá. Trasa je velmi náročná. Mezi 7000 a 7450 metry si mohu odlehčit lezením po skále. Lezení po skalním hřebení je obtížnější, ale méně namáhavé než v hlubokém sněhu sněhu. Od tábora 4 traverzuje normální cesta pod vrcholovou pyramidou doprava. Silný vítr v posledních dnech provedl svou práci dobře. Traverz je poměrně snadný. Na sedle mne očekává meteorologickou službou předpovězený vítr. Fouká do 50 km/h. Pokles teploty kolem minus 25 stupňů. Ze sedla je na hlavní vrchol přibližně od 300 m. Závěrečný výstup je ale všechno jiné než dárek. Opět je tu místy téměř bezedný sníh.

12 hodin poté, co jsem opustit teplý spacák, stojím na 8035 metrů vysokém vrcholy. Trávím tu pouze pět minut. Rozhodně tu není útulno. Zima a vítr mne nutí rychle sestoupit. To je v hlubokém sněhu o něco lehčí. Sjíždění je dobrá úleva. Sestupu do stanu trvá 2 ½ hodiny.
Celkově jsem byl na cestě 14 a půl hodiny. V batohu jsem měl: 05 l Peroninu, 0,5 l mátového čaje, 2 müsli tyčky a 4 PowerGely.
Dne 10. července jsem s Nicole opět v base campu.

Hlavní vrchol Gasherbrumu II je můj první vrchol nad 8000 metrů. Jednoduchá osmitisícovka. Nicméně, je to ale ideální příprava pro můj skutečný projekt na podzim: na Makalu v Nepálu. V příštích několika dnech tam půjdu znovu. Kvůli přípravě. Budu se pokoušet dosáhnout vrchol společně se svou ženou Nicole. Vlastní tréning je ale už absolvován. Jsem spokojen.

Ueli nad druhým táborem, foto: Nicole a Ueli Steck	Na vrcholu, foto: Nicole a Ueli Steck	Vrcholová pyramida, foto: Nicole a Ueli Steck
Ueli Steck na Banana Ridge, foto: Nicole a Ueli Steck