Plán vyrazit zrovna sem, se zrodil v Bobří makovici někdy v červnu a samozřejmě to bylo v hospodě (u Tošováka myslím). Plán co tam lézt vznikl tamtéž, takže s konečnou realitou neměl téměř nic společného :-).
Co bylo v plánu:
Precipizio degli Asteroidi:
Asteroidi, Self Control, plotna 6a, foto: Bobr & Honza z Vídně
Escudo del Qualido:
Esperando el sol: 3-5 e 1-6-94 Sonja Brambati, Paolo Vitali. 250 m - 7a (6c obbl), 39 spit, soste comprese. Portare 2 nuts piccoli. Arrampicata su roccia fantastica. Discesa in doppia. Horská plotna se vším všudy…
Esperando el sol, 2. délka, foto: Bobr & Honza z Vídně
Cca týden před odjezdem začíná Bobr studovat meteorologické weby, aby měl pro ostatní výmluvu, kdyby bylo hnusně, a taky tiskne nákresy k cestám, listuje v průvodci a vůbec na nic jiného nemyslí. Pro jistotu, ještě připravuje topa k dalším dvěma výstupům. „Luna Nascente“ (6b), prý nejkrásnější cesta v Mellu a „Il Risveglio Di Kundalini“, 10-ti délková populárka s jedním místem za 7-.
V neděli před odjezdovou středou se dává dohromady konečná sestava zájezdu: Bobr, Andulka (Bobří dcérka), Honza Mecl, ten se mnou zrovna seděl v tý hospodě, Anička, kterou nedávno vylepšil o titul „manželka“ a pátý flek v autě nakonec propotil Honza Wiener, pracovně přejmenovaný na z Vídně, aby se nám ti Honzové nepletli.
Ve středu navečer se všichni naloží do Bobřího kočáru a vyrážíme. První zpestření přichází v Plzni na parkovišti u obchoďáku, kde jsme nakupovali dobroty. Honza z Vídně: „Safra, ten batoh je nějakej velkej…“ Bobr: „Taky v něm máš lana ne?“ Honza z Vídně: „Počkej jaký lana? Ty si bral ty ne?“ Bobr: „No domlouvali jsme se, že já vezmu jednoduchou šedesátku a ty vezmeš půlky páč já žádný nemám“ Honza z Vídně: „To jsme asi blbě pochopili…“ a vypadá tak nějak nesvůj. Po chvíli marného pátrání po někom z Plzně koho známe a kdo by nám mohl lana půjčit je závěr jasný. Vracet se nebudem, v San Martinu je kšeft, tam budou lana mít a Bobr je stejně vždycky chtěl…
Trasu Mnichov, Garmisch, Landeck, St. Moritz, Maloja, Chiavenna, Morbegno, San Martino Bobr kousnul v pohodě a Ráno v půl osmý mžouráme do jasné oblohy nad údolím Val di Mello. Lezecký kšeft otvíraj v 9, takže je dost času zabalení báglů a kávičku v baru Monica.
V očekávání výhodného nákupu vleze Bobr do krámu. Paní položí na pult jediné dvě půlky, které má (lana abych byl přesný) . Šedesátky od Mammuta, model Phoenix 8mm… Asi by se musel Bobr snažit, kdyby chtěl sehnat lepší. Co za to? Ptá se Bobr. Paní chvíli hledá, pak začne telefonovat. Zřejmě naše objednávka nepatří ke každodenním. Poté co si Bobr přepočítá cenu je jasné, že ho žena pochválí. 9500 za lana se jako investice do rodiny prosazuje ztuha. Tak si je dám na Vánoce pod stromeček noo… A je to.
Asteroidi, VHT nástup, foto: Bobr & Honza z Vídně
Oceano Irrazionale. Startuje se ze zarostlé rampy a průvodce tvrdí něco o 1,5 hodince pod nástup. Tak se tam zajdem podívat, ať to zejtra nemusíme hledat. V pohodičce se sunem nahoru. Pohodová pěšinka se mění na celkem kvalitní VHT. Místy popolézání za pomoci fixních lan která drží skvěle a jen „malinko hůř“ vypadají. U exponovaného traverzu nad vodopádem Bobr vyměkne, přivazujem se na lano. Samozřejmě, že za rohem je už jen kus lesa a jsme pod nástupem. Jsou dvě odpoledne. Když už jsem sem vylezli, tak něco zkusíme ne? OK. Honza s Aničkou zkoušejí vedle nás nějaké čtyřdélkové 5c. Po druhé délce to balí a jedou dolů. Ty plotny jsou hrozný…My na seznámení zvolíme cestu Self Control. (5c,3a,5b,6a,6a+,5b,-200m). S Andulkou lezeme na střídačku, a z Vídně na jednoduchém laně v Gri-Gri za námi. Je to trochu makačka pro jističe najednou jistit prvolezce a k tomu dobírat Vídeň v Gri-Gri, ale zato to celkem odsejpá. Bobr začínal, takže na Andulku vychází první 6áčko. Bobr: „Normálně se do tý plotny postavíš a deš nahoru, koukej na ty vlny a támhle je první nejt“ (cca 5 metrů nad námi). Andulka: „To si ze mě děláš prdel né?“ Bobr: „Zkus to, když to nepůjde polezu já“. Po chvilce přemlování to Andulka zkusí a ono to jde. Elegantně vytančí 45m plotny, cestou cvakne 5 nejtíků a spokojeně ukazuje palec nahoru, jako že super. Pěkně se kousla, na to že má premiéru, říká si Bobr a doufá, že to za ní vyleze. Ale jó, vono to pude. Bobr spokojeně maže plotnou nahoru, jako bonus spojí dvě poslední délky do jedné, kdy v 5b založí jedničku Abalaka za dunivej lupen 10x10 metrů a dalších 30 metrů k poslednímu štandu je čistejch. Délka přesně 60 metrů. Lana nemaj chybu, mít padesátky tak to slejzám… 4 slanění na rampu + další 4 dolu, paráda. Bobr je koženej, celou noc řídil a místo restdeje tohle, ale spokojenost :-).
Asteroidi, Self Control, sokolík 5c, foto: Bobr & Honza z Vídně
Je jasný, že zítra sem nikdo podruhý nepůjde. Takže Oceano padá. Další den jdou všichni omrknout sektor vpravo od nástupu na Kundalini. Průvodce slibuje lehké cesty do 6a, max 3 délky. Bobr má má rád plotny, Bobr je spokojen. Ostatní jsou spokojeni, jen když vede lano nahoru.
Kundalini traverz pod previsem, foto: Bobr & Honza z Vídně
Navečer balíme cajky na 3 dny a vyrážíme do bivaku pod Monte Qualido s honosným názvem „Hotel Qualido“. Do hotelu je to necelý kilometr do výšky po opravdu luxusní horské pěšině. Cestou se kazí počasí a jen co za námi zapadnou hotelové dveře je tady bouřka. Načasování jak má být .
Hotel-Qualido, foto: Bobr & Honza z Vídně
Esperando el sol. Ráno je azůro,tak hurá směr Escudo del Qualido. Cesta nahoru je sama o sobě fantastickým výletem. Nám ho zpestřují dva borci v „Magic Line“ na Monte Qualido. Na to budem muset ještě trochu papat polívčičku.6b Povinnejch 7c OS cca 18 délek… Už je tady ale Escudo. Bobr s Andulkou nastupují do Esperanda. První délka 5c leze Andulka. Neolezená žula křupe pod lezečkama a znervózňuje ji. Nakonec délku dá (2 nejty a jeden stoper). Bobr leze druhou délku. Plotna 6c OS na brzdy. Andulka uleze půlku plotny a zbytek šplhne za lano a expresky. U štandu kouká podivně a Bobrovi je jasný, že dál se nepokračuje. To by na premiéru bylo už moc, takže příště. Z šuplíku vytáhnout majlonku s prchačkou a hurá dolů…
Kundalini luxusni žábovice, asi za 5, foto: Bobr & Honza z Vídně
Ostatním se nedaří najít v nástupové délce A la Izquierda (27-6-93 Sonja Brambati, Adriano Carnati, Paolo Vitali. 130 m - 5b , 3 spit di sosta.
Portare qualche dado piccolo. Difficolta' contenute ma protezioni aleatorie) žádné jištění a štand nevidět. 3 spit di sosta - náš optimistický překlad je: „Super 3 nejty na dýlku“ a poznámku „…protezioni aleatorie“ čteme jako hvězdičku :-). Chvíli se dohadujeme. Bobr tvrdí, že tam určitě někde štand je. V rámci důkazního řízení Bobr vyráží hledat štand. Po cca 45ti metrch volného lezení najde jeden nejt s majlonkou. Já říkal, že tam bude! Správně to teda bylo 3 nejty na cestu. U 5b proč ne, tam se přeci nepadá. Honza si dává 1 délku za Bobrem se slovy „krásný, ale na prvním nic pro mě“. Nádhera, když člověku nevadí, že 40 metrů nic nedá, páč kdo by se tahal s kladivem a skobama :-).
Kundalini, foto: Bobr & Honza z Vídně
Honza: „Tak abysme taky něco vylezli ne? Furt sebou tahám ty Friendy a eště sem nezaložil jedinýho. Né že by se mi to nelíbilo, ale už mi ty plotny začínaj lízt krkem. Nechci se vrátit ze zájezdu s tim, že sem nevylez 5c…“ Vzniká nový plán. Je pět odpoledne, sejdem do Hotelu, uvaříme, zabalíme, seběhnem dolu do kempu, dáme pár pivek a zítra zkusíme Kundulínou. Holky prohlásily, že jim bude plně vyhovovat bouldering, opalovačka, studium bulvárních plátků u potoka a my ať si deme.
Bouldering, foto: Bobr & Honza z Vídně
Koupačka, foto: Bobr & Honza z Vídně
Jak řekli, tak udělali. Ráno v rychlosti posnídat a vyrazit. „
Il Risveglio Di Kundalini“ je parádní cesta. Žádné plotny, samé kouty a spáry, těžší místa perfektně zajištěná nýty. Lezení ve třech, kdy se první dva střídají a třetí za nimi na jednoduchém laně v Gri-Gri máme natrénovaný, takže ve dvě odpoledne svačíme nahoře a za dvě hodiny už spokojení zkoušíme bouldry dole u potoka.
Escudo del qualido s Andulkou, foto: Bobr & Honza z Vídně
Mimo jiné se nám daří vyfotit Gerarda Depardieu na výletě :-). Než ostatní zabalí auto, jde si Bobr na chvíli zdřímnout a v deset večer odpal směr sladký a letos zatím dost prochcaný domov.
Gerard, foto: Bobr & Honza z Vídně
Cesta zpátky nebyla nic moc, ale kolem deváté ráno si Bobr užívá Pražské popravy a jen přemýšlí, kdy se do Mella vrátí. Takovejch restů tam zbylo. A to je dobře!
Foto Bobr & Honza z Vídně
Esperando el sol, 1. délka, foto: Bobr & Honza z Vídně