Skialpinistické toulky XVIII. – Kazbek

Kazbek, jihovýchodní rampa, foto: Lenka K.

Byli jsme mladí, nezkušenost jsme doplňovali drzostí a tak jsme v 80-tých letech vyráželi na Kavkaz, Pamír a Ťan-Šan, vše se zapsalo do paměti a má dnes kouzlo exotiky a sentimentu. Vzpomínek je spousta a při barvitých líčeních západní kamarádi nevěřícně pokyvují, či kroutí hlavou. Lenka zná i ty ostatní detaily a tak není divu, že raději vybíráme cíle více civilizované, s rychlým nástupem při dobré předpovědi počasí, tak, aby se vzácná dovolená co nejvíce využila.
Až jednou, před rokem, natrefila Lenka na článek o Kazbeku, příkré sjezdy, rychlý nástup a relativně levná cesta a snad i civilizace. Já jsem neříkal nic, jen jsem čekal, jak se vše vykrystalizuje. Po půl roce byl plán hotov, Láďa nalákán a v Gruzii byla válka, která však dlouho netrvala.
Nakonec jsme vše rozhodli a Láďa vykorespondoval a v dubnu nás pět vyrazilo na cestu.

Já s Lenkou jsme byli nažhaveni na strmé sjezdy z Orcveri, Deda Eny a Kazbeku, Láďa, Pavel a Ondra na dobrodružství a na Kazbek.

Meteostanice, foto: Jiří Vodsloň

K mému překvapení cesta proběhla zcela bez problémů, a za 12 hodin jsme byli u Reza v Gudauri a sedačka nás vynášela, dobře napapané, k prvním vrcholům - Sadzele.
Láďa: ... Jirka nás chce terorizovat a chce hned vyrazit na svahy. Vleky ještě ale naštěstí nejezdí, až od deseti. Máme tedy dvě hodinky na rychlý spánek...

Gudauri po příletu, foto: Ondra U.

Počasí nám však nepřeje a tak vrchol trefíme jen díky Láďově GPS. Mlha nás zahání na značené sjezdovky, které hoblujeme, dokud nás nedostatek spánku procestované noci nepřinutí k dopingové kávě.
Večer je krátký, ale bohatý na výborné jídlo: boršč a jehněčí čakapuri, soki, víno a čaj a nakonec postel.

... boršč a jehněčí čakapuri, soki, víno a čaj ..., foto: Ondra U.

Druhý den je na programu Deda Ena, ráno nás Rezo odváží na průsmyk, je mlha, vrcholy jsou v mracích a jen stěží hledáme směr. Sníh je těžký, teplota soupá a koule se nebezpečně koulejí proti nám. Svah je stále příkřejší a není vidět konce. Co dělat, pojíme, zhodnotíme a jedeme dolů. Na silnici chytneme mini-busík, který nás vysadí u Reza, kde již kuchyně voní přípravou na Velikonoční hostinu. Večerní hody překonávají naše očekávání, šči se šašlikem z panenky, spousta malých dobrůtek a hojnost vína Saperavi a Kidzmarauli (víno předků). Tamada, přípitky neberou konce, ale my musíme na kutě.
Láďa: ... Borja (tamada) tedy po gruzínském zvyku konzumaci řídí, a tak si postupně připíjíme na rodiče, na děti, na Gruzii, na Česko, na mrtvé, polomrtvé a živé a spoustu dalších věcí, které si již nepamatuji ...

Výstup na meteostanici, foto: Ondra U.

Třetí den je naplánován výstup na meteostanici. Rezo nás odváží do Kazbegi a Gergeti, zde je třeba poděkovat jeho terenímu mini-busíku. Po srdečném rozloučení nám kysnou úsměvy pod tíhou batohů. Mně navíc adrenalin zajistí padající nové pásy, nejnovější technologie, suché lepidlo firmy Coll-Tex, škoda, že vynálezce nebyl po ruce. Cestou předejdu tři Rakušany s dvěma nosiči, kuchaři a správci metestanice, nebudeme sami, aspoň bude zábava. Zábava byla, ale bez jižních sousedů, konstantní teplota -10 je zahnala do spacáků. My se družíme s Gijou. Vlado, Gijův mladší pomocník, už neumí rusky. Popíjíme střídavě vodku a čaj a hodnotíme počasí a politickou situaci. Gija tvrdí, že zítra bude hezky.
Láďa: ...  Zanedlouho docházíme zaostávající Gruzínce. Vypadají, že toho mají plné zuby. Brzo chápeme proč - Gía a Vlado dělají Rakušanům nosiče a mají čtyřicetikilové baťohy ...
... meteostanice, řada menších stejných místnůstek s palandami. Jejich úroveň klesá se vzdáleností od stravovací místnosti a rychle dosahuje nejvyšší míry vybombardovanosti ...
... Rakušané koukají nevraživě a vůbec se chovají divně ...

Čtvrtý den je aklimatizační, já, Lenka a Láďa vyrážíme na Elektrozink, Pavlík a Ondra do tepla spacáků. Je krásný den, vše se leskne v slunci a nám je s Lenkou jasné, že se můžeme rozloučit se sjezdy s Orcveri, vše je ofoukané na led. Ještě se zájmem sledujeme jihovýchodní stěnu Kazbeku, snad by to šlo. Sjezd z Elektrozinku je na ...., krusta, ufoukané sastrugy a nebezpečí desek. Večer ve společenské místnosti hodujeme a Gija fajruje v kamnech, venku fučí, teplota stoupla na -5, všichni se radují, Rakušané nemají vrchol pro silný vítr a chystají repete, Pavlíka trápí záda, Ondra (provozovatel penzionu) je unešen z útulna meteostanice, já s Lenkou ze sněhových podmínek a tak není divu, že se shodujeme na plánu: rychlý výstup na Kazbek a pryč.
Láďa: ... my všichni jsme z meteostanice otrávení a naplánovali si, co nejdříve vystoupít na Kazbek ... Naši Mnichované při každé příležitosti s Rakušany konverzují a ti nás začínají postupně akceptovat. Je to zvláštní skupinka - dva horští vůdci a bratr jednoho z nich ...

Pátý den je den D. Vyrážíme později než Rakušané, venku je kosa a fučí. Vyrážíme postupně abychom se sešli pod sedlem na válečné poradě, rozkolísané náladě nepřidá projíždějící Rakušan, který to otočil. Lenka soudí, že tentokrát ona nemusí mít všechno a hlásí návrat na meteostanici. (alespoň mám teď dva cepíny) Já se rozhoduji, že jdu dál, až tam, kam to půjde a kluci mne následují. S výškou tepla nepřibývá a tak šlapu, abych se zahřál. Podmínky na lyže jsou zlé, až metrové sastrugy brání rychlému postupu. Nakonec musíme pěšky, v sedle mezi vrcholy potkávám dva Rakušany vracejicí se z vrcholu, koukám na vrcholový svah, který je teď více ledový než sněhový a vzpomínam na Andyho fotky, kde si to na lyžích poskakují dolů. Vylezu posledních 150 metrů, bičován vichrem, udělám hloupé foto po větru a zpět do sedla, kde potkávám kluky. Ondra se klepe zimou i v péřovce, Láďa s Pavlem se rozhodují, že to jěště zkusí, i když se počasí kazí. S Ondrou se dostaneme právě včas, než přijdou mraky přes trhliny, adrenalinová jízda je za námi, zbývá jen v bílem mlíku trefit cestu zpět na meteostanici. Polívkou a čajem nás vítá Lenka a teplem spacáky. Po dvou hodinách vylézám a nervozně očekávám Láďu a Pavla. Konečně doráží, venku je již tma.

Vrchol na dosah, foto: Jiří Vodsloň

Láďa: ... Pár vteřin na vrcholu je pryč a spěcháme dolů. ... Jazykem cítím, že mám kolem pusy led. Už několik hodin taky nemám dobře prokrvené prsty na rukou. ... kvůli mlze není skoro vidět a vichr rychle likviduje stopy zpátky. ... S úlevou nacházíme depo se svými lyžemi. Teď už není vidět vůbec nic. Je půl šesté. ... Rozhodujeme se pokračovat pěšky spojeni lanem. ... Propadám se nohou do trhliny, ale daří se mi překročit na druhou stranu. .. O malou chvíli později zase cítím, že se mi noha boří do sněhu. Snažím se opět rychle šlápnout jinam, ale pád do trhliny už se nedá odvrátit. Brzy mě zachytí lano. Mizím v trhlině celý, ale visím těsně pod povrchem. ... Pak se mi ale daří i s plnou polní a s Pavlíkovou pomocí z trhliny vylézt. Je jasné, že trhliny jsou všude okolo. Co nejméně měníme polohu a nandaváme lyže. ...

Sameba, foto: Jiří Vodsloň

Co dál, kopec vylezen, kluci chtějí do civilizace, navrhuji Lence, že ji doprovodím na kopec, další den ráno je sice hezky, ale zase fičí a tak dolů krásným firnovým sjezdem, který kazí pouze težké batohy. Zastávka u Sameby nám připomene, že jsme v kulturní civilizaci, která se o několik výškových metrů změní v meně kulturní. Tečku za Kazbekem uděláme u Gija doma, kde nám jeho paní připraví malou hostinu, vše se rozhoupá po několika doušcích piva a čači, aspoň nejsou batohy tak těžké.
Láďa: ... Ráno je ale vše trochu jinak. Je zas modro, ale silný vítr zas řádí. Lenka rozhoduje, že se pojede dolů, a to co nejdřív. Je otrava poslouchat a navíc holku. Nepodává nám to moc citlivě. ...

U Gii na pivě, foto: Lenka K.

Sedmý den se naše skupina dělí, Láďa si lěčí kašlík a rýmičku, Ondra zhmožděnou nohu, Pavlík omrzlinky a záda. Já s Lenkou vyrážíme na Bidaru, vše je v mraku a je vidět na 3 metry, ještě, že jsme měli Láďovu GPSku. Jízda zpět je závrťová, jedu či stojím, jsme stále spolu? Venku mrholí a večer sněží.
Láďa: ... I tak nevím jestli bych někam šel, ... představa dalšího chladu je přímo odpudivá. ... Jirka s Lenkou jsou ale nezničitelní a vydávají se na skialpový výlet ...

Vrchol Bidary, nebo něčeho jiného, foto: Jiří Vodsloň

Osmý den je opět rozdělený, my vyrážíme na Dedu Enu a kluci za kulturou do Tbilisi. Rezo nás odváží na Křížový průsmyk, je mrakato, ale slunce občas zasvítí. Trefíme bez problémů správné údolí a vystupujeme na Dedu Enu. Sjezd byl tím nejlepším, co jsme za týden jeli, vršek krásných 45 za perfektních firnových podmínek.
Večer se scházíme všichni u rozlučkové večeře, vše je náramné a hojné a závěrečnou tečkou je čača.
Láďa: ... Jirka a Lenka mají nevyřízené účty s Dedou Enou a nevadí jim, že to bude bez přestávky už osmý den sportování ... autobusovém nádraží v Didube vystupujeme, tak nám bleskne hlavou, že tu nejsou žádná nástupiště a maršrutka je nadepsaná jen gruzínsky. V rychlosti si stačím ještě nápis vyfotit ...

Sjezd kuloárem, foto: Jiří Vodsloň

Poslední den se nám nechce spěchat do civilizace, zváště, když mají být spuštěny naposled vleky. Celé dopoledne trávíme na sjezdovkách a odpoledne, kdy sníh je stejně mokrý, odjíždíme do Tbilisi za kulturní procházkou a odletem domů.
Láďa: ... Brzo jsme u malebného kostela Narikala ...ven se line vícehlasý liturgický zpěv ... čas bohoslužeb....
 ... Registrace nám trochu kazí náladu. Váhu tu mají dobře uzpůsobenou k vážení lyží a dodržují předpisy, takže pár kilo nadváhy se nám prodražuje ... Nepříjemnosti z cestování letadlem a nevyspání nám ale v žádném případě nemůžou zkazit radost z povedeného výletu. ...

Závěr

Deset dní dovolené, osm dní na lyžích, jeden velký kopec, jeden strmý svah, jedena čtyřtisícovka, tři další třítisícovky a dva půldny na sjezdovkách a dva půldny kulturně poznávací. To vše za cca. 600 € na osobu. (V alpách 10x35 ubytování, 100 € benzín, 50 € lanovky)

Pevnost Ananuri, foto: Jiří Vodsloň

Túry

1. Miketi (2 940)

 Popis:
Je to jediný z vrcholů, který leží (orograficky) vpravo od řeky Bílá Aragvi. Jako ostatní vrcholy v oblasti dosahuje výšky kolem 3000 m. Vzhledem k malé nadmořské výšce startu - 1540 m - je to túra s největším převýšením (1400 m, navíc není započteno malé klesání na počátku trasy).
Start - vrchol první (nejnižší, pravotočivé, 180 st.) serpentýny pod Gudauri. Zpočátku je třeba nejprve sestoupit k Bílé Aragvi a tu překročit. Sjezd po výstupové trase.
Pozn.: v půlce dubna začínal sníh c cca. 2000 m.n.m.

2. Kudebi (3 007)

 Popis:
Lehká, aklimatizační túra na vrchol, na který vede vlek. Výstup a sjezd však vedou mimo sjezdovky. Výhodou je start i cíl u Sporthotelu, vhodné spojit s Sadzele.

Vrchol Sadzele, foto: Jiří Vodsloň

3. Sadzele (3 307)

 Popis:
1. Od Sporthotelu (pěšky).
Výstupová trasa zpočátku identická s výstupem na Kudebi, Kudebi se pak traverzuje zleva. Pak se jde po hřebínku stoupajícím na západní vrchol (West Peak) a přes střední vrchol (Middle Peak) se po hřebeni dojde na vrchol hlavní. Převýšení trasy je asi 1300 m.
2. Lanovkou na Kudebi
Při vyvezení lanovkou na Kudebi se sjede do kotle mezi Kudebi a Sadzele. Pak lze pokračovat na kterýkoliv ze tří vrcholů - po již zmíněném hřebínku na West Peak, nebo údolím na hřeben a v sedle mezi Middle Peakem a hlavním vrcholem odbočit na jeden z nich. V posledních letech vede lanovka i na úbočí West Peaku. Túry mají převýšení asi 400 m. Z lanovky se samozřejmě dá vystoupit dříve a výstup si prodloužit.
3. Od kempu Ajvngou.
Po Gruzínské vojenské silnici směrem průsmyk, od Sporthotelu 3 km a výše o 200 m. Je tam také začátek tunelu. Výstup probíhá dnem údolí mezi hřebeny Sadzele a Bidary a pak odbočuje na Sadzele.

Sadzele, foto: Jiří Vodsloň

Sjezdy
Podle výstupových tras či sjezdovek nebo:
Severozápadně.
Zpočátku sjíždět severozápadně a pokračovat stejným směrem až k Gruzínské vojenské silnici. K té se dostaneme 5 km za Křížovým průsmykem. Je tedy nutný odvoz zpět. Dá se ale dosti spoléhat na dopravu pravidelnou maršrutkou, co jezdí do Kazbegi.
 Severovýchodně.
Začíná se sjíždět severovýchodně a k Gruzínské vojenské silnici se sjíždí o jedno údolí východněji. Ocitneme se tak v osadě Kobi, 8 km za Křížovým průsmykem

4. Bidara (2 940)

 Popis:
Podobně jako na Sadzele, ale více na západ. Sjezd buď podle výstupové trasy nebo po sjezdovkách nebo západně, přímo z vrcholu, později se trasa napojuje na Traverz Bidary a zakončí na Vojenské gruzínské silnici.

5. Deda Ena (3 488 m)

 Popis:
Začíná se kilometr za Křížovým průsmykem, za mostem přes Bajdarku. Nástup je možný až za mostem, protože říčka teče v hluboké strži. Údolím se stoupá jeho levým úbočím (při pohledu zezdola). Končívá se na hřebínku nebo je možné dojít bez lyží na vrchol. Na hřeben je možno vystoupit několika kuloáry o různé strmosti. Sjezd je stejnou trasou.

Pohled do spodní části kuloáru, foto: Jiří Vodsloň

6. Meteostanice (3 680m)

 Popis:
V Kazbegi přes most do Gergeti. Uličkami na severozápad, nezpevněnou silnicí k Samebě, za vesnicí buď po silnici k Samebě nebo doprava do kopce lesní cestou, která má stále stejný SZ směr. Cesta vede obloukem na planinu za kostelem (2200 m, od mostu 3 km, hodina a půl). Směrem ke Kazbeku odsud vede výrazný hřebínek, cesta vede jeho úbočím směrem do sedla Arša, nadmořská výška 2940 metrů, 4 hodiny. Zde se otvírá pohled na Kazbek a ledovec Gergeti. Ze sedla dlouhý klesající traverz k okraji ledovce. Trasa pak kříží ledovec a směřuje ke kamenná budově meteostanice, tu nejdříve podchází aby se k ní dostala z náhorní strany strmým stoupáním. Délka cesty je 11 km.

Lehký výklus na meteostanici, zatím s úsměvem, foto: Jiří Vodsloň

7. Orcveri (4 350 m)

 Popis:
Od meteastanice západním směrem na ledovec, ten na vhodném místě traverzovat, trhliny, směrem pod zavěšený ledovec z Orcveri-Kupol. Sjezd podél výstupové trasy - exponované.

Orcveri, ledu ubylo a sněhu málo, foto: Jiří Vodsloň

8. Elektrozink (4 250 m)

 Popis:
Od meteostanice západním směrem na ledovec (trhliny), po něm na jihozápad pod severovýchodní stěnu Elektrozinku. Svahem (možnost desek, pozor na odtrhovku) na hřeben a po něm na vrchol. Sjezd podél výstupové trasy.

Vrchol Elektrozinku a ofoukaný Kazbek, foto: Jiří Vodsloň

9. Gergeti (Spartak) (4 517) Maili-chok (4 598 m)

 Popis:
Od meteastanice západním směrem stále pod svahy Kazbeku až do sedla mezi Kazbekem a Gergeti, pak jednoduše na vrchol. Přes vrchol do sedla pod Maili-chok. Podél hřbetu, jižní stranou na vrchol. Sjezd podél výstupové trasy, nebo obejít Gergeti po severní straně.

Kazbecké sedlo, Gergeti a Maili-chok, foto: Jiří Vodsloň

10. Kazbek - normálka (5 034 m)

 Popis:
Výstup jde v půlkruhu kolem hory zleva, až do sedla je shodný s výstupen na Gergeti. Ze sedla stále severním úbočím Kazbeku do sedla mezi vrcholy. Ze sedla (4 850 m) strmým svahem (45-50°) na východní vrchol. Sjezd podél výstupové trasy nebo jednou z dalších cest pokud podmínky dovolí.  

Směr sedlo, foto: Jiří Vodsloň

11. Kazbek - Jižním úbočím (5 034 m)

 Popis:
Od meteostanice západním směrem stále pod svahy Kazbeku až pod jižní stěnu, jejím západní částí obejdeme seraky a trhliny zleva a zamíříme do sedla. Sjezd podél výstupové trasy.

Jižní stěna, foto: Jiří Vodsloň

12. Kazbek - Východní rampa (5 034 m)

 Popis:
Od meteastanice na sever pod východní stěnu, její skalní část obejdeme zprava po rampě vedoucí k žandarmu (4 800 m). Od něj příkrým svahem (50°) na mačkách na vrchol. Sjezd podél výstupové trasy - exponované.

Kazbek od jihovýchodu, foto: Jiří Vodsloň

13. Kazbek - Jihovýchodní stěna (5 034 m)

 Popis:
Od meteostanice na sever pod východní stěnu, její skalní část tentokrát neobejdeme zprava po rampě, ale vydámesi po jejím okraji přímo k žandarmu (4 800 m) - strmé až 55°. Od něj příkřým svahem (50°) na vrchol. Sjezd podél výstupové trasy - exponované.

Jihovýchodní stěna bez sněhu, foto: Jiří Vodsloň

Ubytování

Ubytování se da najít na internetu http://www.gudauri.ru, http://www.gudauri.info, a www.gudauri.ge.
My jsme si vybrali Rezo hut, stará prádelna, které poskytne to nejnutnější, ale hlavně velmi přívětivého hospodina Reza a jeho družku Valju, vynikající kuchařku a další vynikající nezaplatitelné služby: dopravu, internet a rady horolezce a lyžaře. Za vše jim patří velký dík. Cena 15-20 € plná penze na osobu a den.
Kontakt: Rezo Zukakišvili; Tel. +995 99 190 867; rezo-gudauri@mail.ru

Další možností je Snowhouse, kde jsme se stavili na skok a byli přijemně překvapeni evropským standartem, angličtinou a velmi lyžařským prostředím. Ceny jsou však výrazně vyšší než u Reza.
Kontakt: Paata Kankava; tel. +995 32 206008;  mob. +995 99 170104; carva@caucasus.net

Pozn.: Pro aklimatizaci je výhodné strávit par dni v Gudauri a nikoli v Kazbegi, neb mimo Kazbeku jsou další lyžařské možnosti značně omezené.

Rezo hut, foto: Jiří Vodsloň

Cesta a doprava

Velmi jednoduše letadlem Praha - Tbilisi (550 €) a dle dohody s ubytovatelem přímý odvoz do Gudauri (15 €).

Období

Těžko říct, brzy na jaře je dobrý sníh na třítisícovkách, ale velká zima na Kazbeku. Konec dubna byl hraniční pro třítisícovky, ale na lyžařský Kazbek to nebylo. Andi byl na Kazbeku koncem května a měl skvělé podmínky.

Průvodce a mapy

Nejsou, nebo jen skromně na internetu:

Markus Stadler: http://www.stadler-markus.de/kaukasus/index.htm

Hans Gutbrod: http://www.caucasus-randonnee.org

Peter Schön:  Summitpost.org;
http://www.mountain.ru/article/article_display1.php?article_id=2986

Andi Riesner: http://www.riesner.at/Weblog/?page_id=579

Zde najdete naše mapy s nákresy cest slepené ze starých CCCP vojenských map: Oblast Gudauri a Kazbek.

Další podrobnosti o výstupech a našem počínání najdete na Láďově webu.