Smrt Tomaže Humara

Humarova vlastní slova se naplnila letos na začátku listopadu. Tomaž utrpěl zranění v jižní stěně hory Langstang Lirung (7 234 m) v Nepálu. Stalo se tak přibližně ve výšce 6300 metrů odkud podal zprávu satelitním telefonem svému příteli do Slovinska. Ten spustil poplach a záchraná akce začala.

Humar lezl sám. Tomažova poslední slova, která se ozvala na druhé straně aparátu, byla : „Poranil jsem si záda a zlomil nohu. Obávám se, že pro vrtulník bude složité mě lokalizovat. Mám slabý pulz a myslím, že zemřu...“.

Tým šerpů se vydal na záchranou akci, ale nepodařilo jim se ho najít. Silné sněžení a vysoký stupeň lavinového nebezpečí v následujících dnech pak celou akci zdržovaly. Až v sobotu 14. listopadu tříčlenný tým záchranné švýcarské služby Air Zermatt objevil z vrtulníku jeho mrtvé tělo. Nacházelo se níže než se očekávalo v cca 5600 metrech.

Tomaz Humar, foto: Urban Golob

Tomaž Humar byl jedním z nejúspěšnějších horolezců poslední doby. Proslavil se svými odvážnými výstupy. Annapurnu zdolal roku 1995 během sněhové bouře a v roce 1996 ve východním Nepálu pokořil Ama Dablam (6800m). Za druhý jmenovaný počin obdržel Piolet d´Or. Avšak do širšího povědomí veřejnosti se zapsal hlavně nebezpečným výstupem na Dhaulagiri jižní stěnou v roce 1999.

Hned na začátku své lezecké kariéry si uvědomil, že horská dobrodružství chce podnikat sám a stejně tak že si plány svých expedic chce stejně tak určovat jen on a nikdo jiný. S minimem vybavení, ale maximální důvěrou v sebe sama.Tímto způsobem výstupu, tedy sólo a alpským stylem, zdolal právě i Dhaulagiri a stal se tak prvním komu se to podařilo.

Reinhold Mesner o něm prohlásil, že je největším vysokohorským horolezcem na světě. Ve svém rodném Slovinsku se stal Humar sportovní celebritou. Dostal cenu atleta roku a čestné ocenění od prezidenta. Humar o sobě často tvrdil, že leze hlavně proto, že se mu dobře začíná dýchat až v pěti tisících metrech.

Potom co v Himaláji přežil téměř nemožné, se doma zranil při stavbě domu. Musel strávit několik měsíců v nemocnici. Doktoři tvrdili, že bude do konce života jezdit na vozíku. Ale Tomaž se už následujícího roku vrátil do horolezeckého světa. Výsledkem této nešťastné příhody byl částečně nepohyblivý levý kotník a o několik centimetrů kratší pravá noha.

Tomaž Humar , foto: Petr Jandík

Roku 2005 se pokusil dobýt sólo Nanga Parbat, ale ještě před dosažením vrcholu musel být evakuován helikoptérou zpět do základního tábora. Vše nejprve vypadalo velmi dobře. První dva dny Humar postupoval velmi rychle, ale potom začal sníh tát. Jeho oblečení i spacák promokly, mlha mu bránila v postupu a tak se rozhodl čekat v malé sněžné jeskyni na zlepšení počasí. Jak se čekání protahovalo, začalo mu být jasné, že pokud chce přežít bude muset zavolat pomoc. A přestože to byla velmi riskantní akce, tehdy se jestě zdařila.

Horolezectví je ve Slovinsku opravdu populární a Humamrovy výstupy zde byly sledovány s velkým zaujetím. Jeho smrt zarmoutila celý národ. Humar provedl celkově 1500 výstupů z nichž 70 před ním ještě nikdy nikdo nezkusil.

Tomaž Humar 5, foto: Petr Jandík

Přesto se ani on nevyhnul kritice. Týkala se především jeho chování, kdy mu někteří lezci vyčítali, že z horolezení dělá především šoubyznys. Ale to už každý musí posoudit sám.

Redakce děkuje Urbanu Golobovi za poskytnutí fotografie a Zdeňku Vranému a Borisu Kofolovi za pomoc.