Zemřel Lino Lacedelli

K2, považovanou za náročnější a nebezpečnější horu než Everest, Lancedelli dobyl 31. července 1954 spolu s dalším Italem Achillem Compagnonim. Ani jeden z nich nikdy neprozradil který z nich stanul na vrcholu první. Achille zemřel v květnu tohoto roku. Bylo mu 94 let.

Dosažení vrcholu italským týmem bylo oslavováno v jejich rodné vlasti jako velké národní vítězství a satisfakce, obzvláště potom co bylo italské sebevědomí otřeseno fašismem a porážkou během druhé světové války. Členové týmu byli triumfálně uvítáni podobně jako Hillary a Tensing rok před tím po dobytí Everestu.

Lino Lacedelli se narodil 4. prosince 1925 v severoitalském městečku Cortina d’Ampezzo v Dolomitech. S horolezeckou kariérou začal poměrně brzo. Jako čtrnáctiletý se začal ochomýtat kolem místních horských vůdců a začal poznávat hory poblíž svého domova.

Podnikal stále odvážnější výstupy. Zdoláním hrozivé východní stěny Grand Capucina v oblasti Mont Blanku na sebe upozornil svého krajana Ardita Desia.

K2, foto: Adam Jacom Müller - Wikipedia (publikováno pod GDFL)

Expedice pobývala na úpatí K2 už dva měsíce. Italové začínali být unavení. Počasí v létě 1954 bylo příšerné. Dny, kdy se nedalo nic dělat, převažovaly nad těmi s přijatelnými podmínkami. Jeden mladý horolezec zemřel na výškovou nemoc hned na začátku jejich výpravy.

Lacedellimu bylo 29 let, měl méně zkušeností než jeho společník, čtyřicetiletý Compagnoni, se kterým se chystal dobýt K2. Den před dosažením vrcholu je následovali do posledního výškového tábora další dva členové týmu - Walter Bonatti, nejmladší horolezec skupiny, a Amir Mahdi, místní nosič.

Ti nesli kyslíkové bomby potřebné pro finální útok. Když za stmívání dorazili na místo, kde se měl stan nacházet, nenašli ho. Compagnoni a Lacedelli ho totiž rozbili o něco výš až za nebezpečným traverzem a tak Bonatti a Mahdi byli nuceni strávit noc venku v nadmořské výšce více než 8000 metrů. Mahdi kvůli omrzlinám přišel o téměř všechny prsty. Oba se museli následujícího dne vrátit, zatímco Lacedelli a Compagnoni si vyzvedli kyslíkové bomby a vystoupili jako první lidé na K2. Kyslík jim však během lezení došel. Lacedelli omrzl a přišel o kus palce.

Bonatti své spolulezce obvinil, že méně přístupné místo pro tábor vybrali proto, aby ho vyřadili z pokusu o dobytí vrcholu. Compagnoni pak později v Itálii naopak obvinil Bonattiho z toho, že jim úmyslně vypustil kyslík z láhví. Bonatti byl na základě toho vyloučen z veškerých oslav a vše nakonec vyústilo až v soudní proces.

Spory mezi nimi se táhly dlouhá léta. Napadali se v novinách a knihách. Až v roce 2004 tomu učinil konec Lacedelli, když ve své knize „K2: The Price of Conquest“ podpořil Bonattiho verzi a nedostatek kyslíku při sestupu vysvětlil jednoduše délkou a náročností cesty.

Přestože Lacedelli na K2 ztratil palec, vrátil se zpět k lezení na vysoké úrovni. Udělal mnoho nových cest. Například v jihozápadní stěně Punta Giovannini což je vlastně čtyřista metrů převislé drolivé skály. Lezení si vyžádalo 385 skob a čtyři dny.

Aby si vydělal na živobytí pracoval jako instalatér, horský vůdce a lyžařský instruktor. Později dokonce vedl outdoorový obchod jménem K2 Sports. Během svého života se také zúčastnil spousty záchranných akcí.

Ve věku 79 let, na oslavu padesátého výročí svého prvovýstupu, se vrátil ke K2 a při této přležitosti řekl: