.
Johann Stüdl (27. 6. 1839 v Praze – 29. 1. 1925 v Salcburku)
Johann Stüdl se narodil v rodině pražského obchodníka, a od mládí projevoval živý zájem o hory a přírodní vědy. Studoval chemii v Drážďanech, avšak po časné smrti svého otce se musel ujmout rodinného podniku v Praze. Alpinismu, jehož významným průkopníkem se Stüdl stal, propadl natolik, že do jeho rozvoje investoval většinu svých prostředků. Zcela oprávněně je považován za nejdůležitějšího z průkopníků a zakladatele cestovního ruchu ve Východních Alpách a zejména v oblasti Glockneru, významného propagátora horolezectví v Rakousku, ale má zásluhy i v oblasti zřízení první asociace horských vůdců ve Východních Alpách. V roce 1882 se rovněž stal rovněž zakladatelem organizované horské záchrany, když směrnicí o poskytování pomoci vytvořil z horských chat vlastněných alpinistickými a turistickými spolky základny pro záchrannou činnost, které rovněž dal základní organizační rámec.
Johann Stüdl, jako jeden ze zakladatelů Deustcher Alpenverein (DAV) v roce 1869 dokázal ještě v tomtéž roce zbudovat v Alpách první útulnu v sedle Fanitscarte, a o rok později, tedy v roce 1870 založit pražskou sekci DAV, která byla šestou sekcí DAV po sekcích v
Berchtesgadenu, Bolzanu, Innsbrucku, Vídni a Regensburgu.
Pražskou sekci, v jejímž čele stál Stüdl po následujících 50 let s ním spoluzakládalo dalších dvaatřicet alpinistických nadšenců, 18 Němců a 15 Čechů a představovala první moderní turistickou organizaci na našem území. Její největší význam ovšak tkví ve faktu, že prostřednictvím následného intenzivního působení svých členů (např. AugustaWeymanna, Richarda rytíře von Dotzauera, Johanna Stüdla a dalších) dala vzniknout mnoha středohorským turistickým organizacím v Krušných horách či Krkonoších. Na intenzivní spolkovou činnost pražské sekce DAV pak navazovaly prakticky všechny další (i výhradně české) turistické a alpinistické organizace vznikající až do konce století jako příslovečné houby po dešti. Stüdl sám však těžiště činnosti spolku směřoval především do Alp, kde k jeho vizím patřilo budování řetězu horských chat a stezek. Z Prahy pak bylo postupně vyprojektováno a financováno několik dalších horských chat. Řada z nich dodnes stojí na původních místech a stále slouží svému původnímu účelu. Mnohé z nich svým názvem připomínají slavnou minulost pražské sekce – Alte Prager Hüte či Neue Prager Hüte nebo třeba Olpererhüte, jiné jako Stüdlhütte, připomínají svého zakladatele, další byla pojmenována po teplickém rodákovi, průkopníku alpinsmu a polárníkovi Payerhütte. Pražská sekce byla, i po spojení německého a rakouského alpenvereinu v roce 1874 v DuÖAV, díky obchodnímu talentu a duchu svého zakladatele a předsedy jednou z nejmovitějších sekcí AV a proto je dodnes patrný i její význam pro rozvoj alpinismu v celém středoevropském prostoru.
-tof-
Repro: Wikipédia – Otevřená encyklopedie; licence wikipedia/commons a archiv www.horolezeckaabeceda.cz