Kdo se stal výhercem knihy Cesty slávy?

Náš redakční Šimon se už celý týden těšil, až bude moci vylosovat a vyhlásit výsledky této soutěže. To ještě netušil, jak zapeklité chvilky mu nastanou při posuzovaní správných či špatných odpovědí a jak náročné pro něj bude pročíst a probrat všechny Vaše mailíky ... :-)

Do slosování nakonec Šimon zařadil většinu Vašich odpovědí. Ukázalo se, že odpovědět na naše otázky není tak jednoduché a jednoznačné, jak se zprvu zdálo. Každý z Vás si totiž trochu jinak vysvětlil termín "pokus o výstup". Je ale zřejmé, že jste se s historií dobývání Everestu podrobně seznámili, a že jste účasti v této soutěži věnovali dost času.



Nyní Vám však již můžeme s potěšením prozradit, že výhercem se stává :

Antonín Pavlas

Výherci gratulujeme a přejeme příjemné a napínavé chvíle při čtení knížky.

Všem soutěžícím děkujeme za účast a za milé a vtipné komentáře. Připravujeme pro Vás další soutěžní otázky a věříme, že se příště štěstí otočí i na Vaši stranu.



A jak tedy zněly správné odpovědi?



Poprvé se G. L. Mallory vydal k Mount Everestu v roce 1921, kdy se s členy Alpine Clubu účastnil průzkumné expedice na Severní sedlo Mount Everestu. Měli zde za úkol vytvořit podrobnější mapy oblasti. Protože však řada členů této expedice podlehla výškové nemoci, mnoho těchto průzkumů Mallory podnikl sám se svým lezeckým partnerem Guyem Bullockem. Za pomoci šerpů vylezli na několik menších vrcholů okolo Everestu, včetně Severního sedla, které leží v nadmořské výšce cca 7 060 m.

Podruhé pak Mallory Everest navštívil v květnu 1922. V čele této výpravy stál vynikající znalec Himálají Geoffrey Bruce. Skládala se z nejlepších anglických horolezců té doby. Mallory odmítl použit kyslíkové bomby. Spolu s Nortonem, Somerwellem a Morsheadem vedl první útok. Ve výšce přibližně 7.600 metrů založili výškový tábor. Morshead onemocněl a nemohl pokračovat. Ostatní pokračovali v cestě a dosáhli výšky 8.225 metrů, až pod vrchol Severovýchodního sedla. Zde se rozhodli pro návrat, protože byli vyčerpání, kazilo se počasí a navíc se blížila noc. Pak následoval útok další skupiny, kterou vedl zkušený alpinista George Ingle Finch. Skupina vůbec poprvé v historii horolezectví použila kyslík, ale i tak se musela z výšky 8326 metrů vrátit. Přestože napadl další sníh, Mallory se Somerwellem a Crowfordem se rozhodli pro další útok. V doprovodu čtrnácti nosičů vyrazili 7. června opět nahoru. Během stoupání po svahu Severního sedla se přes skupinu přehnala lavina, ve které zůstalo sedm šerpů. Pokus byl okamžitě zrušen a Mallory se vrátil do Anglie, kde čelil kritice kvůli výsledkům výpravy.

Třetí a poslední Malloryho pokus se uskutečnil v červenci 1924. I tentokrát byl vedoucím expedice Geoffrey Bruce. Ze zdravotních důvodů byl nucen předat vedení. Toho se ujal Eduard Felix Norton. Této expedice se dále účastnili horolezci Andrew Irvin, Noel Ewart Odell, Bentley Beetham, C. Geoffrey Bruce, John de Vars Hazard, lékař Richard William George Hingston, kameraman a dokumentarista John Baptist Lucius Noel, organizační důstojník E. O. Shebbeare a druhý lékař výpravy Theodore Howard Somervell. E. Norton vypracoval plán útoku. Po několika týdnech aklimatizace měla expedice postupovat ve dvojčlenných družstvech přes Severní sedlo, stejně jako předešlá výprava. Dne 29. dubna 1924 postavili základní tábor na ledovci East-Rongbuk. Připravovali se zde na útok. Protože se počasí rychle kazilo, musel být hlavní útok urychlen. Expedici se podařilo vystoupat a zbudovat šestý výškový tábor ve výšce 8.170 metrů. 6. července vyrazil Mallory se svým horolezeckým partnerem Andrewem Irwinem k vrcholu. Dne 8. července je Noel Odell, geolog expedice, viděl naposledy.

Na základě nepřímých důkazů se znalci terénu domnívají, že se jim vrcholový útok nemohl podařit.

A jaká je odpověď na třetí, nepovinnou otázku?

Dne 14. května 1995 na vrchol Mount Everestu vystoupil George Leigh Mallory II. Malloryho vnuk tím dle vlastních slov definitivně ukončil rodinný podnik a na vrchol Everestu umístil zalaminovanou fotografii svých prarodičů ….