Noc a den v sedle koloběžky

16:30
Prší (ostatně již od rána) a my trčíme v dopravní zácpě cestou na start, kde už jsme měli být…

16:45
Ještě stále popojíždíme krokem v koloně a je jasné, že takhle to stihnout prostě nemůžeme. Vysedám tedy se závodním strojem u Výstaviště a kličkuji v dešti přes celou Stromovkou mezi lidmi na start. Snad ho nezmeškám…

16:58
Uf! Stihl jsem to! A dokonce dřív než pořadatel, který taky uvízl v zácpě a zrovna přichází. Nicméně start se neodkládá a bude přesně v pět. Pořád leje jako z konve…

17:00
Tři, dva, jedna, teď! Závodní stroje se dávají do pohybu, ve kterém zůstanou po celých následujících 24 hodin a závodníci, v závislosti na trénovanosti, začínají dříve nebo později ztěžka popadat dech. První kolo je nejhorší. A pak každé další…









17:08
Poprvé projíždím okolo našeho“depa“ a furiantsky přidávám ještě jedno kolo. Honza S., stájový kolega je tu zatím stále osamělý a tak doufám, že to dlouho nebude jen na nás dvou . Stále prší…

17:15
Konečně opět depo! Rychle střídáme a já se mohu po chvíli zase normálně nadechnout. Honza je na trati a já společně s ostatními, kteří se zpožděním dorazili, stavíme přístřešek, který bude naším domovem až do zítřejšího večera. Postupně začínají přibývat odjetá kola zapsaná na výsledkové listině a my dolaďujeme pořadí střídání a ostatní taktiku boje. Stále prší…







18:30
Konečně jsme kompletní tým. Situaci s deštěm řešíme tak, že po každém odjetém kole svlékáme durch mokré oblečení a převlékáme se do suchého. Nicméně zhruba za 45 minut je třeba do mokrých hadrů znovu vlézt a vydat se na trať. Prostě humus!!

20:00
Závod se pěkně rozjíždí a výkonnost jezdců rozdělila týmy do zcela odlišných kategorií. Ale symbióza je dokonalá. My co jezdíme pro radost si nepřekážíme se sportovci a společně si užíváme atmosféru závodu. Jo! Abych nezapomněl. Stále prší…

22:15
Světla čelovek protínají Stromovku za doprovodu plácajících nohou a konečně přestává pršet. Honza předjíždí na trati asi dvanáctiletého kluka, který to komentuje slovy: „Se neposer!“…
Vládne přátelská sportovní atmosféra.







00:00
Závod se zabíhá do rutinního koloběhu. Vystřídat, odjet kolo, vystřídat, nezapomenout zapsat odjeté kolo a šup do spacáku alespoň na chvilku předstírat spánek. Ale cožpak to jde? Kolem pořád někdo dupe a plácá nohama, vykřikuje do tmy: „Nudle!“ a odpovědí mu je: „S mákem!“, to jak na sebe volají ve tmě závodníci jména jednotlivých družstev, aby věděli, že mají s kým vystřídat. Ale honem na kutě, alespoň na chvilku zabrat…

04:30
Začíná svítat a blíží se polovina závodu. Už teď je na nás vidět, že obavy pořadatele, jestli prý nejsme příliš rychlí, namakaní a profesionální byly zcela zbytečné. Musí z nás mít radost, když nás občas míjí na trati jako člen týmu Sirius a vidí naše zdecimované řady.







06:00
Větší polovinu závodu máme sice už za sebou , ale právě si v praxi ověřujeme teorii relativity. Ta uplynulá půlka byla dlouhá a namáhavá, ale ta co nás čeká, ta bude nekonečná! A pak, že poloviny jsou stejně velké!! Pche!! Pan Einstein by z nás měl radost …

07:00 – 09:00
Krize, a tentokrát nikoliv finanční, rozkládá morálku týmu našeho i ostatních stájí. Máme toho dost po dlouhé noci a navíc někteří členové ukončují svoji aktivitu na trati a opouštějí nás ve chvílích nejtěžších. Zoufalými smskami typu: „SOS! Přijeď nás podpořit na koloběžky!“ bombardujeme kamarády, kteří by mohli přijít jezdit. Už jen příslib pomoci nám vlévá do těla novou energii. Nezahyneme! Snad.

10:00
Skutečně přišli!!! Noví členové jsou okamžitě vysláni do boje a hned zajíždějí jeden z nejrychlejších týmových časů na kolo. Šest a půl minuty je sice hluboko za časem ústeckého týmu, ale v nás burcuje zbytky sil. Dokonce natolik, že a i ty trosky, co mají za sebou celonoční ježdění zlepšují vektory vedení odrazu svých nohou a překonávají se v pravdě hrdinských výkonech na trati.





12:00
„Sem dva dostal! Ale jeden mě předjel!“ „Nakonec jsem ho natrh, ale v zatáčce mě zase předjel!“ „Zelená nudle si mě vychutnala, ale já to věděl už když jsem ji viděl, že bude střídat!“ „Ty červený trenky jsou fakt hrozný!“….
Kdybyste nevěděli, co to znamená, tak to si jen parta zoufalců povídá o průběhu posledního odšlapaného kola. „To je dobrý! Tohodle dám!“ „Doktore hobluj!!!“…. A jede se dál.

15:00
„Kdo je na trati?“ „Kolik je hodin?“ „Udělal sis čárku?“ „O kolik jsme před trikama?“ Věty holé, stejně jako naše myšlenky, vystihují všechen intelekt, jehož jsme v tuto chvíli schopni…. Vystřídat, odjet, padnout…. A nezapomenout napsat čárku!!
To je ale hezká sobota…






15:45
Ne, to prostě nikdy neskončí! Čím blíž ke konci, tím jako bychom jezdili rychleji a častěji se střídali na trati. Zábava se už dávno změnila v utrpení a naše jediné přání je: Mít to za sebou!!!

17:00
A je to! Trať se uzavřela a nikdo již nebude moct vystřídat a poslat nového člena týmu do dalšího kola. Už jen dojet to poslední a můžeme začít balit. V tomto roce jsme jich odjeli 183 a najeli tak 439,2 km Myslím, že o tom všichni dost víme. Stačí to na celkově 7. místo.
Lok šampusu na oslavu nám každému přivodí hezkou „špičku“. Trochu hystericky a trochu infantilně se smějeme (asi obrana organismu na únavu) a jsme rádi, že to máme za sebou. Pomalounku se loučíme s letošním závodem a začínáme se těšit na příští ročník….











Dík za krásný závod patří organizátorům, jezdcům i technické podpoře, zkrátka všem, kteří přispěli ke zdaru této bláznivé akce. Za náš tým to byli: Honza S., Štěpán, Martina, Ida, Pepa, Sabina, Markéta, Verča, Vláďa, Matěj, Pavel, Evžen, Kolouch, Tomáš, Svatava, Zdenek, Petr, Evička, Lukáš, Honza P. a hlavní sponzor - společnost Muzikus. A to je snad všechno. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl….





No a koho by to přece jen zajímalo, může se podívat na oficiální výsledky na stránky závodu „24 hodin na koloběžce“