Za cenu poměrně krátkého nástupu, cca 30 min z Ostrova, se zde nabízí větší množství jedno a dvouhvězdičkových cest klasifikace V až VIIb, vedoucích ponejvíce v jižních stěnách těchto věží.
Direkte Südwestwand, foto: Petr Jandík
Z Ostrova se dáme po silnici směrem do Bieletalu a asi po 300m, za hranicí u cedule označující německý Národní park s malůvkami Herkulových sloupů se dáme do leva, projdeme nejprve na další lesní cestu, po ní se dáme do leva a asi po 50 metrech doprava do kopce dojdeme ke skalám. Při troše štěstí se trefíme přímo k věži Burgenerturm, nesoucí jméno po Švýcarovi Alexandrovi Burgenerovi, horském vůdci který& byl ve své době jedním z průkopníků jak skalního, tak i ledovcového lezení v Alpách a který tragicky zahynul roku 1910 v Bernských Alpách.
Burgenerturm, Himmelwärts, foto: Petr Jandík
Nejhezčí cesty jsou v jižní stěně a dosahují délky cca 50m. Středem stěny vede dvouhvězdičková Himmelwärts VIIb s přímou linií a třemi kruhy. V pravo od ní vede lehčí jednohvězdičková Südwestweg VI stěnou a spárou do díry, odtud traverz doleva ke kruhu a vzhůru spárou na vrchol.
Burgener Turm, kresba Petr Jandík
Směrem k Bieletalu cca 150m je věž Adlerkopf s výrazným střechovitým převisem, kterým vede několik cest s klasifikací IX.
Pro umírněnější lezce vedou z údolní strany dvě klasické hvězdičkové VIIa - Ostwand a Talweg.
Vrátíme-li se zpátky k Burgenerturmu a pokračujeme dál po vrstevnici k Ostrovu, dojdeme nejprve Titánovi, věži, jejíž jižní stěnou asi vedou nejlezenější cesty v tomto sektoru.
V levé části jižní stěny je hvězdičková spára Südwestriß (V) odjištěná celá smyčkami, ve které vás nečeká žádná záludnost, jak to občas u pětek bývá, jen v horní partii stěny je potřeba dávat trochu trochu bacha na několik dunivých míst což je společné i pro následně popisované cesty.
Direkte Südwestwand, foto: Petr Jandík
Dále vpravo vede přímou linií ve středu stěny dvouhvězdičková technická Direkte Südwestwand VIIa s jedním kruhem a sem tam dobrou smyčkou, napojující se do spáry Südwestwandu. Hodí se sem zejména popruh do spárky nad kruhem.
V pravé části vedou dvě cesty klasifikace VIIa se společným nástupem přes křídlo s hodinami na hraně ke kruhu schovanému pod převískem v díře, dvouhvězdička Südwestwand vedoucí dále od kruhu vlevo a spárou vzhůru a snad i nezaslouženě jenom jednohvězdičková Trennung der Variablen, pokračující vpravo přes převísek a jemnou stěnku ke druhému kruhu a dále po hraně na vrchol. Cesty v této stěně mají kolem 50 m, slanění je na náhorní stranu.
Titan, Trennung der Variablen, foto: Petr Jandík
V levé části stěny vede ještě Osterweg VIIa ale tato cesta si stěží může zadat s linií předchozích cest. V údolní stěně vede s nástupem šikmou rampou ještě hezká pětka Talweg.
Titan, Talweg, nástupová stěnka je v cestě nejtěžší, foto: Eva Jandíková
Titan, kresba Petr Jandík
O dalších asi 200m dále směrem k Ostrovu se nachází Grosser Grenzturm, dominantní věž viditelná již po cestě z Ostrova, rozdělená v horní polovině výrazným komínem.
Jihozápadní stěnou vlevo od komína v horní polovině věže vede kolmou až mírně převislou stěnou po kyzovitých křídlech a karfiolech Windweg VIIb s jedním kruhem v horní části stěny.
Spodní část věže pod nástup Windwegu můžete vzít po hraně s jedním vybízejícím kruhem na hraně cestou Lange Absatzkante VIIa. Oč je ale tahle cesta kratší o to je klasifikace tvrdší.
Pro milovníky saské komínové klasiky doporučuji Spreizweg VI, název mluví sám za sebe.
Asi by se slušelo zakončit nějakou saskou klasikou, tu najdete hned vedle na veži Grenznadel, kde si můžete dát Westkante VI s dodaným kruhem, či po údolní hraně vedoucí dvouhvězdičkovou Neuer Talweg VIIa.
Westkante - hodiny nad kruhem, foto: Petr Jandík
Großer Grenzturm, kresba Petr Jandík
Tato skupina skal je obsažena v průvodci Sächsische Schweiz – Bieletal, tmavě modrý díl, okolo str. 223.
Takže Berg Heil…..