Písek je mokrý? Zkus Mravence!

Vyrážíme z Prahy a přes zastávku na kafe na tradiční pumpě před Lovosicemi a mírné sabotáže navigační Máni, které se nás v Libochovanech snažila mimo jiné přimět k přeskákání železničních kolejí mimo přejezd, parkujeme u fotbalového hřiště vedle Tranzitu odloučené jednotky, která je právě na cestě sto metrů před námi. Po žluté značce míříme k lesu, z něhož na obzoru kouká načervenalý vrcholový balvan nově objevené, vykopané a vybavené skály, zvané Mravenec.

Verču a Honzu doháním u odbočky z lesní cesty, když tam pro orientaci očekávaného příbuzenstva v rámci akce "Leze celá rodina" věší signální balónek, aby nás našli. Jdeme ještě pár set metrů lesem podél okraje, když tu náhle cedulka signalizuje, kam že jsme se to dostali. To jsou mi věci?

Do WC!, foto: Petr Jandík

Dalších padesát metrů a jsme u ohniště s lavičkami. Litujeme, že jsme nekoupili buřty. No, ale jsme tu kvůli lezení. Stěna před námi skýtá jedenáct cest, nejdelší kolem čyřiceti metrů. Co je to za šutr netuším, ale je to trochu podobné žule a porostlé zeleným lišejníkem. Charakter cest jsou poklopené plotýnky přerušované tu tam převískem, nebo delší stěnkou, malé chyty a stupy, nebo rajbas.

Z pěknýho rádia pěkná muzika 1, foto: Petr Jandík

V levé části začínají čtyři cesty, na nástup k nim vede krátká "via kramlata". Tři krátké vedou v položené plotně. Nejtěžší z nich je koutek Šplh na pampelišku (V), Střevlík Masorád na čekané je po úvodním rajbasu v plotně s ministupy (IV+) a Je libo něco jemnějšího sličná slečinko je jemná položená čtyřka. 2 x 5 je 9, kdo bručí je čmelák (V+) začiná položeně, ale pak následuje dosti vypečený silový převisek a když ho přelezete, není už co řešit.

Je libo něco jemnějšího, sličná slečinko?, foto: Petr Jandík

Další cesty vedou z úpatí stěny. První vlevo prozrazuje trochu původ prapodivných názvů cest na Mravenci, jmenuje se totiž Cesta Ondřeje Sekory (V). V úvodní ukloněné plotně nepříliš oplývající stupy a chyty jsem se trochu podivoval nad tou pětkou, úsek po hraně byl lehčí a závěr zase trochu ztěžkl.

Cesta Ondřeje Sekory - těžký dolez na hranu, foto: Petr Jandík

Sochařská abstrakce vytvořená přírodou, foto: Petr Jandík

Vrcholový blok, foto: Petr Jandík

Z pěknýho rádia pěkná muzika (5+) má na začátku nepřístupně vypadající stěnku, ale když se to vymyslí, jde to a je pěkná, napojuje se pak na Cestu Ondřeje Sekory. Cvrčkovo rádio (VI) je trošku silnější kafe, kde už Honza seděl a funěl při naklápění se do silových sokolíků. Pěkná je Brundibárie (V+), začínající ve spádnici vrcholu. Těžší místo je v koutě pod stromkem a pak kolmá stěnka ke štandu Cesty Ondřeje Sekory, kde někteří mohutně zapínají bicepsy, ale když se zapne mozek, je to mnohem lehčí. Ze stejného místa startuje taky Bejt váma šéfiku, najal bych si na tu trumpetu nosiče (V+), jdoucí po položených plotnách až k pravému kraji stěny a tam se vypečeným zdvihem za spoďáka dostáváme přes převislý schod. Nejtěžší cestou je Pytlíku, Ferdíku, to bude mazec (VI+) středem boční plotny na rampu a dvěma variantami na vrchol. Poslední cestou, kterou Mravenec nabízí, je nenápadně vypadající ukloněný rajbas Ó pardón, ctihodný pane hlemýždi (VI), kterou naše odloučená jednotka V a H pojednala stylem JJ-VV, protože tam by se ta hlemýždí noha s lepivým slizem sakra hodila.

Ó pardón, ctihodný pane hlemýždi - jak nahoru?, foto: Petr Jandík

To je všechno, co Mravenec nabízí k lezení s lanem. Nad vrcholem jsou označené ještě různé bouldery a k parádní skále, připravené k provozu roudničáky patří ohniště se sezením z klád a pro jedince, milující klidné rozjímání v sedě, romantické sedací zákoutí i s papírem, ze kterého lze za clonou stromů pozorovat cvrkot ve stěně.

Místo ke klidnému rozjímání, foto: Petr Jandík

V osmi lidech se tu dalo docela vegetit a nepřekáželi jsme si. Cesty jsou solidně odjištěné lepenými borháky, na štandech jsou dva borháky spojené řetězem. Vyplatí se sem zajet na den a počítejte s tvrdší klasifikací. Stěna je orientovaná na sever, takže se hodí na pražící letní slunce. Pěkná práce objevitelů z Horce. Vzhledem k hustotě porostu šípky, ostružinami a kopřivami v okolí stěny, nejsou až tak úplně vhodné krátké kalhoty:-)

Boulder Racochejl, foto: Petr Jandík

Základní údaje:

Přístup z Libochovan viz mapka, od nádraží 1,5 km, 25 minut.

Počet cest: 11 + bouldery

Výška: kolem 30 metrů

Obtížnost: IV až VI+

Jištění: lepené borháky

Orientace: sever

Průvodce: Ke stažení zde

Brundibárie - klíčový zdvih, foto: Petr Jandík

Zobrazit místo Mravenec na větší mapě