„Ochrana“ Jizerských hor v praxi - resumé

V roce 2009 byl v Liberci zbourán obchodní dům Ještěd. On se sice už jmenoval jinak, ale byl to pořád ten Hubáčkovo Ještěd. Chudák starej Hubáček – v pozadí silueta Ještědu s jeho dominantou a on se díval, jak mu bourají jinou stavbu. Liberečané chodili kolem a pozorovali se zájmem práci těžkých stavebních strojů, často velmi unikátních, z nichž mnozí mnohé viděli poprvé. Téměř na všech se skvěla kombinace písmen APB-Plzeň, nebo www.apb-plzen.cz. Mnozí by z toho naivně usuzovali, že se na demoličních pracích snad podílí nějaká plzeňská firma s názvem APB-Plzeň.

Někteří si možná vzpomněli na rok 2007, kdy obří jeřáb se stejnou barevnou ambaláží a stejnými písmeny v rámci obrovského, několik týdnů trvajícího cirkusu, stěhoval za několik milionů „velmi vzácný“ jírovec. Dovolil si zlovolně vyrůst na místě stavby nového obchodního domu. Se škodolibostí sobě vlastní jsem vybral fotografii z této akce, na které je v pozadí onen Hubáčkův obchodní dům Ještěd.

APB-Plzeň má Liberec ráda. Časově spadá mezi výše zmíněné akce ještě jedno vystoupení strojů s touto kombinací písmen, spojené s lyžařským šampionátem v Liberci v roce 2009.

Ale od počátku. V únoru 2008 nebylo v Jizerkách sněhu moc a ve Vesci, kde měla být generálka na MS v klasickém lyžování (tedy závody světového poháru) ani špetka. Pořadatelé z toho měli dost starostí, ale tým vedený Kateřinou Neumannovou to vyřešil. (Poslední dobou se Kateřina Neumannová mediálně opět dere do popředí a na stránky našeho tisku - nějak se nedaří zamáznout dluhy po MS a současná vládní garnitura drží pevně ruku na zavřené peněžence). O způsobu řešení nedostatku sněhu (tedy svoz z vyšších partií Jizerských hor - s ostendativním porušením zákona o ochraně přírody a krajiny) na tomto webu informoval článek:

 

 

a nebudu tedy opakovat již vyřčené.

 

V síti orgánů OP zůstaly tehdy nakonec tři firmy a začal únavný, pracný a značně demotivující kolotoč správních řízení. I já jsem podlehl naivnímu dojmu, že nápis APB-Plzeň znamená příslušnost k podnikatelské skupině z Plzně a že tento případ nebude komplikovaný. Některá správní řízení šla po odvolání k novému projednání a doplnění důkazů, a i všechna nová rozhodnutí musela projít prověřením ve formě projednání u odvolacího orgánu.

 

A výsledek:

Jizerská o.p.s zaplatila sankci a jako jediný subjekt se k věci postavila jako chlap - pracovníci společnosti po vlastní nabídce zahladili na loukách na Jizerce největší škody. Jako jediný subjekt také svoje pochybení uznala a nesnažila se trapně kličkovat. Snad jenom s humornými formulacemi v odvolání (pravděpodobně víme, který právník - důchodce jim text psal) o tom, že se jednalo o „sklizeň sněhu“ - jako určitou alternativu zemědělského hospodaření. Dostalo se mi ještě poučení, že již podle římského práva, co spadne na můj pozemek je moje a můžu s tím libovolně nakládat a kolegové se museli jít podívat z vedlejší kanceláře, proč se tam tak svíjím smíchy.

 

Zbylí hříšníci nebyly žádné mřenky, ale pořádně velké ryby - významní hráči na stavebním trhu.

 

Firma, co se zabývá hlavně stavbou silnic a železnic (já ji zcela legračně nazývám krycím jménem Jean, protože to už majetkově vlastně ani česká firma není), po určitém zaváhání v prvním kole zvolila v regionu osvědčenou taktiku. Inspirovat se nechala postupem pořadatelů motocyklové šestidenní. Ti tenkrát založili společnost s ručeným omezením (tedy rozuměj třeba jen do výše těch směšných 100.000 Kč), která byla za pořádání odpovědná, po skončení soutěže tato společnost zanikla a nebylo koho hnát k odpovědnosti. Velká firma (a mrkněte se na obchodní rejstřík, jaké má základní jmění) se smluvně spojila s jednou pražskou s.r.o. (One Man Show). Dohoda o poskytnutí (zcela bezbřehém) potřebné techniky, včetně personálu byla od začátku nápadná svoji nestandardností a plytkostí. Jděte si půjčit do autopůjčovny auto na víkend. Než sešlápnete plyn k odjezdu, ztratíte nervy vyplňováním papírů a dokazováním své bezúhonnosti a solventnosti. A tady byly ve hře bagry a desítky nákladních aut. Navíc představitel oné firmy nevynikal zvláštní pamětí, při podávání svědecké výpovědi si už nic nepamatoval a nebyl schopen poskytnout žádnou kloudnou informaci (asi opravdu banální historka, zapůjčení techniky za stovky miliónů korun - to se přeci takovým firmičkám děje zcela běžně).

Odvolací orgán tenhle docela průhledný manévr (navíc podle mého názoru dost ochotnicky připravený - protože pravděpodobně ex-post) nepřijal. Firma sankci zaplatila a další pokračování sporu (snad i s ohledem na výši pokuty) nepovažovala za účelné.

 

Největší úpornost projevil Petr Březina z Plzně (ano - APB znamená Autodoprava Petr Březina). Však to taky není žádný nováček. V kruzích kolem České inspekce životního prostředí je to známý hříšník, s velmi vyhraněným vztahem např. k opuštěným lomům, které se jen třesou na stavební odpad.

V Jizerskohorském sporu s různou mírou kreativity víceméně opakovaně tvrdil, že se ničeho nedopustil a že nechápe, že správní orgán usuzuje z nějakých nápisů na stavebních strojích, že se protiprávní činnosti dopustil on a jeho firma (y). Vedené správní řízení bylo velmi zdlouhavé (nařízené nové projednání, výslechy svědků a doplnění důkazů, opět odvolání a nakonec přeci jen potvrzení rozhodnutí prvoinstančního orgánu (tedy Správy CHKO Jizerské hory) odvolacím orgánem a potvrzení sankce - byť výše pokuty byla snížena). Pokuta byla zaplacena a SFŽP a obec Kořenov se o tento výnos v prosinci 2008 společně „šábly“ - jak to stanoví zákon.

V únoru 2009 probíhal v Liberci dlouho očekávaný a poněkud drahý šampionát, sněhu bylo tentokrát habaděj (dokonce možná šest habadějů), liberečané byli ponecháni svému osudu, protože většina techniky uklízela sníh v okolí Vesce. Kateřina sbírala u občanů Liberce opět „kladné“ body. A Petr Březina?

Neváhal, nepropásl termín a posunul spor do dalšího kola - tedy k soudu a rozhodnutí odvolacího orgánu – tedy MŽP napadl žalobou. U soudu už neplatí lhůty podle správního řádu, zpočátku jsem na to sice myslel, jak (a kdy) to v Praze vyřeší, ale zavalen spoustu další práce jsem tuhle kauzu vytěsnil někam na okraj - však ona se vrátí sama. Konec konců v létě 2009 roztály v Albrechticích i ony pověstné „Kozy Kateřiny Neumannové“ - jak tento sněhový útvar familiárně nazývali místní. A likvidátoři Sdružení SKI (pořadatel MS) zdaleka neukončili práce na vyřešení dluhu po šampionátu (mimochodem dodnes - viděli jste někdo závěrečné vyúčtování - rok a půl po šampionátu?).

Až najednou, jak letní bomba, přistála na mém stole kopie rozsudku Městského soudu v Praze a v něm informace, že žalobce (Petr Březina) ve své žalobě proti Ministerstvu životního prostředí neuspěl.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. A basta.

No není to úplně pravda, za tím „a basta“ ještě následuje 10 stran textu, kde je odůvodnění. Není to jednoduché čtivo, právníci, to je trochu jiná parta, než posedává v hospodě Na Růžku a mají trochu jiný jazyk. Pročetl jsem to poctivě (však jsem taky na kauze „sníh“ nějaký čas strávil). Ze strany žalobce (tedy kromě opakované kritiky, co všechno Správa CHKO Jizerské hory udělala špatně, včetně toho, že výslech svědků provedla na Jizerce, kam to měli z Plzně daleko) pořád ta samá písnička argumentace. Přesto v závěru navrhl: „Žalobce navrhuje případně moderaci sankce“. To se mi moc líbilo a tuhle větu zařadím do svého repertoáru.

 

Na celém popisu případu je snad nejbizarnější ten časový sled. Jak dlouho trvá v tomto státě, než se nějakým způsobem vyřeší jedno protiprávní jednání. Ta paní s těmi váhami v ruce má nejenom přepásané oči, ale i nějaký chabrusový nohy a není moc svižná. Ale i tak jsem mohl komentovat závěr: Ochrana přírody UTRPĚLA jedno drobné vítězství“.

 

I když!!!! Jak se píše v poučení – „proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost,….“. Že by nakonec loňské sněhy (pardon – předloňské sněhy) řešil Nejvyšší správní soud.

 

Pokud někdy při jízdě na českých silnicích potkáte modré nákladní automobily, které vezou nebo doprovázejí stavební stroje, jsou ve žluté nebo modré ambaláži a mají na sobě nápisy APB-Plzeň, vůbec to nemusí znamenat, že jsou v nějaké souvislosti s plzeňskou firmou téhož jména. Kdo ví, jak to vlastně je.

 

Omlouvám se všem, kteří považují obsah tohoto příspěvku za vybočení z tématiky tohoto serveru a jako zcela nesouvisející trapný pokus o odškodnění zasílám fotku z lezení v Jizerkách. Znalci poznají o co jde a ti co jsou mimo aspoň ocení v jakém hezkém pyžamu leze můj synátor. Případné rozezlené prosím, aby svoji zlobu moderovali.

 

Vladimír „Hlína“ Vršovský