Grupo di Sella, lezecký ráj

Celé to království kolmého dolomitu je od Prahy vzdálené kolem 680 kilometrů, jen o 100 kilometrů dál, než do Tater. Dostanete se tam za nějakých 7 hodin jízdy čistého času. Kromě největší a nejpopulárnější skupiny Sella, do které patří nejen vrcholy masivu sevřeného mezi sedly Passo di Sella/Sellajoch a Passo Gardena/Grödnerjoch, ale i nádherný vrchol Sass Pordoi s famózní obrovskou sedmisetmetrovou stěnou, který se vypíná naproti Passo di Sella, tu jsou v blízkosti ještě vysoká a spletitá skupina Langkofelu/Sasso lungo a Plattkofelu/Sasso platto, shlížející na skupinu Sella z druhé strany sedla, dále Geislergruppe s vrcholem Furcheta nad San Ulrichem, Puezgruppe na severozápad od Passo di Gardena a Cirgruppe poblíž Wolkensteinu.

Skupina Sella je tvořena okrajovými stěnami a věžemi kolem centrálního masivu Altoplano delle Mëisules. K nejpopulárnějším cílům zde patří I. až IV. věž Sella a Pic Ciavázes, ke kterým dojdete z parkoviště do půl hodiny. Blízkosti cest také odpovídá stupeň oleštěnosti a počet lezoucích družstev, se kterými musíte cestu sdílet. Zejména nejbližší cesty na První věži Sella, kam dojdete ze sedla za čtvrt hodiny, jsou toho dokladem. Z túr na tuto věž lze doporučit Trenkera (V, 230 m), který má klíčové místo vyleštěné jak Jezuitská na Štítek na Srbsku, ale přesto je to velice pěkná cesta dlouhým koutem, Schobera (VI- nebo V+, A0, 190m) a Fiechtla (V-, 105 m). Na Druhou věž je populární cesta paní von Kasnapoff (IV+, 345 m) a jste-li na výši s morálem, potěší vás určitě mistrovské dílo bratří Messnerů (V+, 240 m) v severní stěně, kde hledáte cestu kompaktními plotnami.

Na Třetí věži Sella byste si neměli nechat ujít Vinatzera (VI- nebo V, A0, 350 m) s klíčovým místem v oblezu střechy nad šikmou rampou v polovině výšky věže, pěkná je i lehčí Jahnova cesta (IV, 450 m). Z Passo di Sella sem dojdete v podstatě po vrstevnici za slabých dvacet minut.



Na Čvtrtou věž lze doporučit lezecky ne příliš těžkou klasiku, která ale vyžaduje jistotu v méně odjištěném terénu a není orientačně úplně jednoduchá, Glücka (V-, 265 m) a těžší cestu Malsiner - Moroder z roku 1961 (VI+ nebo VI, A0, 354 m)

Velký výběr pěkných cest v délkách kolem 220 až 280 metrů nabízí jižní stěna Picu Ciavázes, dostupná z parkoviště na silnici SS242 pod stěnou za půl hodinky do kopce. Po levé straně výrazné rokle spadající z okružní police Gamsband vede výraznými střechami Via Italia 61, hákovačka s čistým přelezem za 8b francouzských.

Ta sice uchvátí váš pohled, ale je pro většinu z nás mimo možnosti. Zato hned vedle je v pravé stěně rokle dvojice podstatně lezitelnějších cest Rossi-Tomasi (III-IV, 285 m) a hned vedle Bergführerweg (VI-, 220 m), ze kterých se dá Via Italia 61 krásně pozorovat a fotit, pokud budete mít štěstí jako my, že ji někdo zrovna poleze.



Za rohem vpravo, ve stěně paralelní se silnicí je originální Velký Micheluzzi (VI, 382 m) s unikátním pětidélkovým traverzem, kterému se lze vyhnout Buhlovou variantou pokračující rovně vzhůru. U levé hrany druhého komína vpravo je velmi často lezená cesta známého bezpečnostního výzkumníka Pita Schuberta (VI-, 265 m), nabízející atletické lezení ve spárách a plotnách.



Za komínem dále vpravo najdeme dvě lehké cesty - orientečně ne úplně snadného Malého Micheluzziho (IV+, 325 m s nástupovou variantou) a zcela bezproblémovou Rampenführe (III a IV, 325 m), stěnu uzavírá zcela vpravo často lezená cesta Abram-Führe (VII nebo V, A0, 372 m). Komu nestačí cesty na Gamsband, končící prakticky v polovině výšky celého Picu Ciavázes, může ještě pokračovat dalších 240 metrů Vintazerovým zářezem (VI, nebo V+, A0, 240 m) až na vrchol.



Sestup zpátky na Gamsband je slaňovací drahou přes pilíř vlevo od zářezu. Sestup z cest končících na Gamsbandu je jednoduchý - buď jdeme po Gamsbandu doleva (z pohledu z údolí) až k rokli mezi první a druhou věží Sella, pod kterou můžeme doprava na sedlo, nebo doleva dolů na parkoviště pod stěnou, nebo pokud víme, kde to je, můžeme slanit přes Bergführerweg, ale začátek slaňovací dráhy se nehledá snadno. Vylezte si Bergführerweg a budete vědět kudy kam.

Důstojným cílem je Sass Podroi. Severozápadní stěna má na velkou terasu výšku 500 metrů a dalších 200 výškových si můžete dát z terasy na vrchol, kam vede z Passo Pordoi lanovka. Na Sass Pordoi fronty nepotkáte, ale abyste stihli nějaké rozumné lezecké časy, nesmíte se s tím moc matlat. Z doporučitelných cest jsou tu Fedele (IV+, 620 m), kterou lze doporučit jen za sucha, v horní části se traverzuje vodopád. Další lezecky lehkou, ale dlouhou cestou je Dibona (IV-, 565 m na terasu, IV+, 270 m na vrchol). Vede tam samozřejmě spousta dalších cest, stěna je to obrovská. Pokud se o ně zajímáte, odkážu na nějakého novějšího průvodce.

Méně profláknuté cesty, kde nejsou davy, najdete na protější straně masivu Sella v severozápadních stěnách. Jsou to ovšem cesty novější, kde je nutné počítat s tvrdší klasifikaci. Velmi pohodlný nástup z parkoviště na silnici SS243 u hotelu Gerard. Jako první cíl bych doporučil v západní stěně Mëisules dala Biesces krátkou ale vydatnou Pepe-Führe (V+, 130 m) z roku 1984, Cestu lyžařů - Weg der Skifahrer (VI-, 270 m) a L'Nein (V+, 280 m). Chcete-li raději něco lehčího, můžete Ypsilon-Riss (IV+, 270 m).

Pojedete-li dál od Mëisules nahoru na Passo Gardena/Grödnerjoch, budete mít po levé straně skupinu Puez. V té stojí za to si dát v jihozápadní stěně Sass Ciampac cestu Adang (IV, jedno místo V-, 425 m a 150 m pěšky na vrchol, článek o výstupu je zde), popřípadě o něco lehčí Geschweifter Kamin (jedno místo IV+, 480 m). Adang má výhodu, že je v něm hodně traverzů za roh, takže nevidíte ostatní družstva a i když je cesta ověšená až nahoru, je to jakobyste tam byli sami, pokud někdo není ve stejné délce jako vy. Nástup pod stěnu je od Passo Gardena asi hoďku celkem příjemně po vrstevnici hezkými loukami a kousek lesem.

V celé oblasti Selly a okolí jsou kromě lezeckých túr samozřejmě i zajištěné cesty, via ferraty. Lehké jsou na Grosse Cirspitze (2592 m, 300m), Plattkofel (2954 m, 700 m), Sas Riagis (3025 m, 900m), lehká až středně těžká vede na Kleine Cirspitze (2520 m, 220 m). Středně těžké ferraty jsou na Boèseekofel (2908 m, 300m) a "Tridentina" k chatě Pisciadù (2585 m, 600 m). Těžká ferrata je "Pößnecker" na Piz Miara (2965 m, 700 m) a nejtěžší v oblasti je ferrata "Cesare Piazzetta" na Piz Boè (3152 m, 920 m).

Bude těch smyček dost?

Pro skalkaře nabízí oblast Sella a okolí také šest sportovních oblastí. Největší je Steinerne Stadt u Refugio Passo Sella pod stěnami Langkofelu ve výšce 2200 m nad mořem, kde je 107 jednodélkových cest, 100 délek sportovního lezení nabízí oblast Cansla poblíž rozcestí mezi Passo Sella a Passo Gardena na silnici SS242 z Wolkensteinu, 110 délek sportovního lezení v jedno až čtyřdélkových cestách najedeme v oblasti Frea kousek od Passo Gardena. Menší oblasti jsou Bucs di Preve, Sas dala Pier, Cauda a Ta Refosch poskytující každé kolem 10 délek lezení v jedno až dvoudélkových cestách.

Možnosti bydlení: V okolí je pro movitější horolezce dostatek chat, hotelů a penzionů, kde se dá bydlet. Jsou tu i chaty CAI, kde je sleva na průkaz Alpenvereinu, ale nejspíš se budete zajímat o levnější způsoby bydlení. Je tu několik parkovišť, kde se dá spát v autě. V principu jsou to všechna, kde není zakázáno parkovat přes noc. Jedno je u spodní stanice lanovky na Plan de Gralba kousek za Wolkensteinem, kde je oficiální bezplatné parkoviště pro karavany. Je trochu z kopce, ale zadarmo. Zkušení kampéři vyrovnávají šikmost platovými nájezdovými klíny. Je to v dolíku a sluníčka si tam večer neužijete a ráno taky moc ne, ale můžete si skočit do blízké pizzerie. Na většině ostatních parkovišť se moc dobře spát nedá, jsou hodně s kopce i když tu a tamm se rovnější místečko najde. Nejlepší místo na spaní v autě je parkoviště na dně údolí mezi Passo Sella a Passo Pordoi. Je to příjemné místo mezi stromy, pomineme-li občasnou observatoř a odpadky a na loukách poblíž jsou občas vidět i stany. Samozřejmě pokud stavíte stan, ráno ho zbourejte.

Jištění a charakter cest: Jsme v Itálii a na horských cestách potkáte jištění alpinistického charakteru. To jsou i na frekventovaných cestách klasické skoby různé kvality a pokud jsou tam skoby vrtané, obvykle to bývá skalní skoba nebo neexpanzní nýt, zatlučené do vyvrtané díry. Nerezové lepené borháky, nebo šroubované expanzní nýty, jaké známe z německých a rakouských hor, tu na horských cestách moc nepotkáte. Nezřídka se k jištění používají hodiny. Pak je vhodné, pokud to jde, si provázat kromě "smrti za korunu", kterou tam často najdete, ještě vlastní smyčku. Většinou je třeba si cesty dojišťovat vklíněnci a friendy. U sportovních cest ve skalkařských oblastech je jištění podstatně blíže obvyklému evropskému standardu.

Některé cesty, hlavně na První věži Sella, jsou už na některých místech hodně oleštěné, ale s maglajzem se lézt dají, u těch ostatních to není tak zlé, oleštěnost se může najít jen místy. Čím je cesta novější, tím spíš oleštěná nebude, ale s klesajícím věkem cesty roste tvrdost klasifikace. Rozdíl mezi pětkou starou a novou může být i dva stupně. U doporučených cest je skála většinou pevná, u lehčích partií je třeba počítat s volnými kameny nebo sutí. Pro dolomit v této oblasti je typické, že, drží i nemožně vypadající odštěpy, u kterých by to člověk ani nepředpokládal, ale je třeba to vždycky poklepem zkontrolovat, občas taky něco nedrží.

Potřebné vybavení: Dvě poloviční lana, nebo dvojčata 50 m a více, sada stoperů, sada friendů, smyčky do hodin, na prodlužování a na slaňování, helma. Počítejte s možností zvratu počasí, větrovku s sebou. U cest, kde se sestupuje slaněním, používejte sebejištění prusíkem, protože kámen může v horách spadnout vždycky. Pokud se chystáte do novější, málo lezené cesty, neuškodí vzít pro jistotu kladivo a pár skob, ale u těch výše doporučených se dá bez kladiva dobře obejít.

Pohlednice, suvenýry i průvodce můžete koupit v krámě patřícím k hotelu Maria Flora přímo v sedle Sella, sportovní obchody s lezeckou výzbrojí i supermarket je dole ve Wolkensteinu.

Webkamery jsou u Plan de Gralba, hledící na Langkofel, Piz Sella, Pěkná stránka s webkamerami je na www.ilmeteo.it. Předpovgěď počasí najdete na stránkách Südtirol.info ale stejně dobře lze použít ovědčenou službu Rakouského Alpenvereinu.

Podstatná část tohoto článku byla napsána na telefonu Apple iPhone 4 s připárovanou bluetooth klávesnicí Apple.