Někdy ale musíme zůstat proti své vůli indoor, a to se přihodilo letos v létě mně, když v rámci zateplování našeho paneláku vtrhla do bytu četa, vymlátila okna na všech stranách a vsadila nová. Za dva dny měla hotovo, ale mně zůstal šílený úkol vymalovat a poté roztřídit a přemístit zpět cca dvacetiletý nános vnitřku skříní a polic. Tuto nepříjemnou činnost mi zpříjemnil nález útlé knížky zvané Sex v divočině autorů Roberta Rose a Bucka Titona, kterou vydalo v roce 1995 nakladatelství Montana s krásnými ilustracemi Ludvíka Neorala (kterýžto mi v roce 1990 vytrhl za použití veškeré své síly zanícenou stoličku, aby byly informace úplné). Autoři si sami zodpověděli otázku, proč bylo potřeba sepsat knihu na toto téma: „Někdo to přece musí udělat!“ A tím mne inspirovali k tomu, nenechat si svůj objev pro sebe, protože pokud jste příznivci sexu v přírodě a tuto knihu máte, ale kouzlo jejích užitečných rad již zapadlo pod nánosy prachu, a nebo dokonce ani netušíte nic o její existenci, někdo vám to přece musí připomenout!
Přírodě na milost a nemilost (výtah týkající se horolezecké činnosti)
Hypotermie (podchlazení): jedno z nejvážnějších nebezpečí pro příznivce sexu v přírodě. Kromě toho jej řadíme k největším deterentům, čili odstrašujícím prostředkům pro sex v přírodě. Nanejvýš důležitá je zde prevence, aby to nedopadlo takhle: „Néé! Je moc zima!“ Preventivní opatření jsou například: vhodný úkryt, sdostatek tekutin, volný a objemný oděv (abychom jej mohli rychle svléci a zároveň jej nacpat kolem sebe, pod sebe a nad sebe). I přes nejdůkladnější opatření se však můžete ocitnout v situaci, že se budete muset postarat o postiženého druha. Je skutečně štěstím, že uznávaným způsobem léčby hypotermie je přes všechna svá rizika právě sex v přírodě. K její léčbě slouží dvě hlavní metody, a to aktivní povrchový a aktivní vnitřní záhřev. Velmi důrazně se však doporučuje těm, kteří tuto péči poskytují, aby postupovali jen zvolna a rovnoměrně až k vyvrcholení tepelné produkce.
Horská nemoc: Dobře víme, že čím větší nadmořská výška, tím méně kyslíku dýcháme. To vede ke stavu zvaném hypoxie, který má bezprostřední vliv na mozek, a proto je třeba důkladně zvážit, zda opravdu chcete vystoupit do velkých výšek za účelem sexu. Kromě toho, že už to není taková sranda, patří mezi symptomy horské nemoci též bolesti hlavy, nevolnost, nespavost (což není tak na závadu) a letargie (stav, kterým lze popsat ztrátu zájmu o sex, což na závadu je velmi).
Léčba horské nemoci: Spustit se, což v tomto případě nemusí nutně znamenat „sestoupit dolů“.
Aklimatizace: Výškovým horolezcům důrazně doporučujeme, aby nepostupovali nahoru rychleji, než se tělo stačí aklimatizovat. Existuje vzorec pro výpočet, do jaké výšky lze bezpečně vystoupit. Podle něj bychom neměli vystoupit v nadmořské výšce nad 3000m o více jak 300 metrů od místa, kde jsme spali naposled. To neznamená, že bychom nemohli vystoupat výše, ale to, že bychom na noc měli opět sejít dolů. (Odtud pramení stará horolezecká moudrost „Stoupej vysoko, miluj hluboko“). Pak se vám nemůže stát, že vám spolulezkyně řekne: „Promiň, Radku, ale fakt mě dnes bolí hlava!“
Omrzliny: Na rozdíl od hypotermie, kdy je postiženo podchlazením celé tělo, dochází ke vzniku omrzlin tehdy, kdy se zima zahryzne pouze do určitého místa na těle. Při sexu k tomu dochází proto, že jsme duchem mimo. Nejčastěji jsou postiženy prsty na nohou, jež obvykle trčívají ven ze spacáku, nebo hýždě, a to z téhož důvodu. (Pozn:. Výraz „Zima, že by prdel umrzla“, má svůj původ v sexuální zkušenosti vojáků u Gunnisona v Coloradu v r. 1853, kdy vojsko narazilo současně na extrémní zimní podmínky a panny z kmene Ute). Omrzliny mohou postihnout i další části těla, zvláště když vyčerpáni upadnete do spánku a pořádně se nezakryjete. Místa postižená omrzlinami poznáte snadno – jsou bledá a necitlivá. K léčbě omrzlin je třeba přistupovat bez váhání; provádí se opět šetrným přikládáním těla na tělo. V tomto případě můžete začít takto: „Hele, mně se zdá, že je to omrzlina, Janičko!“
Neobvyklé techniky na neobvyklých místech
Tato kapitola je v knize oslavou podivuhodné vlastnosti člověka překonávat překážky i v situacích, kdy nemá moc na vybranou – protože normálně, když jde do tuhého, se rozumný člověk odebere někam, kde do tuhého nejde. Ve stati „krkolomný sex“ se autor věnuje horolezcům, cituji: „Pro ty, kteří mají v oblibě svět vertikál – zoufalé tápání bez valného zabezpečení na strmých skalních útesech s prsty zarytými ve spárách – dostává výraz „bezpečný sex“ zcela nový význam. Lezec si musí najít přijatelného partnera, s nímž se může bez obav uvázat na lano nebo který se jím nechá bez obav vést. Myšlenky na sex budou totiž houby platné, když on a předmět jeho touhy zůstanou navzájem izolováni 40m perlonu průměru 11mm. Dále si musí být jist jakostí zvoleného vybavení a spolehlivostí jistících bodů. Rozhodujícím momentem je pak úspěšné zvládnutí pohybu skládajícího se ze zbavení se úvazku, šatů a znovu zpátky do úvazku, aniž by se oba zřítili vstříc předčasné smrti - i když by si tím nepochybně zajistili značnou publicitu.“
Řada lezců se věnuje i jeskyňaření, a také na ně autor pamatoval v části „Dolů do podzemí“. Jeskyně v něm označuje jako pěkné místečko, kde lze nalézt dostatek soukromí, i když jen málokdo toho využívá. Přednosti jeskyní (úzké průchody, kde s lze k sobě mačkat, soukromí, ticho apod.) mne však nepřesvědčily. Vřele totiž souhlasím s citací zde uvedenou „There is time enough for the earth in the grave“ čili „ Po smrti si užiješ země až až“ a následným úsudkem: „Pořád mám pocit, že s lidmi, kteří se dobrovolně odeberou pod zem ještě předtím, než umřou, není něco v pořádku“.
Pokud se někomu při četbě ochutnávky z této knihy vybavily zážitky spojené s jeho outdoorovými aktivitami a tyto vzpomínky vyloudily na jeho tváři úsměv, účel byl splněn. Krásné a teplé podzimní dny!
Zdroj: Sex v divočině (Sex in The Outdoors), Robert Rose a Buck Tilton, Montana 1995.
Sex v divočině, obálka knihy