Řád pro Kneze a Kara

Vyznamenaní horolezci byli hlavními osobami zlatého věku slovinského horolezectví v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Proslavili se mimořádnou lezeckou statistikou (jejich společné lezeké portfolio má téměř 7000 vylezených cest). Za zmínku stojí zejména Knezových 729 prvovýstupů, což je patrně světový rekord. Svět uznává Kneze a Kara jako průkopníky rychlého alpského lezení a horské vizionáře, hledající své sportovní cíle ve strmých extrémně obtížných velkých stěnách světa.

Oba začali s lezením v sedmdesátých letech. Podobné cíle, vertikální výzvy a kvalita byly důvodem, proč se dali v roce 1982 dohromady. Jejich tým doplnil později ještě Janez Jeglič – Johan, a slovinské lezení dostalo své "tři mušketýry", kteří zvedli tradiční horolezecké národy na nohy, když francouzská, anglická, italská a další zahraniční média začala vydávat příběhy statečných horolezců, kteří se nikdy nevzdají, když jsou ve stěně, bez ohledu na zuřící patagonské bouře nebo jedovatou zimu Himálaje. Ve své vrcholné době byl tým Knez, Karo a Jeglič nepochybně nejsilnější tým tohoto druhu na světě a ustanovil mnohé, stále existující standardy v horolezectví. Tři mušketýři slovinského horolezectví společně vylezli neuvěřitelných 19 prvovýstupů v Julských Alpách během pouhých dvou dnů. Ve světovém alpinismu měly největší ohlas jejich výstupy patagonských žulových obrů, kde jsou jejich jména napsaná pod většinou nezopakovanými prvovýstupy, opravdovou patagonskou klasikou na Fitz Roy a Cerro Torre (Devil’s Dihedral, Devil’s Directissima....)

 

Franček Knez – guru slovinského horolezectví

Ještě dnes přistupují lezci k cestám, jejichž autorem je Franček Knez, s úctou a respektem. Nepsaným pravidlem je přidat k jeho hodnocení obtížnosti minimálně jeden stupeň. Franček Knez je lezec, který se narodil s posláním využít nevyužitelnou část světa. Nikdy se nestaral o slávu a pozornost, i když mu je jeho výstupy přinášely. Měl své vlastní vnímání hor a jejich stěn. Zúčastnil se četných expedic a když byli ostatní zahnání deštěm, sněhem, nebo větrem do svých stanů a hráli karty, dobíjel si Knez své “baterie” výstupy na ledovcové morény, hledáním vzácných krystalů a jiných přírodnin. Tak se do detailu seznámil s materiálem skal, po kterých lezl, proto není divu, že našel ve stěnách pasáže, které by jinak zůstaly navždy nedoknuté a nevylezené.

Ilustrační foto

Ve slovinských Alpách má prvovýstupy ve všech hlavních stěnách; v severní stěně Triglavu jich vylezl 34. Je jediný, kdo má prvovýstupy na všech stěnách "posledních tří problémů Alp" (severní stěny Matterhornu, Grandes Jorasses a Eigeru) a také na všech hlavních stěnách Dolomit. Vykonal četné sólovýstupy a ve “stěně smrti” (severní stěně Eigeru) držel po dlouhou dobu rychlostní rekord. Za dvě hodiny vylezl slavný Bonattiho pilíř ve stěně Petit Dru. Sám vylezl cestu Krušic route v severní stěně Špiku při nočním přístupu ke Škrlatici ... Inovativním přístupem a dlouhodobou systematickou prací pomohl zvednout horolezectví do extrémní úrovně. Franček Knez o svém horolezectví říká: "Horolezectví je jedinečný výlet divokými údolími na slunečné vrcholy duše. Každý, kdo vstoupil na ostrou tenkou skalní hranu, která jej odděluje od okolního světa, viděl velikost života ... ... Každý má přítele, i kdyby to byl kámen nebo hora." Horolezectví v jeho stylu vyvolalo tisíce novinových titulků. Od slovinské národní hory Triglavu a jeho severní stěny až k Mount Everestu, nejvyšší hoře světa, vylezl Franček Knez přes 5000 cest. Díky jeho úspěchům se tradice slovinského horolezectví mnohokrát dotkla klenby nebes!

 

 

Excelentnost tohoto lezce z Domžale asi nejmalebněji popsal argentinský lezec, dítě patagonských hor Rolando Garibotti, který v jednom rozhovoru řekl: "Lezení se Silvo Karem je ... jako závodit se Schumacherem, nebo hrát fotbal s Maradonou. Pro mne byl Silvo hrdina, idol ..."

 

Jak jinak popsat sportovce, jehož skvělá fyzická kondice umožnila za 13 hodin během jednodenního lezeckého maratonu vylézt tři stěny v Julských Alpách, tři lezecké klasiky: výstup pilířem Čop–Helba a sestup Dlouhou německou cestou v severní stěně Triglavu, potom jízdu do Tamaru (dolina Planica), kde jsou dva kilometry výšky ve Steně následovány 800 metry svislé skály ve slavném Aschenbrennerovi v divoké části stěny Travniku, z vrcholu hřebenovkou na Šite a sestup cestou Zajeda; celkově více než 2300 výškových metrů lezení? Jak představit sportovce, který je tak mentálně silný, že na drsných žulových stěnách patagonského velikána Cerro Torre navzdory bouři, hurikánu, zimě a občas nespolehlivému jištění udělá prakticky neopakovatelný prvovýstup a přitom ještě natočí film Cerro Torre – South Face, který získal prestižní cenu Stříbrný hořec?.

Třicet let profesionálního horolezectví, 1850 alpských výstupů, 170 prvovýstupů, 24 horolezeckých expedic, fantastický prvovýstup převislými stěnami Himálajského gigantu Bhaghírati III (ve světě hodnoceném jako jeden z největších úspěchů bigwallového lezení), spolupráce s časopisem National Geographic na knize ‘Voices from the Summit’, člen poroty na nejprestižnějším světovém horolezeckém filmovém festivalu v Banffu v Kanadě, čestný člen elitního anglického Alpine Clubu, založeného v roce 1857, který se koncentruje na ochranu místních horolezeckých tradic, založení a vývoj stále prestižnějšího mezinárodního horského filmového festivalu v Domžale, všechny tyto tři skutečnosti přivedly Domžalského rodáka Silvo Kara mezi legendy světového horolezectví. Jako sportovec, lezec a horolezec vystoupal na výšiny Olympu a svou sportovní cestu obohatil kulturou, když přinesl dění ve velkých stěnách na filmové plátno.

Od Makalu v roxce 1975 a výškového rekordu bez použití kyslíku na Západním hřebeni Everestu, který v roce 1979 šokoval svět, přes Devil’s Directissimu v bouřkami ošlehávané východní stěně Cerro Torre roku 1986 rostla slovinská horolezecká historie a tradice, obohacovala se úžasnými příběhy, odvážnými výstupy a dobrodružstvím, z nichž každý představoval ve své době nevídaný úspěch v dobývání stěn a strmých vrcholů.

Jure Gregorčič,
Tiskovou zprávu PLANINSKA ZVEZA SLOVENIJE přeložil a upravil Petr Jandík