Prvovýstup na Makalu

Jean Franco: Makalu (slovenský překlad z r. 1959)


Vrcholová fotografie (repro z knihy Makalu)


Jean Franco: Makalu (německý překlad z r. 1959), s vrcholovou fotografií na obálce


Slovenský horolezec M. Kriššák na vrcholu Makalu v r. 1976. Dobový tisk


Zatím poslední český výtup...

Makalu patří k osmitisícovkám, které až do padesátých let minulého století nebyly zkoumány ani zlézány. Vzhledem k politické situaci v Nepálu, který byl pro Evropany „zakázanou zemí“, se z této strany nikdo nedostal. Ze severu, z Tibetu, kde měli vzhledem k nadstandardním vztahům s tibetskými úřady možnost působit Britové, se nikdo o podrobnější průzkum ani nezajímal, neboť ti upírali veškeré úsilí k Mount Everestu, který považovali za vrcholně prestižní cíl.

Čtvrtá výprava přinesla úspěch
První expedice, které zde působily, přišly k hoře teprve v roce 1954. Všechny se zpět vrátily s nepořízenou, zato však přivezly řadu poznatků, které nakonec vedly k vyhodnocení možností výstupu a volbě výstupové cesty. 
První výpravou, která na jaře 1954 k hoře dorazila, byli Američané, kteří se pokusili o výstup jihovýchodním hřebenem a zároveň přinesli první poznatky o možných trasách výstupu na horu, která dodnes patří k nejtěžším. Strmé stěny, ostré hřebeny a závěrečná vrcholová pyramida vyžadující technické skalní lezení v extrémní výšce z ní zkrátka činí obtížný cíl. Dosáhli značné výšky, podařilo se jim dosáhnout 7 050 výškových metrů.
Ve stejné době na hoře působila i britská výprava, vedená Edmundem Hillarym, který zvolil severozápadní hřeben, na kterém však Britové nakonec dosáhli „pouze“ 6 500 výškových metrů. O stejnou trasu se téhož roku, ale na podzim pokusili Francouzi. Ani oni nedosáhli vrcholu Makalu, zato provedli několik prvovýstupů v nejbližším okolí.
O rok později, tedy na jaře 1955 se Francouzi k hoře vrátili a dokončili již započatou cestu od severozápadu, a v závěru severní stěnou. Na vrcholu stanuli jako první Lionel Terray a Jean Couzy, po nich postupně na vrchol vystoupilo zbývajících sedm francouzských horolezců a jeden Šerpa. Jednalo se tak o první expedici na osmitisícovou horu v historii, jejíž všichni členové stanuli na vrcholu. Cesta prvovýstupců se stala klasickou cestou na vrchol „normálkou“, kterou kopíruje většina následujících výprav.
Jak v té době bývalo dobrým zvykem, ještě v tomtéž roce vydal vedoucí expedice o úspěšném prvovýstupu knihu: Jean Franco, Makalu, Arthaud, Grenoble-Paris 1955 (ve slovenském překladu Josefa Brandobura vyšla v nakladatelstv Osveta, Martin 1959). 

Češi na Makalu 
Prvním Čechem, který stanul na vrcholu Makalu byl v roce 1976 Karel Schubert, který však při sestupu bohužel zahynul. Stalo se tak v rámci československé expedice, která dokončila „rozdělaný“ projekt z roku 1973 jižním pilířem na Jižní vrchol Makalu (8 010). Odkud Schubert, slovenský horolezec Milan Kriššák a Španěl Jose Camprubi vystoupili na hlavní vrchol. Stalo se tak ve druhé československé expedici na Makalu, kterou vedl Ivan Gálfy. 
Makalu se pro čechoslováky, či spíš české účastníky československých výprav stalo bohužel horou tragickou. Při první výpravě v roce 1973, kterou rovněž vedl osvědčený himálajec a zkušený expediční vedoucí Ivan Gálfy se podařilo dosáhnout výšku 7 850 metrů. Vrcholový pokus se odehrál 20. 5., a došlo při něm k vážnému pádu Jana Kounického. Výstup se změnil v záchrannou akci - bohužel neúspěšnou. Jan Kounický zemřel po osmi dnech v nejvyšším postupovém táboře, kde se u něho až do smrti střídali kamarádi, kteří již věděli že mu není pomoci. Makalu si vybral první českou oběť. Druhá oběť zkalila radost z úspěšného prvovýstupu o tři roky později.
V roce 1993 vystoupil na vrchol Leopold Sulovský alpským stylem Kukuczkovou cestou z r. 1981 (cestu vytvořil fenomenální lezec a himálajista Jerzy Kukuczka, přímým výstupem do sedla Makalu a severozápadním hřebenem na vrchol – podnikl ji sólo alpským stylem). V roce 1998 na vrcholu klasickou cestou stanuli Josef Šimůnek a Soňa Boštíková (která se stala první ženou na vrcholu bez kyslíku), a v roce 2008 se na vrchol poněkud nečekaně dostal klasickou cestou Radek Jaroš. Jaroš původně Makalu neplánoval. Společně se Zdeňkem Hrubým chtěli vylézt Dhaulagiri a Annapurnu v rámci jedné výpravy. Dhaulagiri se povedlo, v cestě na Annapurnu však zabránily organizační problémy a oba horolezci hledali náhradní cíl. Tím se stalo Makalu, na kterém se oba horolezci zapojili do záchranných akcí napřed polských a posléze ještě španělských horolezců.
-tof-




Repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz

Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2009.