V traverzech Alpspitze, foto: Jan Polák
Výchozím místem pro tento trek je malá vesnička Gaflei (1483 m), která se nachází jen několik kilometrů od Vaduzu. Doporučujeme z Vaduzu použít místní dopravu. Autobus sem během rána jezdí často a ušetří vám spoustu energie na hlavní přechod hřebene.
Cestou do sedla Gafleisattel , foto: Veronika Dušánková
Pokud si ale trváte na svém a chcete celou túru absolvovat po svých, můžete z Vaduzu (455 m) do Gafleie vyrazit kolem vaduzského zámku a přes Hinter Prufatscheng. Počítejte však s tím, že budete muset vystoupat o víc než tisíc výškových metrů navíc.
Pohled zpět na cestu, která traverzuje bočním úbočím Alpspitze, foto: Jan Polák
Další možností je také dojet vlastním vozem až na parkoviště Gaflei a po přechodu hřebene využít (v případě, že již nejezdí místní autobusové spoje) taxibusů. Doporučujeme si předem tyto možnosti zjistit. V centru Vaduzu se nachází informační středisko a jistě vám tyto informace rádi poskytnou.
Pohled na Fürstensteig ze sedla Gafleisattel , foto: Jan Polák
Z parkoviště Gaflei nás značená cesta nejprve provede přes zelené pastviny a poté voňavým borovicovým lesem. Abychom se dostali ke hřebenovce Fürstensteig musíme nejprve překonat kamenité splazy a srázy.
Hřeben Kuegrat, foto: Jan Polák
Stoupáme dále po pěšině a traverzujeme řadu bočních kaňonů a roklí pod vrcholem Alpspitz. V exponovanějších místech je zajištěna ocelovým lanem nebo zábradlím.
Cestou mezi vrcholy Gafleispitz a Kuegrat, foto: Jan Polák
V sedle Gafleisattel (1848 m) se nám konečně otevírají výhledy na celé Lichtenštejnsko a i část východního Švýcarska. Severně před námi se nádherně jako had vlní stezka Fürstensteig.
Pohled zpět na Kuegrat. Foceno od Garsellikopfu, foto: Jan Polák
Vydáváme se tedy cestičkou mezi klečí na první z vrcholů tohoto přechodu, Gafleispitz (2000 m). Cesta dále pokračuje po východním straně hřebene až na vrchol Kuegrat (2123 m), který je nejvyšším bodem této rozmanité túry.
Z něj se nám nabízí překrásné výhledy na celý Rätikon a Vorarlberg.
Z Garsellikopfu na Drei Schwestern, foto: Jan Polák
Cesta nás dál vede severozápadním směrem. Asi po půl kilometru vystoupáme na další vrchol. Tím je Garsellikopf (2105 m) Cesta na něj je strmější a občas dojištěna lanem.
Odtud je náš hlavní cíl Drei Schwestern "co by kamenem dohodil".
Pod vrcholkem Garsellikopfu, foto: Jan Polák
Drei Schwestern se skládá ze tří vrcholů. Hlavní vrchol = nejvyšší sestra má výšku 2053 metrů. Její menší sestra 2048 metrů a nejmenší sestřička "pouze" 2034 metrů.
Užíváme si zde chvil, kdy můžeme stát zároveň v jednom momentu na území Rakouska a Lichtenštejnska.
Pohled zpět na Garsellikopf a Kuegrat, foto: Jan Polák
Z Drei Schwestern sestupujeme do sedla Sarajosettel (1628 m).
Informační cedule nás upozorňuje, že tato cesta je vhodná "pouze pro zkušené". Ti, kdo se ale umí pohybovat v horském terénu, nepostřehnou žádný problém.
Drei Schwestern, foto: Jan Polák
Steig je ohodnocen obtížností A/B. Občas je zde ku pomoci nataženo ocelové lano, připevněno zábradlí nebo přistaven ocelový žebřík.
Žebříky při sestupu z Drei Schwestern do sedla Sarajosettel , foto: Veronika Dušánková
Ze sedla Sarajosettel (1628 m) je cesta již pohodlná a bez jakýchkoliv záludností. Vede nás přes horské pastviny a dále lesem až k horské chalupě
Gafadurahütte(1428 m).
Skalní okno při sestupu do sedla Sarajosettel , foto: Jan Polák
Neodoláme a objednáváme dvakrát kvasničáka. Během chvíle ji máme "jak z praku". Ještě, že už nás čeká jen ten sestup do Plankenu (770 m), odkud se pohodlně necháme zavézt zpět do centra Vaduzu autobusem.
Gafadurahütte, foto: Jan Polák
Autobusové spojení si můžete vyhledat i na stránkách
LieMobil.
Pohled na celý hřeben z terasy Gafadurahütte, foto: Jan Polák