Lama se do oblasti vydal původně se záměrem vrhnout se na severní stěnu hory Schrammacher (3411m). Nicméně se stalo, že obvykle nenáročný nástup se změnil v 4,5 hodinové lopocení hlubokým sněhem. Když se pod stěnu dostal, nebyl si už svým plánem tak jistý. „Když lezu sám, musím vždycky cítit, že mám absolutně všechno pod kontrolou. Jinak ani nevyrážím.“ Když si prohlížel okolí, aby nalezl nějaký náhradní terén, všiml si potenciální linie mezi vrcholy Sagwand (3227m) a Hohe Kirche (2634m).
Lamova Badlands začíná krátkou žulovou plotnou, kde na něj čekala tenká ale tvrdá a křehká vrstva ledu. Odtud ho snadné sněhové pole dovedlo k úpatí dvěstěpadesát metrů vysoké stěny. Ve snaze co nejméně riskovat vyhledával David nejlehčí možnou cestu vzhůru. V prvních padesáti metrech (6a, A1) došlo na technické lezení i na spáru, kterou se dostal až ke kyvadlovému traverzu. Následovala mixová délka (M5) a po té nejlepší sekce celého výstupu (její přelezení mu trvalo tři hodiny, protože se musel sám odjistit). „V horní části klíčové délky se musí vystoupat krásným tenkým 80 až 85 stupňovým ledem. Pro mě to byl vrchol cesty.“ Dalším faktorem, který Davidovo nadšení ještě umocnil byl fakt, že „tento druh lezení je v Valsetalu poměrně vzácný.“ Od vrcholu ho pak již dělily jen další dvě mixové délky (M4) a mírný zasněžený svah.
Za dvanáct hodin už byl zpět na parkovišti. V cestě samotné strávil pět hodin. „Bylo to skvělé lezení, některé části mi připomínaly lezení v Chamonix.“
Další info na Davidově blogu a facebooku.
Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat