Annapúrna 2012: třináctá osmitisícovka Radka Jaroše

 
Radek srší optimismem, foto: Petr Jandík

Aklimatizace na Lhoce

Jak známo, na výstupy do velkých výšek je třeba se aklimatizovat. Protože základní tábor normálky na Annapúrnu je poměrně hodně nízko, ve 4200 metrech, a v okolí nejsou vhodné aklimatizační kopce, rozhodli se Radek s Honzou si přikoupit permit na Lhoce, kde byl Radek už vloni, a aklimatizovat se výstupem do třetího tábora na této hoře. Do základního tábora pod Everestem a Lhoce přišli ještě na začátku sezóny, den po expedici Leopolda Súlovského. Tráva byl překvapen množstvím lidí v základním táboře, který je v plné sezóně tak veliký, že z jednoho konce na druhý jdete hodinu a čtvrt.

 
Tráva u čörtenu pod everestem

Prostoupili ledopádem Khumbu, strávili tři noci ve druhém táboře ve výšce 6400 metrů a vystoupili do výšky kolem 7000 metrů. Původní plán dojít až do třetího tábora nakonec vzdali, protože jednak bylo hodě zima a silně foukalo, a hlavně bylo objektivní nebezpečí. Padalo hodně kamenů. Svah ke třetímu táboru byl vodní led, místy pokrytý až 10 centimetry sněhu, žádný firn. Souhrn všeho toho vedl k rozhodnutí aklimatizaci na Lhoce ukončit, kvůli objektivnímu nebezpečí od kamenů, kvůli zhoršení počasí, kdy by se muselo dlouho čekat na zlepšení a kvůli tomu, že dosavadní aklimatizaci považovali pro výstup do výšky 8000 metrů za dostatečnou a měli obavu, aby na Annapúrně ještě našli expedici, jejíž tam byli součástí a jejíž servis chtěli využívat.

 
V ledopádu Khumbu při aklimatizaci na Lhotse

Dovolená

Po návratu z Lhoce si dopřáli den v Káthmándů a pár dní relaxace v Pokhaře, což je druhé největší město v Nepálu, dokonce se tam Radek setkal se svou přítelkyní, která přiletěla na trek kolem Anapúrny stejný den, kdy se Radek s Trávou vrátili z Lhoce. 

 
Relaxace v Pokhaře

Annapúrna

Po přebalení se vydali k Annapúrně. Do základního tábora ve výšce 4200 metrů, který byl celý na trávě, což se Trávovi líbilo, na rozdíl od Radka, který na to nakonec doplatil, se dopravili vrtulníkem, Na místě už byl tým 15 až 20 lidí, kteří čekali na počasí,  Při pohledu na stěnu s vlajícím oblakem sněhu přešel Radka a Trávu poněkud humor. Vítr bral sníh zeshora a tohle tam bylo každý den. Radek s Trávou byli ze všech nejlépe aklimatizovaní, protože ostatní, kteří trávili pod Annapúrnou již tři týdny se nedostali výš, než do druhého tábora.

 
Sněhový oblak na Annapúrně

Cesta do dvojky je v pohodě, zafixovaná, problémy a hlavně objektivní nebezpečí začíná od dvojky nahoru a nejnebezpečnější je kuloár, kterým všechno padá, ukazuje Radek ukazovátkem. Podél kuloáru, pod velkým sérakem, kterým všechno padá postavili tři výškové tábory. Zafixováno vy kompletně do trojky, dál už jen některá místa a z výšky 7100 metrů už fixy vůbec nebyly.

 
Nejnebezpečnější místo cesty, foto: Petr Jandík

Každý den odpoledne začalo sněžit, mezi 12. a 2. hodinou. Jediný den beze sněhu byl ten vrcholový, takže si ho vybrali dobře.

 
Radek s Trávou

Díky každodennímu sněžení padaly laviny, jedna spadla v noci. Kluci si sedli do stanu zády ke směru laviny a čekali co bude. Zažili obrovskou bezmocnost, když se na ně řítila do druhého tábora lavina a nevěděli, kde se zastaví. Naštěstí je zasáhla jen tlaková vlna. Lavina vymetla kuloár, kterým postupovali další den. Přešli do kuloáru, přes laviniště a pak doleva do svahu. Poté spadl další sérak, který sice nikoho nezasáhl, ale pod dojmem laviny ze skupiny 25 lidí stoupajících k vrcholu jich 15 vzdalo další postup.

 
Nejnebezpečnější místo výstupu, kuloár ohrožovaný lavinami a padajícími séraky

Vrátili se do dvojky a po poradě se 9 lidí rozhodlo pokračovat. Nevýhodou bylo že to zabalil Španěl Carlos, starý pán, který tam byl s velkým týmem a s ním odešli i zkušení Šerpové, kteří znali cestu. Nakonce se všichni podělili o náklad, zanechaný Šerpy, a nesli nahoru 300 metrů fixních lan v šesti lidech aby mohli nahradit potrhané fixy.

 
Radek a Tráva, foto: Petr Jandík

"Na tomhle krátkém úseku jsme postavili tři tábory, trojku, čtyřku a pětku, poslední v 7100 metrech.", říká Radek Jaroš.

"No a kromě posledního byly všechny postavené tak, že kdyby napadlo přes noc víc, než 10 centimetrů sněhu, měli bychom hodně velké problémy", dodává Tráva.

Podle Radka byl v oboru objektivního nebezpečí nejhorší druhý tábor, kdyby napadlo 13 a víc centimetrů sněhu, určitě by je to smetlo.

 
Výškové tábory byly na ne příiš bezpečných místech

V táborech vyplňoval Radek testy pro výzkum, jestli člověk ve výšce blbne. Jeden test vyplnil před expedicí, druhý ve výšce 7100 metrů a jeden po expedici. Paradoxně měl Radek nejrychleji a bezchybně vyplněný test ve výšce 7100 metrů. Až na tu matiku, šestkrát nula opravdu není šest.

"Já jsem propadal z matiky už na průmyslovce, to není výškou", komentoval to Radek.

 
Pátý tábor

Radek dorazil na vrchol 6. května s Iráncem a jeho Šerpou. Vyrazili v 9 v večer, protože každé odpoledne bylo odpoledně špatné počasí a chtěli být na vrcholu dopoledne. Radek byl na vrcholu v 9 hodin a strávil tam hodinu, Tráva dolezl ve skupině 4 lidí ve 13 hodin. 

 
Tráva, foto: Petr Jandík

Radek byl spokojený, Annapúrny se bál víc než K2. Z vrcholu se potom rychle vracel, ve dvě odpoledne už byl u stanu a řešil nohy.

 
Tráva po sestupu z vrcholu Annapúrny, foceno ze stanu tábora 5

Vrchol je dlouhý hřeben, na kterém se občas sedělo rozkročmo. "Já jsem tam byl sám nahoře a fotil jsem se jak jsem tam seděl rozkročmo na hřebeni, na každou stranu máte 3 kiláky, zajímavý záběr."

 
Radek, foto: Petr Jandík

Touhle dobou už Radek věděl, že je v průšvihu, vařil si vodu na koupání nohou a několik hodin už rešil jak zabránit následkům omrzlin.

 
To už Radek ví, že je zle. Nohy jsou omrzlé

Ve zdraví sešli dolů. Radek už volal do základního tábora aby sehnali vrtulník.Sešel z výšky 7100 metrů rovnou do základního tábora. Tráva sešel nejprve do dvojky a ani si nevšiml, že má omrzlé ruce. Radek to líčí, že měl Tráva v Base campu na prstech bambulky jak rosnička.

 
Zpátky v BC

Jak vypadají Radkovy prsty dneska můžete vidět na jeho stránkách, ale je to pohled pro silné povahy. Odletěli vrtulníkem do Káthmándů a tam pak po ošetření v nemocnici balili holky na zafačované nohy a ruce. 

 
Radek s Trávou, foto: Petr Jandík

Při tiskovce Radek pravil, že už se omrzliny přestávají horšit a už má naplánováno, jak se nohy na podzim uzdraví a příští rok hodlá dorazit Korunu Himálaje výstupem na K2 ze severu s Petrem Maškem. Po dokončení tohoto cíle se hodlá věnovat jednak 7 Summits a jednak projektům obtížnějšího skalního lezení s kamarády Pavlem Jonákem a Vaškem Šatavou.

Radek ještě rozebíral proč omrzl. První příčinou bylo, že z prvního do základního tábora se chodilo po trávě v teniskách. Výškové boty s integrovanou nohavicí si nechával ve vodotěsném pytli v prvním táboře. Při prvním výstupu nahoru se mu namočila ta nohavice, vnitřek bot měl suchý. Když ale boty uložil do vodotěsného pytle, vlhkost se vypařovala, kondenzovala a navlhl tím pádem i vnitřek bot. Dalšími faktory byl velký mráz při vrcholovém útoku, protože šel na vrchol přes noc a takéí tlustší a tím pádem i těsnější ponožky, které omezily prokrvení nohou.

 
 

Pozdrav od obou aktérů expedice pro čtenáře Horyinfo:

 
Annapúrna 2012, podrav čtenářům Horyinfo, foto: Radek Jaroš