Sardinie

.

Cala Fuili, foto Jirka V.

Zastavení první: Caly (zátoky)

Snad nejčastěji navštěvované oblasti leží jižně od Olbie (100 km) a poskytnou lezení kombinované s koupáním. Nepříjemné je vykrádání aut u Fuili a Luny.
Oblast Poltrona v Cala Gonone: především plotnový charakter s výškou stěn okolo 200 m, stěny tvoří kotel a tak je o teplo postaráno, obtížnost cest od 5b do 7b
Cala Fuili: skalky nedaleko pláže s atletičtějšími cestami okolo 20 m délky.
Cala Luna: skalky u moře s atletičtějšími cestami okolo 20 m délky.
Severně od Cala Gonone naleznete i více délky v Sektoru Biddiriscotai.
Pěkný přehled z internetu: Cala Gonone

Ubytování: v drahém kempu v Cala Gonone nebo v apartmánu

Sektor Biddiriscotai, foto Jirka V.

Zastavení druhé: Baunei

Jižně od Cala Gonone (50 km) leží městečko Baunei a u něj asi deset oblastí (počet není konečný). Skály nejsou přímo u moře a tak je třeba na koupačku popojet do Pedra Longa.
Porto di S. Maria je srandovní minioblast v přístavu, kde nedočkavci lezení rychle zaženou svou potřebu. The Lemon House je v Čechách dostatečně profláknutý dík Honzovi Karešovi. Nám se nejvíce líbilo ve Villaggio gallico a Creuza de Ma, kde nepřevládá plotnové lezení a stěny jsou pěkně strukturované. Nejblíže moři je Campo dei Miracoli, kde jsou především plotny.
Pěkný přehled na internetu.

Ubytování: v jednom z četných kempů u moře, třeba u Barisardo, které má výhodu rychlého dojezdu do oblastí Baunei a Jerzu

Creuza de Ma, foto Jirka V.

Campo dei Miracoli, foto Jirka V.

Villaggio gallico, foto Jirka V.

Zastavení třetí: Jerzu

Dále na jihovýchod ve vnitrozemí, asi 30 km od Baunei, v kopečkách (c.a. 900 m.n.m.), leží vesnička Jerzu a okolo ní asi tucet oblastí s cestami všech obtížností. Výhodou oblasti je možnost si zvolit lézt ve stínu nebo na slunci po celý den, neb oblasti mají různé expozice. Doporučit lze oblast Il Castella, s 70 cestami všech obtížností a délkou od 12 do 40 metrů v pěkně strukturované skále.
Pěkný přehled z internetu.
Na svazích Jerzu se dobře daří vínu a tak je nutno ochutnat  nejvyhlášenější sardské červené Cannonau.

Ubytování: v jednom z četných kampů u moře, třeba u Barisardo, které má výhodu rychlého dojezdu do oblastí Baunei a Jerzu

Jerzu, foto Jirka V.

Zastavení čtvrté: Isili

Z Oristana jsme navštívili pouze kultovní oblast Isili se svou jedinečně strukturovanou skálou tvořenou vlnkami, krajkami a dírkami v pěkném převislém, či střechovitém provedení. Siláci si užijí, i když délka cest je v průměru pouze 15 m.
Pěkný přehled z internetu.

Ubytování: bivak na parkovišti pokud přespíte jednu nebo dvě noci.

Isili, sektor Pietra Filosofale, foto Jirka V.

Isili, sektor Urania, foto Jirka V.

Zastavení páté: Masua

Z Iglesiente jsme navštívili několik oblastí, povinnou zastávkou byla Masua, respektive oblasti po stranách bývalého přístavu Porto Flavio, kde panoramu zvýrazňuje Pan di Zucchero špičatící se z vodní hladiny. Na homoli jsme se nevypravili, neb na organizaci nebolo dost času. My jsme zavítali do Castello del Iride a San Giovanni. Skála v Castello del Iride je silně rozežraná, ostrý vápenec, škrapy jak žiletky, délka cest je od 20 do 60 metrů všech obtížností. Na své si opět přijde každý.

Ubytování: kvůli nedostatku kempů jsme zvolili privát na samotě A ca da pria u Nebidy, který vede Janovanka a tak mimo lezení můžete okusit rozdíly mezi Sardinií a Janovem, především kulinářské, ale i kulturní.

Pěkný přehled z internetu.

Pan di Zucchero, foto Jirka V.

Zastavení šesté Domusnovas

U Domusnovas je celkem 17 oblastí a vyplatí se sem zajet i na delší dobu a spojit návštěvu s Masuou. My jsme byli lézt v oblastech Arrampicantro, Baby Parking a Punta Pilocca. Převládá stěnové lezení po lištách a dírkách, což je vítaná změna po dnech strávených na přímořském vápenci.

Ubytování: jsme volili podle RHM ve Villamassargia u paní Betty. Pokud trochu mluvíte italsky, tak se hodně dozvíte a nahlédnete do typické sardské duše, k tomu vám Betty (pokud tomu budou nakloněna božstva) nachystá sardské kulinářské orgie: mušličky, kachničku či selátko na sardský způsob a navrch Dolci Sardi, či výběrový sardský červený mošt a na odlehnutí se vytáhne flaštička na drátu.

Tip: Pro ty, kterým připadají Dolci Sardi příliš tvrdé a poživatelné pouze s Cappucinem (na což se odpoledne každý místňák dívá jako na hřích hříchů) doporučujeme jemný, studený, čokoládový krém s oříškovou či jinou posypkou z jedné z Cagliarských Gellaterií a Chocolaterií, poznámka: nevhodné pro extrémní lezce hlídající každý gram, neb muže být silně návykové.

Pěkný přehled z internetu.

Arrampicantro, foto Jirka V.

Zastavení sedmé: Sassari

Sever jsme objevili čistě náhodou. Poté, co se nám nechtělo opět do turisticky oblíbených oblastí východního pobřeží, jsme se rozhodli i přes ne zcela lákavé popisy v průvodcích (oblasti se zdají malé a stěny nevysoké) vyrazit na sever. Skutečnost je však zcela jiná. Povětšině žádné přímořské vápno, ale dírky podobné těm v Isili a kolmé až hodně převislé stěny, Jura zdraví.

Ubytování: jeden z kempů na sever od Sassari, třeba Marina

Memoria del vuoto: malá oblast nejblíže pobřeží, kde se vyřádíte celý den pěkně ve stínu v převisech v dírkách. Výška stěny 15-20 metrů. Gigi One a Geordie jsou lahůdkou. Parkuje se přímo pod skálou.

Memoria del vuoto, foto Jirka V.

La Muraglia: středně velká oblast s výškou stěn okolo 18 metrů, s množstvím slunce odpoledne. Vše, co jsme zde vylezli, dostalo v zápisníčku tři hvězdičky (z max 3).

La Muraglia, foto Jirka V.

Discount di S. Vittoria: menší oblast poskytující převážně stěnové lezení. Cesta Kaffe Trombetta stojí za to.
Pozor: příjezdová polní cesta není vhodná pro široké automibily.

Discount di S. Vittoria, foto Jirka V.

Osilo Alta hezčí z dvou oblastí v Osilo, s nádhernými, lehce převislými stěnami s množstvím dírek. Cesty Segnali di fumo či Forza Paris si nenechte ujít.

Pěkný přehled z internetu.

Osilo Alta, foto Jirka V.

Zastavení královské: Rocca Doria (La rocca della Regina)

Z našeho pohledu lezecky nejhezčí oblast Sardinie, stolová hora s malou vesničkou na ní a vodní lázní pod ní. A lezení, 25 až 80 metrů dírek, vlnek, kapes ve většinou převislé stěně. Vytrvalost a osmdesátimetrové lano jsou předpokladem pro dokonalé znavení v cestách obtížností nad 6a, blaženosti dosáhnou ti, kteří lezou 6c a více. Ke všemu jsme se zde vyskytli v době křtin nového průvodce Pietra di Luna, který rozdával za malý obolus samotný autor Maurizio Oviglia, pokud zrovna nevisel na háčku a nevrtal nové cesty.
Nám se zde tolik líbilo, že jsme sem zajeli dvakrát na tři dny a oblezli kopec celý dokola.

Ubytování: V Agriturismo asi 7 km na severozápad od skal, s tradiční sardskou kuchyní. V sezoně tábořiště na fotbalovém hřišti přímo ve vesnicí, 15 min od skal.

Křtiny nového průvodce Pietra di Luna, foto Jirka V.

Hlavní stěna, foto Jirka V.

Bubble wall 6a+, foto Jirka V.

Non ci piove 6c, foto Lenka K.

Zde opravdu nebude pršet (Non ci piove 6c), foto Lenka K.

Teste di rapa 6b+, foto Jirka V.

Macchina amniotica 6c, foto Lenka K.

Scratt 6a+, foto Jirka V.

Zastavení  kulturní

Sardinie jako celé Středomoří má bohatou historii. Za shlédnutí stojí neolitické hroby Domus de janas či některý z nuraghů, třeba ten, který leží cestou do Isili Su Nuraxi u Barumini, nebo vesnici Tiscali v jeskyni v horách. Feničany vytlačili Carthaginci a ty pak Římané, po kterých se hodně dochovalo, chrám v Antas stojí za prohlídku. Ve středověku se o ostrov přetahovali snad všichni velcí sousedé: Janovští, Pissanští, Aragonští, Arabové a Španělé aby nakonec byl věnován Rakušany italské koruně. Z mnoha románských kostelů si nenechte ujít Santissima Trinita di Saccargia. Nedávná historie (19. a 20. století) se spíše podepsala negativně v budovaní dolů a přístavů, na které narazíte v Iglesiente.

La tomba dei Giganti di Coddu Vecchju, foto Lenka K.

Chrám v Antas, foto Lenka K.

V nuraghu Su Nuraxi u Barumini, foto Lenka K.

Informace

Období

Rozhodně ne v letě, nejlépe na jaře nebo na podzim. Koncem října však zavře část kempingů, ale v ostatních otevřených jsou ceny mírnější.

Průvodce

Poznámka: Nové vydání Pietra di Luna zahrnuje všechny dřívější mapové průvodce, které vyplňovaly dlouhou mezeru mezi čtvrtým a pátým výdáním.

Rocca Doria, bývalý lom, foto Lenka K.