Severní kuloár „Direct“ na Dru za 20 hodin nahoru a dolů

Vzhledem k počtu těžkých délek to chtělo pořádného parťáka, který je schopen střídat. Stoupa si utrhl břišní svaly, ale dal mi za sebe silnou náhradu – univerzálního vojáka zvaného Stračena, asi proto, že je „silný jak býk“. A i když to byla jeho první výprava do velkých zimních hor, zvládl to na výbornou.

Chtělo to trénink. Hodně tréninku. Jak říká Stračena - krutotrénink. Celou zimu jsme drtili fixy na umělé drytoolové stěně v Olympii, až nám síla stříkala z kalhot. A pak jsme vyrazili. Ve třech, ještě s Pavlíkem Nesvadbovým, coby fotografem a zkušeným horolezcem.

Na ledovci Nant Blanc, foto: Pavel NESVADBA photonesvadba.com

Obligátní dvanáctihodinová cesta přes noc z Brna do Chamonix, v Argentiere pod lanovkou sbalit vše tak, aby nic nechybělo, výjezd na Grands Montet - a už je vidíme – Les Drus. Ještě pár hodin šlapání pod nástup, zakopat stan a dát pár hodin spánku než nás ve 2:00 probudí sladká melodie Stračesova budíku.

Okrajovku už měli porenčovanou další Krasoví lezci, kteří se na Dru pohybovali – Dušan s Milanem (díky kluci za sirky!). První třetinu stěny lezeme souběžně za svitu čelovek. S rozedněním štandujeme na rozcestí Klasika-Direkt. Vše probíhá přesně dle časového plánu vypracovaného za tepla mojí kanceláře. Naštěstí nás nezdržuje budování štandů, protože Direktem se slaňuje z Klasiky. Pod dvěma klíčovýma délkama se zastavujeme a vaříme. Nad námi se zvedá osmdesátimetrový, kolmý, místy převislý kout.

Bača v první ze dvou těžkých délek v „Direct“ variantě, foto: Pavel NESVADBA photonesvadba.com

Působí spíš depresivně, než obtížně. Led žádný, jen volné kameny zaklíněné v temné škvíře širočiny táhnoucí se pravou částí koutu. Zhltnu dvě tyčinky a už krájím první metry adrenalinového dobrodružství. Avšak mysl se rychle uklidňuje a srdce se plní endorfiny. Autopilot se nenechá vyřadit ani morálovějšími kroky po lištách ke konci více než padesátimetrové délky.

Stračes v první těžké délce „Direct“ varianty, foto: Pavel NESVADBA photonesvadba.com

Předávám Stračesovi otěže do poslední těžké délky, která nás dělí od pokračování kuloáru. Jeho velikost bot č.46 perfektně padne do úzkého komínku táhnoucího se jako had k modrému obzoru. V délce je několik starých skob a Stračes umně využívá svých předností a technicko silových finess, aby se dostal pod klíčový převísek.

Stračes v druhé těžké délce „Direct“ varianty, foto: Pavel NESVADBA photonesvadba.com

Neustálý proud kamenů dává tušit, že pevnost skály v těchto místech značně polevila. Ne tak Stračes. Poslední brutální fix, s pěstí níž než jsou bradavky a už dosahuje do tenkých smrkanců ledu. Mocné „zruuuš“ se jak medicinbál řítí koutem a my máme otevřené dveře k poslední třetině cesty.

Stračes ve výlezu druhé těžké délky „Direct“ varianty, foto: Pavel NESVADBA photonesvadba.com

Stojíme tam, kde se klasika napojuje zpět do Direktu. Ještě však není vyhráno. V loňském roce lezly klasiku a museli to zabalit dva silné slovenské týmy – a to dvě délky pod vrchem. Vaříme hrnec ionťáku a přikládáme pod kotel. Posledních osm délek lezeme souběžně.

Bača ve výlezu do horní části kuloáru, foto: Pavel NESVADBA photonesvadba.com

V srdci mi buší tisíc koní a s posledními paprsky slunce stojím v sedle mezi Velkou a Malou Dru. V dálce vidím Grand Jorasses. Za sebou mám vrchol SansNom, kde jsme s Mejlem před rokem stáli.

Popolézám kousek dál, až tam, kde má moje Petit Dru tvář. Sehnu se a jemně li políbím. Jen tak lehce, aby si ani nevšimla, že jsem zde byl. Ona ani neví, kdo jsem, ale já ji moc dobře znám. Konečně.

Konečně se za sněhovou převějí objevují i moji dva kamarádi. Okamžitě sundávají sedáky a mojí milovanou Dru pošpiní svýma… ale co, i tohle patří k lezení. Já ji budu mít v srdci stále čistou, neposranou.

Bača v horní třetině kuloáru, foto: Pavel NESVADBA photonesvadba.com

Dáváme se na cestu dolů. Čeká nás sedmnáct slanění. V horní třetině vrtáme jedny abalakovy hodiny za druhýma. Střední pasáž má erární štandy ve skále a ve spodní třetině je třeba dobře hledat, ale nakonec se vždy něco našlo. Po pěti hodinách jsme dole u odtrhovky a těsně před 2:00, tedy přesně podle plánu, do 24 hodin, jsme zpátky u stanu.

Další den nás čeká jen tříhodinová cesta zpět nahoru na Grands Montets, kde si se Stračesem dáváme závody v rychlolezení s obřím batohem a věnujeme se slalomu ala Tomba la bomba po sjezdovce do Argentiere !

Závody dvou rychlošneků při návratu na Grands Montets, foto: Pavel NESVADBA photonesvadba.com

Stračenův článek o téhle cestě si můžete přečíst zde.

Další články Pavla Vrtíka jsou zde

Pokud chcete vědět, jak Bača trénuje a jak zvládá děti a jak se pere se životem, podívejte se na jeho přednášku