Expedice Never Stop Exploring - Talung 2013

Ten, kdo zná ten pocit návratů po prožitém strádání, bude se mnou souhlasit, že domov, který se zdá místem běžným, téměř by se dalo říci, až šedivým při běžném denním frmolu, tak se rázem promění v rajskou zahradu, kde zurčí potok a štěbetají ptáci. Kde hojnosti, porozumění a lásky je tolik, že jen matně přemýšlíte, proč tak něco dokonalého jste kdy opustili. A přeci…

Než napíši článek z deníčku expedice, která již v tuto chvíli má své osudové stránky dopsané, a utříbím si v hlavě zážitky, jež pomalu usedají na dno vzpomínek, tak strohá fakta oproštěná od jakéhokoliv citu mohou vyplout na světlo boží.
Patnáctého dubna jsme se Zdendou vystartovali směr Nepál. Vyrážíme úmyslně s lehkým zpožděním do jarní himálajské sezony, kdy doznívající zimní monzun ztrácí již na dechu. V sázce je vše na jedné kartě a to, že v krátkém čase stihneme vylézt kopec před dalším příchodem monzunové vlny.

Pochod k hoře

Samotný trek na Yalunský ledovec do monumentálního amfiteátru Kanchenjungy, Kumbakarny, neboli Janu, Kabru a včetně našeho cíle Talungu, je zaručeně hotovým očistcem, pro toho, kdo nenávidí chození. Jedná se o jeden z nejdelších přístupů pod kopec, který znám. Samotné handrkování s nosiči a pochod do BC (5100 m. n. m), nám zabral bezmála šestnáct dní. Nebylo času nazbyt a tak následná aklimatizace, byla na pořadu hned druhý den po našem příchodu. Cíl zněl jasně, výklus normálkou na Talung, do výšky někam nad 6500 metrů, dvakrát se tam vychrupnout a zároveň si prohlédnou tím náš případný sestup při úspěšném dolezení pilíře.
Vše probíhalo OK a po malých peripetiích, kdy jsme byli nuceni pět dní čekat, až se mi odporoučí dávivý kašel, vyrážíme nakonec v plné síle a odhodláni opřít se do následujícího pokusu se vším, co v nás je.
Průšvih bylo jen rozhodnutí kudy vzhůru. Letošní sezóna, byla naprosto odlišná od předchozí v roce 2004, kdy jsem tady měl pokus vylézt na S/Z pilíř s Houbou (Tomášem Rinnem). Rozdíl tak diametrální, že náš původní záměr, při pohledu na tmavou skálu, kde v první třetině pilíře chyběla naprosto sněhová pokrývka s ledem, dávala jasnou odpověď, „tudy vás ani náhodou nepustím chlapci“.  Tudíž, jak mlsný sup jsem jeden den ležel s dalekohledem položen na zádech ledovce a sledoval slabé místa pilíře, kudy na tu potvoru, aby dala. Nakonec možnosti se zúžily na dvě. Nicméně, každá z nich, měla nejedno kritické místo s objektivním nebezpečím. Volba nakonec padla na levou stranu S/Z pilíře, kde na základě spíš intuice jsem tajně doufal přes průzor dalekohledu, že ta tenká bílá linie, vzdálená ode mne víc jak dva kilometry, která vedla závěrečným HeadWallem, je právě ta naše správná dálnice a propustka k vrcholu.

Jak šly dny

14. 5. Vyrážíme do ABC pod úpatí Talungu
15. 5. V 5hodin ráno již ukrajujeme první metry z následujících dvou a půl kilometru. Kolem sedmé již narážíme na tvrdý vodní led, kterého se nezbavíme v průběhu dalších dní. Lezení je únavné, relativně vyrovnaně obtížné a vyžadující v každém kroku stálé soustředění. Ten den končíme po 14 hodinách „rachtání“ na vysekané poličce pod visutým sérakem ve výšce 5900 m.
16. 5. Po předchozím dnu a námaze vstáváme později, nicméně monotónní dřina pokračuje a místy je zpestřena sněhovou strání, kde si konečně při zakopnutí do hlubšího sněhu, lýtka trochu odpočinou. Ten den končíme relativně brzo, již ve čtyři. Jako základ pro bivak nám slouží díra séraku 6300 m.
17. 5. Tento den je vstupní branou do horního HeadWallu po strmém ledu a místy promixovaným se skálou. Před námi se otevírá klíč stěny. Lezecký den končí po patnácti hodinách až se tmou, kdy v posledním světle kopeme do ledu a vytváříme skromnou plošinku pro stan 6700 m. V průběhu noci nás zasypává sníh, padající pod nárazovým větrem, který musíme odhazovat.
18. 5. Průlez tenkými vyledněnými žlábky pokračuje celý den až do výšky 7000, kde stavíme za skalním pilířkem stan. Je silný nárazový vítr, který v noci ustává. Přes den došlo k pádu šutrů, které jsem ukopnul mačkou, a Zdendovi přistál jeden z nich na helmě. Naštěstí Zdendova hlava zůstala celá, ale odnesla to helma, která byla vedví :-), včetně foťáku na boku.
19. 5. Den jak víno, s výhledem již na Sikkimskou stranu a celé panoráma Kanchenjungy. Následuje průlez horním polem pod vrcholový hřeben. Kolem 12. hodiny dolézám na vršek a filmuji poslední záběry, těsně než valící mlha ukradne svět. Zdenda již přichází na vrchol v bílé tmě. Začíná sestupové drama, kdy je vidět tak na špičku nosu, jež končí večerem ve výšce 6600m.
20. 5. Pokračujeme v sestupu mezi trhlinami a séraky až na suťovisko. Kolem 13. hodiny docházíme do BC, kde na nás již čekají nosiči. Následující den hned po ránu máme sbalený BC a šlapeme přes Yalung směrem domů. Hurááá a šáteček.

Resumé

Cesta dostala název Thumba Party, podle typického nepálského nápoje Thumby, který obsahuje zkvašený proso, kukuřici a další, včetně veselých voltů, který roztáhnou nejeden úsměv. Vede v S/Z straně pilíře na vrchol Talungu 7349 m a celková délka výstupu je 2500 m. Obtížnost bez jakéhokoliv šponování je v mixech M6+ a WI6 ledových.
Použitý jistící materiál a vybrané vybavení: 

1× 80metrové lano Ø 7,8 mm,

5× friend (sada 1-5),

5× šroub do ledu,

5× skoby,

1× útočný stan
Barvitější vyprávění si nechám až pro romantické duše, které se se mnou znovu vrátí na Ledovec Yalung a krok po kroku prožijí příběh, který rozhodně nese v sobě nejednu špičatou příhodu.
 

Fotogalerie

Talung, foto: Billy Roos, Talung2012.wordpress.com

Mapka východního Nepálu, foto: Marek Holeček

foto: Marek Holeček

foto: Marek Holeček

foto: Marek Holeček

Talung, když bylo podstatně více sněhu, foto: Marek Holeček

Talung, foto: Anselm Murphy, talung2012.wordpress.com

Nosiči, foto: Marek Holeček

foto: Marek Holeček

foto: Marek Holeček

foto: Marek Holeček

kopání bivaku, foto: Marek Holeček

foto: Marek Holeček

foto: Marek Holeček

Bivak, foto: Marek Holeček

Bivak, foto: Marek Holeček

Vrchol s vlajkou, foto: Marek Holeček

Šťastně dole, foto: Marek Holeček