Jak jsme objevili Klobouček

Se svou vzdáleností 65 km a 45 minutami od Prahy vyzývá k odpolednímu polezení, ale kvuli horšímu přístupu ke skalám se rozhodně vyplatí jet spíše na celý den, hezkých linií je tam na to dost a dost. Klidně může i prát slunce, protože komplet celé nástupy a drtivá většina linií skal je zakrytá stromy.

Výchozí bod na Klobouček je městečko Obecnice. Podle průvodce jsme měli v Obecnici zahnout u bývalého kina a zastavit u cedule zákazu vjezdu do vojenského prostoru. Jak už to bývá, trefit odbočku na Obecnici z Příbrami bylo docela lehké, ale najít samotnou Obecnici zase tak moc ne. Silnice není úplně čitelná a tak jsme pri hledání navštívili i místní kovohutě. Obecnické kino asi dávno spadlo a cedule vstupu do vojenského prostoru jsou až daleko, daleko za odbočkou z hlavní silnice.

Takže pro případné následovatele našich stop, GPS souřadnice značky zákazu vjezdu, před kterou jsme cca 200m hned u hlavní silnice parkovali, jsou tu: 49.7176720 13.9330318. Je to odbočka vedoucí přímo k obecnickému vodnímu dílu.

 
Klobouček, foto: Meshi

 Se vstupem do vojenského prostoru Brdy se to má tak, že je oficiálně povolen jen o víkendech či při udělení výjimky MěÚ Příbram. Průvodce nabádá zajet až za cedule a nablížit se polňačkou ke Kloboučku, ale podle MěÚ Příbram to není ani trochu dobrý nápad. Při telefonátu mi totiž oznámili, ze vojáci nemají rádi auta za cedulí, ale že střelby neplánují, takže pěšky tam vlézt můžeme.

Termíny střeleb a omezení najdete zde

Realita byla taková, že jsme na cestách potkali rodinku s kočárkem a volně běhacími psy, několik turistů a dokonce i downhillové nadšence na kolech crossicích les tam, kde při zahmoureném oku mohla být zvířecí stezka končící smrčckem či strží. Pro vášnivé houbaře doporučuji vzít košík. Cesta ke skalám je díky neexistujícímu značení v lese a množství cest, cestiček a pěšin dosti obtížně nalezitelná. My jsme to vzali po průvodcové červené šotolině vzhůru k zakreslénemu velikému rozcestí, dále ještě kousek po ceste jak průvodce naznačuje a pak už rovně lesem. Obcházeli jsme oplocené části a podobně cestou necestou. Takze určitě tam vede i lepsi přístupovka. Šlapali jsme to aspoň 30 minut.

Pro případné průzkumníky GPS levého sektoru skály: 49.7039819 13.9153004

Samotné skalky se nacházejí na svahu vrcholu zalesněného Kloboučku, takže do poslední chvíle nejsou vidět. Místo se nedá nazvat jinak než jako romantické. Široko daleko nic než les, nahoře nad skalkama jsme objevili plácek, kde bylo ohnišťátko a v pohodě by se tam dalo i spát. Pod nástupem je vyšlapaná pěkná cestička, ale malé děti bych tam raději nevodila.

Samotné skály mají výšku tak 15-20m a jsou rozděleny do tří sektorů, které jsou hned vedle sebe. Materiálově jsou tvořeny slepencem a místy hodně křemenité, takže moc netřou, ale jsou chytovaté. Charakterově jsme lezli po lištách a poličkách ve více méně lehčí, kolmé, kompaktní skále, která je v celku příjemně odjištěna nýtky, ale pro lepší pocit jsem občas založila. Na vrchu jsou slaňáky většinou opatřeny kruhem. Klasifikace aspoň v tom, co jsme lezli, vcelku seděla. Skalka je občas dosti zamešená a obsypaná komáry (po nastříkání repelentem se mě už nedotkli).

Klobouček, foto: Meshi

Když se začalo šeřit, tak jsme na cestu zpátky zvolili pěšinku u boulderu cca 200m pod skalou, po které jsme viděli značnou rychlostí projet downhilláky. Co čert nechtěl, tak se nase čtyřčlená výprava rozdělila, protože jsme jako ti pomalejší se spolulezcem Zdendou začali sestupovat k bouderovému kameni o pár minut dříve. Druhá dvojka, ale sestoupila více napravo od nás a když jsem se za nimi začala poohlížet, tak jsem uviděla, jak si to šinou přesně na opačnou stranu než vševidoucí šipka gps trackeru na mém telefonu značila výskyt auta. Mé volání, že jdou špatně už neslyšeli a zmizeli někde v brdských lesích.

Rozhodli jsme se je stíhat dřív než se opravdu setmí a cestu nám budou osvětlovat pouze čelovky. Po několika marných pokusech o spojení mobilem a jeden a půl kolečku okolo skal, jsme zjistili, že jsme nadobro ztratili stopu po našich zmizelých. A tak jsme se rozhodli najít nějakou z mnoha zpevnených cest podle průseků v lese na mapových podkladech v gps trackeru a nabrat směr k autu s tím, že když druhá dvojka nevolá, tak si aspoň myslí, že ví kam jde.

Po zpevněné cestě se šlo vyznamně lépe a Zdenda mi pochod zpříjemňoval veselými historkami z bivaků horách, o ztracení se a nacházení se a o neuvěřitelném zachraňování vrtulníkem. Mezitím se úplně a nadobro setmělo a les okolo ožil. Viděli jsme několik srnek a po dlouhé době i světlušky. A když jsme došli k autu, našli se i naši dva ztracenci. Živí, zdraví a nervózní, kde se to tak touláme. Takže se výlet nakonec hezky vydařil.

Tištěný průvodce Petr Obst: Vltavská žula a Klobouček. Online průvodce zde.

Meshi
 

Zobrazit místo Klobouček na větší mapě