Severní Frankenjura, z velké části zamešené kvaky v bukovém lese. Většinou nevypadají nijak zvlášť na pohled, ale lezení bývá pěkné. Často díry a dirky, jako nikde jinde. Velebný klid pod korunami vysokých buků je na současná vedra hotové požehnání. A tak jsme se zase vydali do franských lesů.
Pro nás softmovery se to zdálo jako skvělá oblast. V Schwertnerově průvodci (vydání 2010) je napsáno 10 modrých cest (do 5+), 12 červených (6- až 7+), dvě zelené. Dojeli jsme kousek za Gaisheim, zaparkovali na konci asfaltového začátku polní cesty a šli hledat. Trošku jsme nepochopili popis přístupu a po trošce lámání suchých větviček v lesním listí jsme se oklikou dostali obloukem zpátky na dohled parkoviště. Výška skály je podle průvodce 15 metrů, ale větší část cest je kratší. Překvapením bylo jak to, že devět softmoverských cest je zrušeno a nýty vytlučené, jednak že mají cesty dost silové a bouldrové pasáže. Lezli jsme 4+ a všechny pozůstalé pětky a pětplusky. Abgedreht je na 4+ trošku těžší. Balalaika 5+ je pěkná ale s vypečeným převislým bouldrovým začátkem, na 5+ těžké. Blindfisch 5+ je ne moc pěkné ale obtížnostně normální, hezčí je If I dont do it, somebody else will. Všechny šestky i sedmičky mají bouldrový začátek a jsou hodně silové, tak jsme je ani nezkoušeli. Celkově pěkná minioblast. Pětkařovi vydá tak na čtvrt dne, pro šestkaře a sedmičkáře je tu zábavy o něco víc. Kolmé cesty s převislými začátky, cesty jsou spíš těžší a bouldrovité. Kámen ne úplně olezený. Stěna je celá v lese, otočená na sever.
Příjezd: přes Mittelreinbach, projedeme Gaisheim. Parkování 300 metrů za vesnicí u polní cesty.
Příchod: Skála je v lese hned za loukou, nějakých 100 metrů od kraje lesa. 2 minuty
Orientace: Sever, celá skála v lese. Výška: max 12 metrů, většinou méně. Počet lidí: Byli jsme tam v sobotu sami
Zobrazit místo Frankenjura na větší mapě
Po zklamání ze zrušených cest jsme vyrazili na Buchenstein. Další na sever orientovaná skála v lese pod klenbou bukového listí, jak se sluší. Čtvrt hodiny do kopce,chce se to na vrcholu kopce neukvapit a pod stěnu jít až na konci skal. Lezené cesty: Ach Vadder 5+, vypečený nástup, první borhák na jurské poměry dost vysoko. Dále už je to lehčí. Dobře vypečená je Schaumeier 5+ a nejen začátek. Ve stěně rokle mezi hlavní stěnou a věžičkou se nakonec chyty najdou, ale je potřeba se řádně natáhnout. Hezká je Flammenkante za 5 s převískem na hraně. Z dalších lehkých cest jsou dvě další krátké hovadiny (Vorturm Bergseite, Schwartenhit). Na pravém konci jsou dvě šestky a na levém dvě 6-, na které kvůli přeháňce už nedošlo. Tak snad příště.
Příjezd: Do obce Ermhof, zaparkovat nejlíp na asfaltovém parkovišti za cedulí obce.
Příchod: Po turistické cestě (červený proužek) přes louku na okraj lesa. Tam po cestě doleva. Na rozcestí doleva do kopce po cestě č. 4. Po ní stále na dalším rozcestí doprava po 4 schodech a dál do kopce na zalesněný hřeben. Na vrcholu začínají vpravo od cesty skály. Tam, kde končí doprava dolů pod stěna, přijdeme k pravému okraji stěn. 15 minut.
Orientace: Sever, celá skála v lese. Výška: až 20 metrů. Počet lidí: Byli jsme tam v sobotu sami
Zobrazit místo Frankenjura na větší mapě
Příchod: Od hostince vlevo začíná turistická cesta značená zeleným proužkem. Po ní rovně, poté mírně doprava do kopce kolem zeleného plotu, za kterým je materiálová lanovka, až na hřeben. Poté 50 m dále dolů z hřebene a doleva po vrstevnici ke skalám. 10 minut
Orientace: Sever, celá skála v lese. Výška: až 15 metrů. Počet lidí: Kromě nás 3 další lidi.
Zobrazit místo Frankenjura na větší mapě
Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat