podmínky a lavinová situace
plánovače tras
Videokanál horyinfo
Mapy horyinfo
Tipy na horolezecké pořady v rozhlase a televizi
Co je ... glosář horolezeckých pojmů
ISSN 1802-1093
grafika (c) Eva Jandíková
text a foto (c) autoři článků a fotografií
Vydává:
Ing. Petr Jandík - computer design studio vydavatel a šéfredaktor,
Pivovarnická 6, Praha 8,
IČ 10192182
Inzerce:
redakce@horyinfo.cz
Postaveno na systému phpRS
Programování modulů Petr Suchý
Nové články:
RSS kanálNové cesty:
RSS kanálHORYINFO je součástí ARCHIVU ČESKÉHO WEBU Národní knihovny ČR
WebArchiv - archiv českého webu
Najdete nás na Facebooku
Follow @horyinfo
Zásady zpracování osobních údajů a používání Cookies
Zugspitze 2962 m
Ferraty na střechu Německa
Po neúspěšně úspěšné akci na Zugspitze v roce 2010, kterou jsme podnikli sami s Honzou a po indispozicích v minulých letech, jsem letos konečně rozhodila mezi známé nový termín zdolání nejvyššího vrcholu Německa s tím, že bych se tam konečně ráda podívala i za pěkného počasí. Spousta lidí už měla jiné plány, ale vypadalo to, že 9 lidí do tranďáka se najde.
Pár dní před plánovaným odjezdem mě zarazil pohled na webcamery z vrcholu. Jako bych se dívala na záběry někdy z ledna. Spousta sněhu, samá mlha, turista žádný… Pro jistotu volám na chatu Münchner Haus (chata na vrcholu), kde mi potvrzují, že už jim tam sněží tři dny v kuse a veškeré cesty na vrchol sou uzavřeny. Nemáme se prý ani pokoušet myslet na výstup. V podstatě stejný scénář jako poprvé. Tentokrát si to ale chceme užít za pěkného počasí, tak akci přesouvám na jiný termín. Ten už ale většina lidí má jiné plány, takže si nedělám naděje, že to klapne. K mému velkému překvapení ale stejně dáme dohromady 9 lidí do auta a jeden pěkný červencový pátek vyrážíme směr Garmisch-Partenkirchen :-).
Před čtvrtou ráno dojíždíme na parkoviště v Hammersbachu. Zatímco my vytahujeme spacáky a chystáme se ještě něco málo dospat, pár jedinců již vyráží nahoru. Někdo od nás nadhodil, jestli už teda taky rovnou nevyrazíme, ale rychle pochopil, že to nebyl dobrý vtip.
V Hammersbachu na parkovišti. Vzadu masiv Zugspitze, foto: Honza
V sedm se tak nějak štracháme ze spacáků a v osm kupodivu vyrážíme dle plánu vstříc novým dobrodružstvím :-).
Celá naše výprava plus já za foťákem, foto: Martina Hadey Hrozová
Soutěska Hoellentalklamm, foto: Martina Hadey Hrozová
Člověk má výstup hned o něco pestřejší a na fotkách to taky nevypadá zle :-)
Tam někde v mracích je náš cíl, foto: Martina Hadey Hrozová
Po průchodu soutěskou ještě něco málo nastoupáme a kolem desáté už jsme u chaty Höllenatalangerhütte. Pozorujeme, jak se přes vrcholky hor před námi začínají převalovat mraky. Jeden z místních, co zde potkáváme, nás dokonce varuje že má přijít odpoledne bouřka. Možná i proto zde nepotkáváme tolik turistů. Dáme ještě něco na zub, doplníme vodu (něco níže u potoka) a pokračujeme dalším mírným stoupáním až pod nástup první ferraty (obtížnost A, max. B).
Pod první ferratou. Vzadu dole chata Hoellentalangerhuette, foto: Martina Hadey Hrozová
Tou překonáme skalní výšvih, nad kterým se ještě naposledy sluníme, poobědváme, dobereme vodu v menším vodopádu vedle nás a vydáváme se suťovištěm dál až k ledovci. Ten člověk v podstatě přeběhne i v teniskách, ale když už s sebou táhneme i mačky a další vybavení, nandáváme si je a navazujeme se na lano, ať to na fotkách vypadá o to akčněji :-).
Část první ferraty, foto: Martina Hadey Hrozová
Cesta po ledovci k druhé ferratě, foto: Martina Hadey Hrozová
Na akčnosti přidávají i mraky, které nás pomalu pohlcují.
Po necelé půlhodince dalšího stoupání po ledovci dorážíme pod nástup druhé ferraty (obtížnost C). Trhliny, co zde bývají mezi skálou a ledovcem, nejsou teď tak znatelné. Já si jednu odzkoušela ty tři roky zpátky, když jsme tu byli s Honzou. Sněhu bylo asi o 2 metry méně, a aby se člověk dostal k prvnímu jištění ve skále, musel využít trochu lezecké techniky a vyšvihnout se přes mokrou a zčásti namrzlou skálu. Honza to přehopsal vcelku snadno. Jenže mně na skále podjela noha, ruce zmrzlé na kost se už nebyly schopny nikde zachytit a tak jsem to vzala ze skály rovnou do trhliny. Nepříjemný to zážitek :-).
Tentokrát je přechod z ledovce na skálu, díky vyšší pokrývce sněhu, v podstatě bez problémů.
Nástup druhé ferraty, foto: Jana
Odtud už pokračuje každý svým tempem dál na vrchol, na který to je asi tak 2 hodiny.
Na druhé ferratě, foto: Jana
Čas máme i přes časté přestávky a kochání se více než dobrý, tak si dále užívám pohodové tempo vzadu.
Na druhé ferratě, foto: Dave
Přece jen s plnou polní na zádech a nemalým závěrečným převýšením to moc rychle ani nejde.
Mlha nás místy pohlcuje zcela, někdy máme to štěstí, že se na chvíli odkryje výhled i o něco větší.
Mlha přidávala na dramatičnosti, foto: Martina Hadey Hrozová
Někteří z nás berou to, že nevidí ten kus, co je ještě před námi, jako pozitivum. Lezení nám trochu znepříjemní mírné poprchávání a jemná krupička, která se na nás sype seshora.
Pomalu se bíižíme k vrcholu, foto: Martina Hadey Hrozová
Vypadá to ale, že bouřka se nám vyhne. Když míjíme místo místo, kde jsme tenkrát chtěli bivakovat, jelikož se už stmívalo a netušili jsme, jak daleko to máme ještě na vrchol, vzpomínám, jak jsme v mrazu a dešti, při nulové viditelnosti, bičováni jemnou krupičkou, která ve větru nepříjemně štípala do obličeje, balancovali na zmrzlé a zasněžené skále a bojovali s únavou a vyčerpáním…
Tak je to tady - vrcholový kříž –opět v mlze, ale zase ho máme s Honzou jen pro sebe.
Na vrcholu, foto: Martina Hadey Hrozová
Lanovka na Zugspitze, foto: Vlaďa
Tak jsme to tu křížem krážem prolezli, jestli něco neobjevíme a našli jsme luxusní, vyhřívanou a dokonce zasklenou terasu, která normálně slouží jako vyhlídka. Jelikož bylo na celém vrcholu o turisty nouze, tak i tato terasa byla celá pro nás . Roztáhli jsme si tady karimatky a spacáky, najedli se a někteří se začali oddávat spánku.
Naše dočasné nocležiště, foto: Martina Hadey Hrozová
Západ slunce nad Zugspitze, foto: Martina Hadey Hrozová
Zanedlouho jsme se přidali k ostatním. Něco kolem desáté slyším kroky. Že by ještě nějaký zbloudilý turista? Nene, byl to místní správce, který dělal běžnou obhlídku a vše zamykal. Tak vyděšený výraz už jsem dlouho neviděla. Přece jen 9 osob zakuklených ve spacácích s rozkrámovanýma batohama kolem opravdu asi nečekal :-) Po chvíli smlouvání jsme pochopili, že to asi nemá cenu a šli se uložit ven pod lavičky, kde už pár jedinců dřímalo. Aspoň jsme neprošvihli východ slunce. :-)
Východ slunce nad Zugspitze, foto: Honza
U vrcholového kříže, foto: Jana
Na vrcholu. Vzadu i naše prosklená vyhlídka, foto: Jana
Sestup feratou „Stopsel“ (obtížnost A max. B) byl na pohodu a člověk se dojišťoval spíše vyjímečně.
Sestup ferratou Stopsel, foto: Dave
Tady jsme našli taky další vysvětlení, proč ferata v severní stěně byla relativně bez lidí. Všichni se totiž vydali nahoru touto feratou. (Nepočítám tedy národ, který se nechal vyvézt lanovkou :-) .)
Sestup ferratou Stopsel, foto: Honza
Tzv. komín v dolní části ferraty, foto: Honza
Ve spodní části ferraty – v tzv. „komínu“ (taková větší díra ve skále :.-) ) - jsme pořídili ještě pár vděčných snímků, přeběhli jsme po suťovisku k chatě „Wiener-Neustädter Hütte“ a po nekonečném sestupu, při kterém trpěla kolena téměř nás všech, jsme se konečně vrhli do jezera.
Tak to jsme my. V pozadí jezero Eibsee, foto: Dave
Já se vydala do Hammersbachu pro auto abychom si ušetřili další kilometry s batohy na zádech a po té, co jsme se opět všichni setkali, nás už čekala jen nekonečná cesta v zácpách zpět do ČR.
Dle mého názoru se akce tentokrát vyvedla alespoň na takových 200%. Jen mírná indispozice v podobě invalidní chůze většinu z nás trápila ještě pár dní :-).
Převýšení:
Hammersbach (výchozí vesnice): 753m
Hollentalangerhütte (chata cestou na vrchol): 1.379m
Zugspitze, Münchnerhaus - vrchol: 2.962m
Wiener-Neustädter Hütte (chata cestou dolů): 2.209m
Eibsee (cílový bod – jezero): 973m
Tono Pacek k lezení nižší obtížnosti v Tatrách (06.07.2024)
VHT ve Wallisu - 2. díl (14.10.2022)
Týden VHT 2005 (05.11.2016)
To sme rádi táto, žes nás konečně vyvez (25.11.2014)
Gerlach, Lomničák a Slavkovák pro turisty? (28.10.2013)
Ke kazbeckým vulkánům (20.05.2013)
První ferrata ve Vysokých Tatrách? (07.05.2013)
Zlá dáma Aconcagua (10.03.2011)
Malý sen ve velkých Himalájích… II. díl (05.01.2010)
Malý sen ve velkých Himalájích… I.díl (04.01.2010)
Tatranskou magistrálou na vlak do Popradu (18.02.2009)
Ve znamení Satana (19.12.2008)
V Tatrách začíná zimní sezóna (04.12.2008)
Mount Rainier (28.11.2008)
Odskok na Mt. Damavand (25.11.2008)
Bezingi před sezónou (10.07.2008)
Aconcagua (6.962 m) (13.03.2008)
Kasprův vrch (02.02.2008)
Allalinhorn bez lidí (16.12.2007)
Na sněžnicích hřebenem Sengsen Gebirge (22.11.2007)
Piz Bernina (20.09.2007)
Cima Vertana - Vertainspitze (04.07.2007)
DÜRRENSTEIN - 2839 m.n.m. (27.05.2007)
Koschuta (03.05.2007)
Punta Basei (3 338 m) (30.03.2007)
Silvestrovská Palla Bianca - 3738 m.n.m. (11.02.2007)
Mont Blanc pres Midi, Tacul a Maudit (13.11.2006)
Výstup na Brennkogel (30.06.2006)
| Zdroj: Martina Hadey Hrozová K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!
Vložení nového komentáře
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat
