Prvovýstup na Pig Pherago Shar 6719 m

Ines Papert, foto: Thomas Senf

Kvůli zranění ramena po pádu v Maroku se musela Ines podrobit operaci a měla tříměsíční pauzu. Blížící se pozdimní expedice do Himálaje dávala ale 39leté profesionální horolezkyni motivaci při rehabilitaci a tréninku.

Koncem října odcestovala Ines v doprovodu Thomase Senfa (alpský fotograf a horolezec z Interlakenu, Švýcarsko) a Hanse Hornbergera (kameraman z Bavorska) do údolí Khumbu s plánem vystoupit na 6.487 m vysoký štít Tengkangpoche novou cestou severní stěnou. Kvůli tomu, že bylo ve stěně málo ledu, slibovala cesta malou naději na úspěch. Jiná csta na tento štít nepřicházela v úvahu kvůli masivním visutým sérakům a velkému objektivnímu riziku.

Během aklimatizačního výstupu na 6.178 m vysoký Pharchamo Peak musela kvůli příliš silnému větru opustit myšlenku sletět z vrcholu na padáku.

O několik dní později se ale podařil první Himálajský let z jiného, nižšího vrcholu.

I létání se podařilo, foto: Thomas Senf

Zanedlouho se zrodila nová myšlenka na výstup severní stěnou Likhu Chuli I. Podle Mingma Sherpy, který provozuje Pharchamo View Lodge na úpatí Tengkangpoche, byl tento vrchol dosud nedostoupen. Další rešerše na internetu to potvrdila. Protože meteorolog Charly Gabl z Innsbrucku nepředpovídal na dny mezi 11. až 14. listopadem žádné srážky a měly panovat relativné příznivé větrné podmínky, byl plán konkretizován.

Nazout mačky a hurá do kopce, foto: Thomas Senf

11. listopadu se podařilo Ines Papert a Thomasu Senfovi vystoupit za dobrých podmínek 1800 výškových metrů, z toho polovinu bez lana. Výlez ze severní stěny se ale ukázal být kvůli obrovské převěji neobyčejně těžký. Metr prašanu a počínající tma byly důvodem pro bivak jen pár metrů pod vrcholem stěny. Studená nepříjemná noc na sněhové polici v sedmdesátistupňové stěně.

Thomas a Ines po zmrzlém bivaku, foto: Thomas Senf

Na návrat z tohoto místa nechtěli horolezci ani pomyslet. Výstup prováděli nalehko a alpském stylu a na návrat neměli dost metriálu. Ve dne pak našli realizovatelný průstup převějí podle rady Hanse Hombergera, který cestu zezdola natáčel. Zanedlouho již stáli na vrcholu 6.660 m vysokého poředvrcholu Pig Pherago Shar.

Ines v severní stěně, foto: Thomas Senf

Pod vrcholovým hřebenem našli Pappert a Senf vhodné místo na stan pro druhou noc na hoře. Dalšího rána se ale hřeben ukázal být nelezitelný. Příliš mnoho nového sněhu. Místo toho traverzovali severní stěnou k západnímu úbočí. Po několka hodinách museli opět hledat úkryt ve stanu. U Thomase se začaly projevovat první omrzliny a proto se rozhodl výstup na vrchol vzdát, i když byl na dosah ruky.

Řekl k tomu: „Kdybych z tohoto místa pokračoval, riskoval bych těžké omrzliny. Stále víc jsem byl potěšen rozhodnutím Ines jít na vrchol sama. Kdyby to kvůli mně vzdala, byla by to škoda."

Kolem poledne se Ines vydala v silném větru na cestu. Příhorní trhlinu překonala i bez jištění, relativně bez problémů vylezla i 70stupňovou vrcholovou část západní stěny. Ve 14 hodin dosáhla konečně vrchol.

Ines na vrcholu, foto: Ines Papert

„Vstoupit jako první na Himálajský vrchol je velký okamžik. Ale úplnou radost jsem z toho neměla, raději bych ten okamžik sdílela s Thomasem. A taky se začala projevovat zima a výška“, říká Ines Papert.

Po další noci ve stanu se vydali Papert a Senf na sestup západním ramenem hory a 14. 11. ve 14 hodin došli do předsunutého základního tábora. Oba horolezci utrpěli omrzliny 2. stupně a expedici předčasně ukončili.

Ines Papert o tom říká:

„Nikdy bych něvěřila, že se mohou omrzliny objevit tak zákeřně. Byli jsme při výstupu zmrzlí jako nikdy, ale první příznaky omrzlin jsme brali velmi vážně. Teď budemem potřebovat na uzdravení nějaký čas.“

Intenzivní rešerše Billi Bierlingové, která pracuje pro himálajskou kronikářku Elizabeth Hawley v Káthmándú potvrdily, že prvovýstup Ines Papert na Likhu Chuli I je nyní úředně potvrzen. Úspěch na Likhu Chuli I sice ohlásil již francouzský tým pod vedením Roberta Sandoze 21. října 1960. Z dostupného fotomateriálu a popisů cesty ale vyšlo najevo, že Francouzi vystoupili na Likhu Chuli II.

Fakta expedice:

Base Camp: 02/11 (4,300 m, Tengpo, Parchamo View Lodge)
ABC: 07/11 (4,850 m jezero Omizo Lake)
bivak 1: 10/11 (6,580 m)
bivak 2: 11/11 (6,620 m)
bivak 3: 12/11 (6,580 m)
Vrchol: 13/11 (6,719m Ines Papert, 14:00 hodin)

Nákres cesty v Google Earth, foto: Google, zákres  Ines Papert

Zdroj: Blog Ines Papert, Facebooková stránka Ines Papert

Foto Thomas Senf