Výří skály

Vydal jsem se s Honzou jednu zimní sobotu na průzkumný výlet. Teploty lehce nad nulou, mlha. Suťovisko pod skalami potažené tenkou ledovou glazurou od srážející se mlhy,  takže příchod pod skály dost obtížný. I skály jsou povětšinou poledněné, a tak s lezením to nevypadá moc růžově. Přicházíme pod levý masiv, podle názvů napsaných na skále ho identifikujeme jako Velkého sokola.

 
Velký sokol, nad korunami stromů je vidět velká police táhnoucí se skoro celou stěnou. Jsou na ní první štandy všech cest a u slaňáku uprostřed stěnová kniha

Po klopýtání zaledněným svahem rádi skládáme batohy na pěkné plošince pod cestou Mozkodlab za 5. Spodní část je částečně krytá před mlhou bezlistými stromy a tak doufám, že nebude zaledněná. Prohravše střižbu o první konec beru lezečky, hejblata a expresky a opatrně se sunu vzhůru.

 
Mozkodlab, foto: Petr Jandík

Borháky jsou po dvou až třech metrech. Obtížnost 5 celkem odpovídá, i když vhlhká skála a studené ruce lezení trochu ztěžují. U čtvrtého nýtu narážím na ledovou glazuru. Nedaleko se směje lepený borhák s kulatým okem, ze kterého už se dá slanit. Veleopatrně se stavím na ledovou poličku a po dalším nejistém kroku ho cvakám. Úleva. Dál je pár metrů ukloněného a tím pádem ledem pokrytého terénu a lezení nám proto končí ve třetině cesty.

Za sucha to bude parádní lezenice. Je jasné, že se sem musíme vrátit. Honza si ten dobytý úsek dává s horníkem, že otestuje pohorky. Lucka mezitím ohřívá na vařiči guláš z domova a svět je hned veselejší. Jen musíme hlídat, aby do něj Honza při lezení nenaházel hlínu a kamínky. Po slanění jsme dorazili zbytek guláše a vydali se doklouzat k ostatním skalám. Před vodopádem je vysoká skála, kde nejsou napsané názvy cest, a tak jen z obrázku výra velkého připevněného na úpatí usuzujeme, že to jsou Výří věže. Bylo by to logické, když je skála vedle Výřího vodopádu. Rodinka jde zpátky k batohům zanechaným pod Mozkodlabem a já jdu ještě prozkoumávat dál.

 
Stěna vodopádu, foto: Petr Jandík

Za vodopádem identifikuji masiv se sloupovitou strukturou podobný trochu Bořni a podezření, že jde o Stěnu vodopádu, potvrzuje nápis na skále. Fotím nádhernou námrazu na stromech. Další skály jsou kdesi za rohem a tak se vracím ke hlídačům batohů a postupně kloužeme po listí, blátě a ledu zpátky k autu. 

 
Stěna vodopádu, foto: Petr Jandík

Výří skály tvoří 17 útvarů, z nichž největší jsou až 70 m vysoký Velký sokol se 14 cestami, orientovaný na jihojihozápad, Stěna vodopádu s 19 cestami, postavená na severozápad, připomínající strukturou poněkud Bořeň. Vysoké jsou stěny Výřích věží. Patrně se tu lezlo již dříve, tak o tom svědčí tu a tam nějaká stará skoba, ale ve větším měřítku zde začali dělat cesty v roce 2009 Zdeněk Hubka s M. Dřízou a J. Dolejšem a celkově jich tu mají nejvíc. Obtížnosti se pohybují od dvojky do 8 -, nejvíc je pětek. Mezi autory dalších cest najdeme Zelináře (Pavel Tůma), Papouše (Filip Křivinka), J. Šauliho, Marťana (Martin Tučka), nejtěžší cestu má na svědomí Olda Krejza.

Protože zde hnízdí výr velký, je tu zákaz lezení od 15.2. do 30 6.

Počty cest v jednotlivých obtížnostech na Výřích skalách

 
Mirek Dřízapři čištění

 
Hned vedle borkáku by šel krásně friend..., foto: Petr Jandík

Jak se tam dostat

Příjezd: Po pravém břehu Labe, silnice 261, do městské části Brná. Zde od kapličky ulicí U kapličky do ulice V průčelí a úzkou asfaltovou silnicí do kopce až na konec. Zde zaparkujeme.

 
Tady neparkujte. Zde ja Faiglovo, foto: Petr Jandík

Pozor, ne na konci asfaltky vlevo (ve snímku z Katastru označeno červenými vykřičníky). Tento pozemek patří k domku číslo 7 a pan Pavel Faigl nese parkování cizích osob na svém pozemku silně nelibě. Pražáka s Mercedesem už vůbec nevydýchá a je velmi nerudný. Buď popojeďte dál až za konec asfaltu, nebo nechte auto o kousek níž na druhé straně asfaltky. Tento pozemek je sice také soukromý, ale nikdo tam neprudil (označeno modrým P)

Možnosti parkování na Výří skály, ulice V průčelí, foto: ČUGK

Příchod: Od konce silnice pokračujeme pěšky po značené naučné ztezce vlevo od Průčelského potoka (V dostatečném mrazu by mohl poskytnout menší tréninkové ledopády) až na plácek pod suťovisky, kde je výrazná cedule informující o reliktních pavoucích, kteří zde žijí. Odtud dále po naučné stezce doleva. V následující zatáčce odbočíme po pěšině doprava do kopce pod Velkého sokola - značeno bílými tečkami na stromech. Pod skalami vede cesta dál. Traverzuje velkou rokli a přivede vás postupně k Výřím věžím na levé straně Výřího vodopádu na Průčelském potoce, hned vedle za potokem je Stěna vodopádu. Ještě dále se dostanate k ostatním útvarům.

Přehled ukáže mapa na Google:

Zobrazit místo Výří skály na větší mapě

Výří vodopád, foto: Petr Jandík

Tvůrci cest

Výří skǎly prohlásili tvůrci za hotové 13. 9. 2014, kdy proběhlo slavnostní otevření. Průběh celé akce si lze přečíst u sekretářky a zde si můžete stáhnout průvodce.

 
Stěna vodopádu, Hrana pro holky, foto: Petr Jandík

 
Stěna vodopádu, foto: Petr Jandík

 

Výří věže

 

 
Mozkodlab, foto: Petr Jandík

 

 
Velký sokol, Centrála, foto: Petr Jandík

 

 
Šutr v kameni, foto: Petr Jandík