Proč si v říjnu neprodloužit léto na Costa Brava? Ceny mírné, počasí příjemné, jen bez toho lezení by to 14 dní nikdo nevydržel. Proběhli jsme obchody s průvodci, pátrali na internetu a zjistili jsme že na oblast, kam míří v létě davy turistů, neexistuje jediný horolezecký průvodce. Několik jich sice obsahovalo pár oblastí, které by pro nás byly použitelné, ale skoro všechny byly vzdáleny okolo 100 km od místa našeho pobytu. Vyhlášené lezecké oblasti jako je Siurana, Margalef a další pro nás byly moc daleko. Tím začalo naše skoro detektivní pátrání po oblastech, dosažitelných z katalánského pobřeží, které trvalo 5 let. Pravidelným zpovídáním místních lezců jsme se dozvěděli, že na tuto oblast opravdu žádný průvodce není a ani se v dohledné době nechystá. Kdo chce, hledá na internetu. A najde o čemž svědčily jejich materiály, do kterých jsme měli možnost se podívat. Obkreslili jsme i několik náčrtů, které se jinde, než u autorů cest nedají sehnat. A pátrali jsme. Každý rok jsme se vraceli na již objevená místa a měli jsme v zásobě vždy něco nového. Podařilo se nám shromáždit archiv o který se s vámi touto cestou chceme podělit. Místa, která chceme představit nejsou v centru zájmu lezecké veřejnosti a nepotkáte tu žádné slavné osobnosti. Pro někoho možná okrajové a provinční, pro jiného romantické, klidné a neokoukané. Každá z oblastí je od pobřeží snadno dosažitelná a často natolik blízká moři, že po lezení můžete zakončit den příjemným osvěžením.
1. Solius
2. El Bagís
3. Beuda
4. Sadernes
5. Rocamaura
6. Banyadores
7. Cellecs
8. Calella
9. Pineda de Mar
10. Eremita de San Feliuet
11. Roda de Ter
12. Santa Brígida – Amer
12. La Moretona
Skoro na dohled od pobřežního města Sant Feliu de Guíxols, vykukují z houštin borovic a korkových dubů načervenalé žulové věže. Vytvářejí malé skalní město a ani už nevíme proč, začali jsme mu říkat Opičí hory. Po sezoně, uprostřed pracovního týdne nebyla nikde ani noha a naše kusé informace nás dovedly místo do skal ke kostelu. Koho se zeptat na takovémhle místě? Farář věděl velmi přesně kterým směrem nás má poslat. Když to tu zná i sluha Boží, jistě to bude dobré. A bylo. Z parkoviště je to ke skalám asi 10 minut pohodlné chůze. Najdete tu v několika sektorech dost cest, orientovaných na všechny světové strany. V létě tu asi bude vedro, ale říjen se nám jevil jako ideální doba. Cesty jsou dobře odjištěné, někdy staršími, jindy zcela novými boráky. V některých místech je žula rozvětraná a hlavně na masivu „Roca Ponsa“ můžeme přilbu jen doporučit. Tato věž je ze všech největší a její údolní stěna se pohybuje okolo 100m. Ostatní věže jsou krásné a pevné. Najdete tu šikmé, kolmé i převislé cesty.
Na začátku roku 2012 se oblastí severního Katalánska přehnala série ničivých požárů. Ušetřeno nezůstalo ani tohle, námi velmi oblíbené místo. Bylo nám smutno, když jsme sem na podzim přijeli a viděli tu spoušť. Bylo přesně vidět, kudy se požár přehnal. Úplně zmizelo spodní lesní patro a zůstaly jen zuhelnatělé kmeny a kamenitá půda. Nedovedli jsme si moc představit že se tohle někdy vzpamatuje, ale příroda je mocná. Necelé dva roky po této neblahé události se už rozrostl vřes a zazelenaly ty ohořelé stromy, ve kterých zůstala alespoň jiskra života. Podle množství lezců usuzujeme, že se jedná o ústřední oblast místních a skály získávají postupem času na oblibě. Je zde potenciál pro spoustu nových cest a každý rok tu pár kousků přibývá.
Příjezd a přístup do oblasti:
Po silnici C-31 od Barcelony směrem na Sant Feliu de Guíxols. Pod kopcem, u prodejny nábytku a před benzinovou pumpou sjet a ihned odbočit vpravo na úzkou silničku.(Pokud jste dojeli ke směrovce na vesnici Solius, už jte špatně a musíte se vrátit.) Po té pokračovat do kopce asi 2.5 km . Zde po obou stranách silnice zřetelné prašné parkoviště.
Zřetelnou pěšinou doleva ke skalám asi 5 - 10 minut.
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat