Jedi Master M11, Valle d'Aosta, Cogne: OS team Lucie Hrozová, Míra Matějec

 

Je sobotní mrazivé ráno, ubytování klasika- hotel tranďák, počet hvězdiček dle počtu chrápajících osob v něm., Nabalit bágl, vše pro jistotu dvakrát zkontrolovat a můžeme vyrazit.

 

Jsme pod naším cílem, ale vlastně teprve na startovní čáře. Svorně říkáme, že nám je jedno kdo z nás poleze jakou délku a řešíme to střiháním kámen, nůžky, papír. Míra jde na to…vybíhá první kratší sněhovo-ledový úsek a už je řada na mě. Víme, že sranda teprve začíná, anebo spíš končí!? Dvě nejtěžší délky před námi.

 

 

Lucka ve druhé délce M10-, foto: Mirek Matějec

 

Pak už mi v myšlenkách hlavní roli hraje...

Míra ve třetí délce (M11), foto: Lucie Hrozová

 

Hypnotizování Míry, a zaříkávání zaklínadel jako pojééď a makej. Naše nadšení, když se to Mírovi povede! Moje téměř strnulé lezení, abych pak za ním neudělala botu. Opětovná chvilka nadšení, když k němu bez odsedu dolézám. Děs a hrůza co mě jímá při pohledu na poslední rozchrastaný a absolutně nečitelný skalní úsek, který mám tahat. Čtyřicetiminutová bitva, abych našla ty správné „chyty“ a pocit, že to nesmím vzdát.

 

Jestli jsem se v těch předchozích nejtěžších délkách „prošla“, tak tady je to totální nasazení a boj o holej! Nakonec to ale zvládám a už mě čeká „jen“ přelezení do ledové části, kde operativně přemýšlím, jestli zaštandovat na určeném místě, nebo valit dál, kvůli zeshora padajícím kusům ledu. Když kolem mě ale sviští další ledové „šutráky“, hrnu to z nebezpečné části co nejrychleji k dalšímu štandu a jen doufám, že budeme moci s Mírou ještě jakž takž komunikovat.Míra nezaváhá a maže si to bezchybně za mnou.

 

 

Doufáme, že nás poslední ledová část nějak nevypeče, ale Míra stoupá celkem sebejistě nahoru. Prokřehlá k němu dolézám na vrchol. Radujem se, že jsme v cíli!!! Bomba, je to domáá!!!

 

 
Jede se dolů, foto: Mirek Matějec

 

 

Jak pomíjivý je pocit štěstí zjišťujeme velmi záhy. Zbývá poslední slanění na zem. Dávám kyblík do lana a svištím si to dolů. „Volnýý!“ Nasedá Míra a já si to mířím k našim věcem. Jeden, druhý, třetí krok…s ohlušujícím rachotem se na zem řítí stovky tun ledu a sněhu. V té mikrosetině mi projede hlavou, jestli to bude jako v těch snech co se mi občas zdály. Potřebovala jsem v nich zběsile utíkat, ale nemohla jsem se pohnout z místa. Ale nohy naštěstí fungují! Tempem Usain Bolta na horách se snažím utéct lavině do bočního svahu a škrábu se co nejdál hlava nehlava. Všude kolem mě víří sněhový prach a já nemůžu dýchat. Modlím se za Míru, aby ho to neutrhlo. Snažím se ho zkontrolovat, ale pořád se to sype a já nic nevidím.

 

Lavina ustává.

 

 

Utírám si zamrzlé slzy. Děkuju tomu, kdo měl dnes službu tam nahoře…za mě, za Míru, který byl naštěstí v tu chvíli chráněn převískem a byl tak v bezpečí. Přehodnocuji výkony nejen tohoto dne. Je sice krásné, že si o sobě můžete přečíst v zahraničních plátcích a že vás někdo poplácá po zádech, ale tohle vím jistě…jediný důležitý OS byl až ten na zemi.

 

Když stane se, že kamarád
zaváhal nebo zklamal snad,
a ty bys prostě věděl rád,
zda ještě na něj můžeš dát –
vezmi ho do hor, uvidíš!
Nechystej mu žádnou lest,
jenom si zkuste zlézt,
ať víš s kým máš tu čest.
 
Možná, že v horách ztratí vtip,
ohrne nos a zdrhne zpět,
sotva ho spálí první led,
začne ti vyvádět –
pak je to jasné, nech ho být!
Jen ať se vrátí – vždyť to víš:
s takovými se nejde výš,
o těch se mlčí spíš.
 
Když ale zuby zatíná,
Vzteká se, přitom šlape dál,
Nezřítíš se s ním z žádných skal –
on by tě nenechal.
Až k vrcholům se bude drát,
až tam tě bude podpírat.
Pak vedle něho pevně stůj
a vždy mu důvěřuj!

Vladimír Vysockij...(„má oblíbená“)

 

Jedi Master M11, 100m, FA Scott Muir 2005 (L1:WI3+, L2:M10-, L3:M11, L4:M9+, L5:WI4+)

1.3. 2014 Lucie Hrozová a Mirek Matějec stylem OS Team. Modré délky Míra, červené délky Lucka.

Jedi Master topo, foto: Libor Hroza, zákres Mirek Matějec

Cesta Jedi Master patří k ledové horské klasice. Mezi jejími přelezci najdeme jména jako Ueli Steck (mrkněte se na krásné fotky od Jona Grieffitha), Erik Švab, Klemen Premrl a další. V roce 2008 dostali od ČHS grantovou podporu na přelezení této cesty 11 000 Kč manželé Mázlovi. Jestli cestu přelezli se nepodařilo najít, ale v jejich profilech se o ní níkde nehovoří. Z ženských přelezů byla patrně první horská vůdkyně Anna Torretta v roce 2008, která podle zprávy na Bergsteigen,com přelezla klíčovou délku již třetí den na třetí pokus, nešlo tedy o OS. Další zmínky o přelezu Jedi Master najdeme ve článku Lukasze Warzechy, který fotil ženský tým Jennifer Olson (Kanada) a Stéphanie Maureau (Francie). Zde se u fotek výslovně uvádí něco o práci na klíčové délce, takže ani zde se nejednalo o On Sight. S největší pravděpodobností je přelez Lucky a Mirka stylem OS team jeden z prvních, možná úplně první.

 

Podívejte se na video, kde v této cestě bojují a padají Jeff Mercier a Gerome Yann. A až se na to podíváte, uvědomíte si, jaký výkon je přelézt cestu na OS.