I takhle nějak mohla vypadat SMS domluva hlavních aktérů impozantního lezeckého výletu. Cíl byl tedy jasný – první nonstop zimní přelezení severních stěn Tre Cime.
Tre Cime di Lavaredo - zimní trilogie, foto: Wohlleben - Steck
V brzkých ranních hodinách 17. března se do toho Michi Wohlleben a Ueli Steck pustili. Krátce po půlnoci následujícího dne bylo posekáno. Výsledkem je průstup Casisinem na Cimu Ovest, Comicim na Cimu Grande a Innerkoflerem na Cimu Piccolu za 15 hodin 42 minut.
Interestantní. Nechme si slovy účastníků přiblížit průběh akce.
Jak se taková akce plánuje? Čí to byl vlastně nápad?
Michi: Tenhle projekt byl můj nápad. Nosil jsem ho v hlavě hodně dlouho. Na realizaci dlouho nedocházelo, ale když nastal jeho čas tak to byl fofr. V úterý jsem napsal Uelimu, zda by do toho šel. Příznivá čtvrteční předpověď rozhodla, že dáme pokus. Sraz v neděli na Misurině, pizza, rychlé doladění plánu a hurá na sněžných skútrech na chatu Auronzo.
Byli jste hodně rychlí. Čekali jste to?
Michi: Nečekal jsem to. Počítal jsem s časem 30 hodin a víc.
Ueli: Pro mne bylo těžké odhadnout časovou náročnost. Na Tre Cime jsem lezl pouze jednou. Sólo jednou z cest co jsme lezli nyní, Comiciho na Cima Grande.
Jak to celé vlastně probíhalo?
Michi: Chtěli jsme vyrazit ve 3:30, ale kvůli silnému větru jsme to trochu posunuli. První byl na řadě Cassin (8 UIAA nebo 6+/A0, 650 metrů), na kterého jsem počítal tak 6 až 12 hodin. Vylezli jsme ho na spojovaných 7 délek. Lezli jsme rychle a často současně. Stopky na vrcholu ukazovaly 3 hodiny 37 minut. Dolů jsme slezli za hodinu. Stejným stylem jsme potom přelezli cestu Comici-Dimai (7 UIAA 6/A0, 550 metrů) za 4 hodiny 47 minut. Sestup z Cimy Grande už byl náročnější. Komplikovalo ho dost sněhu i tma, která mezitím padla. V sedle mezi Cima Piccolou a Cima Grande jsme byli v devět hodin večer. O 30 minut později jsme začali zase stoupat. Mixovým terénem jsme dolezli do severního sedla a z něho dále Innerkoflerovou cestou. V 0:20 jsme si s Uelim podali ruce na vrcholu. Láhev dobrého vína na chatě byla načatá ve 2 hodiny ráno.
Byla tahle akce hodně nebezpečná?
Michi: Určitě to nebylo extrémně nebezpečný, i když do určitého rizika jsme samozřejmě šli. Jeden 200 metrový úsek jištěním zrovna neoplýval a pád by tady byl špatný, ale to je normální. V poslední cestě lezené za tmy jsme taky ubrali na tempu.
Ueli: Bylo to na jistotu. Rychlost znamená riziko a horolezectví je vždycky nebezpečné, ale mám pocit, že jsme to udělali bezpečně.
Jaké jste měli vybavení a podporu?
Michi: Lezli jsme hodně na lehko. Neměli jsme ani bundy. Bez podpory našich dvou přátel, Lukase Bindera a Floriana Rexe by to bylo hodně těžké a nikdy bychom nedosáhli takového času. Mezi jednotlivými výstupy nás zásobovali teplým pitím i jídlem.
Ueli Steck k celé akci dodává: „Upřímně nevím jak to zhodnotit. Tahle trilogie se velmi lišila od mých dosud provedených akcí. Prostě perfektní Michiho nápad.“ Co myslíte vy?
Ranní nástup do Cassina, foto: Wohlleben - Steck
Při současném lezení to odsejpá ..., foto: Wohlleben - Steck
Valíme v Cassinovi, foto: Wohlleben - Steck
Je to jiné než v ostatních severkách co Ueli?, foto: Wohlleben - Steck
Překvapivé vyvrcholení - 3h 37 min, foto: Wohlleben - Steck
Hodinový sestup, pauza a znovu na to, foto: Wohlleben - Steck
Comici - Cima Grande, foto: Wohlleben - Steck
Přechod na jižní stranu komplikuje sníh, foto: Wohlleben - Steck
a zase souběžně nahoru, foto: Wohlleben - Steck
Při západu slunce na Cima Grande - Comici 4h 47 min, foto: Wohlleben - Steck
Sestup ve tmě není jednoduchý. Vidina kamaráda s jídlem a teplým oblečením, ale vlévá sil. V 21:30 nastoupíme do poslední cesty., foto: Wohlleben - Steck
Poslední vrchol. Pocuchaní, ale štastní, foto: Wohlleben - Steck