Stanování a bivakování v rakouských horách

Stanování v lese

Stanování v lese je v Rakousku zakázáno. Paragraf 33 lesního zákona sice zaručuje každému volný vstup do lesa, ale táboření a stanování je z toho vyjmuto a to i v případě výslovného souhlasu majitele pozemku.

Poslední pohled na Torsäule. Sbalit stan a hajdy pryč., foto: Petr Jandík

Stanování v alpském terénu

Pro stanování v terénu nad hranicí lesa platí v jednotlivých zemích velmi rozdílné podmínky. V každém případě je vhodné mít souhlas majitele pozemku.

Obecně je povoleno "alpské bivakování", to znamená neplánovaný nouzový bivak, ke kterém jsou jednotlivci přinuceni zpožděním, zvratem počasí, nebo tmou. Plánované bivakování je však řazeno do stejné skupiny, jako stanování a tam, kde je zakázáno, se lze nadít pokuty až 14500 EUR. A nyní ke specialitám jednotlivých spolkových zemí:

Burgenland - málo restriktivní. Stanování ve volné krajině je povoleno. Jediné omezení je pro skupiny od deseti osob a u táboření, které trvá déle než tři dny. Jde o zemi podél hranic s Maďarskem, kde zajímavé horolezecké cíle v podstatě nejsou.

Kärnten - velmi restriktivní. Podle Korutanského zákona na ochranu přírody se zakazuje stanovat mimo úředně povolené kempy. Alpské nouzové bivakování ve smyslu jak bylo zmíněno nahoře je ze zákazu vyňato. V Korutanech je např. částečně skupina Großglockneru.

Grossglockner, Pallaviccini. zima

Niederöstereich - velmi restriktivní. Dolnorakouský zákon na ochranu přírody zakazuje vztyčování mobilních přístřešků (včetně stanů) mimo povolené kempy. V Dolním Rakousku je Rax, Hohe Wand, Wiener Wald, Wachau/Waldviertel, Ybbstalské Alpy.

Odpočinek po lezenici v Höllentalu. Beze stanu by to snad prošlo i přes noc, foto: Zdenek Zeman

Oberöstereich - méně restriktivní. Podle Hornorakouského turistického zákona je alpská krajina nad hranicí lesa (a mimo pastviny) volná pro pěší turistický provoz a do toho patří i táboření a stanování. Do Horních Rakous patří skupina Dachsteinu, Totes Gebirge, Solnohradské hory.

Masiv Dachsteinu, foto: Kleboň

Salzburg - méně restriktivní, ale složitější. Platí zde salzburský zákon o kempování, zákon o svobodě cest v horské krajině a zákon o ochraně přírody. Stanování ve vysokohorském terénu sice není všeobecně zakázáno, ale předpokládá se odpovidající šetrnost při pobytu v přírodě. Alpenverein doporučuje aby se především skupiny před túrou spojily s oddělením ochrany přírody příslušného okresního úřadu. V Salzbursku jsou populárními cíli Berchtesgadenské Alpy, patří sem částečně Dachstein, Loferer a Leoganger Steinberge, Tennen Gebirge, Untersberg a další.

Untersberg nad Salzburgem, Weder Blau noch Sand, 5. délka,

Steiermark - málo restriktivní. Klíčová je pasáž se Štýrského zákona volnosti cest v horské krajině: Krajina nad hranicí lesa s výjimkou pastvin je volná pro turistický provoz a je přístupná každému. Pojem přístupnosti je dále definován v lesním zákoně a zkrátka stanování je možné. Do Štýrska patří část Dachsteinu, Ennstalské Alpy, Grazer Bergland, Hochschwab, částečně Rax-Schneeberg, Rotenmannské Alpy a část Totes Gebirge.

Tirol - velmi restriktivní. Tyrolský kempovací zákon říká výslovně, že kempování mimo oficiální kempy je zakázáno. Výjimkou je z toho jen alpské bivakování během krátkého podmínkami vynuceného času. V Tyrolsku jsou například Allgäuské a Ammergauské Alpy, částečně Lienzské Dolomity, skupina Glockneru, Kaisergebirge, Karwendel, Kitzbühlské Alpy, Lechtalské Alpy a částečně Leoganger a Loferer Steinberge.

Ondra B. u svého pojízdného hotýlku v Kaiseru, foto: Petr Jandík

Vorarlberg - málo restriktivní. zákon o stavbě a údržbě veřejných cest a volnosti cest sice nepovoluje výslovně stanování, ale táboření a alpské bivakování. Podle vorarlbeského kempigového zákona ale může starosta obce zakázat stanování mimo povolené kempy. Ve Vorarlbergu najdeme populární Rätikon na hranicích se Švýcarskem.

Stanování ve chráněných územích

Ve chráněných územích je stanování zakázáno. Nejpřísnější jsou v tomto ohledu pravidla v Národních parcích a oblastech ochrany přírody a zvláštní ochrany.

Zeppezauerhaus, nahoře horní stanice lanovka, foto: Petr Jandík

Jak vidíte, je to složité, leckdy mohou platit ve stejném pohoří na různých místech různá pravidla. Předseda Alpenvereinu říká, že přenocováním v chatě, kterých je v Rakousku velmi hustá síť, nic nezkazíte. Pokud umíte německy a chcete se na článek podívat v originále, je zde. Budeme vděčni za případné připomínky, upřesnění, nebo opravy od zdatných němčinářů. Také by bylo zajímavé vědět, jak je to se spaním v autě. To už Alpenverein ve článku nemá.

Toliko Alpenverein a pohled zákona. Toto je na doplnění z praxe pohled Vladimíra Paška, který žije již desítky let v Korutanech: 

Táboření ve smyslu, že si postavíš někde stan a budeš tam týden stanovat není v principu kromě campu dovoleno. Pokud Ti to majitel lesa dovolí, tak si stanuj jak chceš. I když je to možná podle podle zákona jinak, je to prakticky jeho věc. Problém může nastat když je les současné honitbou, kterou má někdo jiný pronajatou. Táborník pak potřebuje svolení obou dvou.

Naď hranici lesa se stan na jednu, dvě noci neřeší, delší dobu nesmíš. V podstatě v alpínském pásmu není kontrola, ale horské louky jsou často obecními pastvinami, což v Nockberge i jinde jde až na vrcholy. Také by táborníka mohl prasknout chatař, protože doby kdy chataři byli starší horští vůdci jsou dávno pryč a dnes jde i tam o kšeft.