Kašparák

I vyrazili jsme ve čtyřech trochu přískoky směr Nový Bor, protože autíčko se rozhodlo, že volnoběh je zbytečnost a po každém puštění plynu okamžitě chcíplo. Tak došlo na radu z Papoušovo a Mikyho průvodčíka, že se ze silnice nemá odbočovat doleva, ale jet dál k Novýmu Boru, otočit se tam a na úzkou asfaltku k vodárně odbočit doprava. Na parkovišti u staré vodárny už je pár aut.

 
Frankenjura, foto: Petr Jandík

Cestička ke skalám je vzhledem k vedru suchá a docela příjemná. Za chvilku jsme nahoře obdivujeme originální tvary sloupcově odlučného čediče u skály s názvem Frankejnura. Ten název není úplně od věci, protože všech dvacet lezeckých objektů je schovaných pod klenbou rozložitých stromů a pěkně chráněných před sluneční pražbou. Navíc je většina stěn orientovaná na sever.

Chce jen podrbat, foto: Petr Jandík

Začínáme na Frankenjuře. Na rozlézací cestě Bamboocha (4) je první borhák trochu vysoko, ale jde to. Dobře se stojí a bočáky stačí. Delikátnější charakter má Mikimaus, 5c. Tady se totiž, aby ty kvaky vypadaly světovějš, klasifikuje po francouzsku. Ústecká sekce - Ctirad a Albert, drtěj Chce jenom podrbat 6c přes takovou stříšku a posílají nás na Nanověž, že tam je krásnej jakoby krunýř od želvy.

Nanověž, Praktikum, foto: Petr Jandík

Přesunujem se tedy na druhý konec oblasti. Kočičí hlavy na Nanověži jsou obsazené dvojkou, co leze s havířem a tak dáváme taky pěkné Praktikum, 5 které vede levým okrajem údolky. Mezitím se uvolnilo a jdeme stěnou a převískem na plotnu Kočičích hlav. Plocha skály vede kolmo na čedičové šestihrany. Jejich okraje tvoří jemné lišty s jen občas větším chytem. Supr estetický zážitek.

 
Nanověž, Kočíčí hlavy, foto: Eva Jandíková

 
Struktura Kočičích hlav připomíná rozpraskané bláto, foto: Eva Jandíková

Jdeme prozkoumat Mordor, kde má být hodně cest, ale jsou to samý ptákoviny bez nejtů. Akorát objektiv fotografa potěší krásně strukturovaný komín a subtilní mechy cesty Vodopád.

Vodopád, foto: Petr Jandík

 
Komín Mordoru, foto: Eva Jandíková

 
Detail struktury, foto: Eva Jandíková

Společenský život se přesunul na Šárku, jdeme tam taky. Zatímco se Jan Marschik s Ctiradem a Albertem pokoušejí o hranu s krásně sexistickým názvem Ojedu Ojedu, 6a, dává Eva lehkou, ale trochu morální cestu Syn sopečného pohoří, 4 z rokle mezi Šárkou a Vejcem.

 
Jan Marschik, Ojedu Ojedu, foto: Petr Jandík

 
Syn sopečného pohoří, foto: Petr Jandík

Je odtud pěkný výhled na trojici snažící se ojet Ojedu. Madla jsou od sebe dost daleko. Pěkná hranka od Papouše, i když ten název mi připadá jako dost nerealizovatelné novoroční předsevzetí.

 
Bumerang, foto: Petr Jandík

Dál ve stěnce vlevo je lehká pěkná pětka Bumerang a na 5c dost za ruce tahající Pčelka Mája.

 
Pčelka Mája, foto: Petr Jandík

Nechceme přijet k už obrané prasečí kostře a tak si jako poslední zastávku dáváme Neklidnýho pstruha. Dva kousky a jedem.

Hölzelovo Makinodromo 5a je parádní kousek v převisu po velkejch s hodně originální strukturou skály. Škoda, že není nahoře spoušťák a musí se vedle ke spoušťáku od Smrti krásného oddenku 6a+.

Neklidný pstruh, Makinodromo, foto: Eva Jandíková

Na konec si dáváme nepříliš sympaticky vypadající převislý komín Půlmiliardový bejby. Na ten bacha. Když jsem se na dolezu otočil, shodil jsem volnej šutr a taktak že netrefil svou drahou polovinu. Tak radši ať se jistič schová stranou.

Půlmiliardový bejby, foto: Eva Jandíková

Prase bylo skvělý, pivo taky a poslední písně utichly někdy ke čtvrté ráno. V neděli cestou zpátky už nebylo moc bojovnosti, ale přece jen jsme se ještě zastavili na Přerostlou okurku, 5a a dorazili to Jedou, 5a na Gadede.

Přerostlá okurka, foto: Petr Jandík

Jeda na Gadede, foto: Petr Jandík

Celý Kašparák tvoří 20 lezeckých objektů, z nich zajímavé jsou Frankejura, Okurka, Nanověž, Šárka a Neklidný pstruh. Lezení tady na jeden den skoro pro každého průměrného softmůvra a něco se najde i pro začínající hardmůvry.

Průvodce od Miklyho Měkoty a Papouše je ke stažení zde

Vrchol Gadede, foto: Eva Jandíková