Samoblokovací pololoďák

 Poloviční lodní uzel (Halbmastwurf=HMS, Munter hitch, též uzel UIAA) je z hlediska brždění naprosto optimální uzel. Má dostatečnou brzdnou sílu, brzdí kterýmkoliv směrem, stačí karabina a lano. Nepotřebujete žádná další hejblata. I když není v praxi tak oblíben, jak by si možná zasloužil, když mu je vyčítáno rychlejší opotřebení opletu a zvýšené kroucení lana, je třeba ho znát a umět používat. Přinejmenším pro situaci, kdy ztratíte jistidlo někde ve stěně.

Poloviční lodní uzel

Poloviční lodní uzel - tři fáze vázání, foto: Petr Jandík

 Poloviční lodní uzel se hodí i na dobírání druholezce s jedinou nevýhodou - nemá samoblokovací režim jako kyblíky s přídavným okem. 

Poloviční lodní uzel se prosmykává ve směru tahu, foto: Petr Jandík

Jak ukazuje článek časopisu Climbing, stačí procvaknout další karabinu okem uzlu a máme samoblokování. Jednoduché, účinné. Karabina zabrání prosmyknutí uzlu na druhou stranu

Poloviční lodní uzel v samoblokujícím režimu, foto: Petr Jandík

Jako i u jiných samoblokantů je tu otázka uvolnění a spouštění pod zatížením. Jak jsme si prakticky vyzkoušeli na kurzu instruktorů, uvolnit kyblík s visícím druholezcem není žádná legrace ani pomocí smyčky, do které si stoupáte. Stejně tak to není jednoduché ani s takto použitým pololoďákem. Uvolnění lze dosáhnout tahem za procvaknutou karabinu s tím, že již asi nebude nutné volné lano jistit dalším polovičním lodním uzlem jako v případě kyblíku, protože jej máme stále v ruce pod kontrolou a na rozdíl od vykývnutého = nebrzdícího kyblíku stačí odlehčit karabinu a uzel se opět samovolně zatáhne a díky tření v karabině se nemůže rozjet tak, jak u uvolněného kyblíku. To berte jako mou předběžnou spekulaci po prvním vyzkoušení v domácích podmínkách. Situaci se spouštěním bude potřeba ještě metodicky prozkoumat. Každopádně je tento způsob použití polovičního lodního uzlu zajímavý a bez problému vhodný tam, kde není nebezpečí odvisnutí druholezce v terénu, kde si nemůže stoupnout. V tom se ale od kýblů neliší.