Úvodních 12000km letadlem (Lufthansa zrovna nestávkovala), 1500km autobusem (jen s jedním defektem), 100km stopování (hned třetí auto) a 60km pěšky (au) vede do místa, kterému tam říkají El Arenal. Je to taková pláň asi 5600m vysoko, kterou obklopují nejvyšší sopky světa včetně té vůbec nejvyšší. Trvalo mi to sem z Prahy necelý týden, na svůj šibeniční plán už mám dvoudenní náskok a takhle rychle mi to do kopce s batohem už dlouho nešlapalo. A teď to konečně začne!
A začalo... První sněžení přichází v noci. Nejdřív málo, pak dost a nakonec už jako fakt moc. Nespím a snažím se vymetat sníh co lítá do stanu přes předsíň a spodem a postupně pokrývá můj ultralehký péřový spacák (takový ten, co se nesmí namočit, jinak nehřeje). Pořád si říkám, že stačí ještě chvíli počkat, že za chvíli ale už určitě přestane. Protože to přece není možné aby v druhém nejsušším místě světa sněžilo takhle dlouho...
Po 18-ti hodinách nonstop sněžení a stokilometrového větru mi najednou dochází, že takhle dlouho vlastně klidně sněžit může. A taky klidně celou nadcházející noc, kterou vůbec není jisté jestli v tom zasněženém spacáku a vetchém cyklostanu ještě přežiju. Najednou není moc co řešit a rozhoduju se pro okamžitý střemhlavý útěk dolů, který přibližuje následující video.
P.S. Sněžilo nejen celou nadcházející noc, ale s přestávkama ještě další dva dny. Asi jsem se s tím sestupem rozhodl správně...
P.P.S. Dole v civilizaci se dívám na zprávy. Půlka Chile a Peru pod vodou, sesuvy, přes 20 mrtvých, průsmyky pod sněhem, výjmečný stav... Za den tam prý spadlo zhruba tolik srážek, co za posledních 14 let. Jo, asi jsem se s tím sestupem rozhodl správně...
Tomáš Haničinec, http://photoplanet.eu
Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat