Nečín - lepší koupačka než lezení?

Z Prahy je to 60 kilometrů, tak jsme moc nespěchali. Po příbramské dálnici, sjet za Dobříší a přes Svaté pole a nedaleké Daleké Dušníky objížďkou do Nečína. 

Tunel z vrb

Pamatovav si přibližně pohled na satelitní mapu, nalezl jsem neomylně nesprávnou odbočku. To bylo nakonec dobře, protože se na spojnici s dosud fungujícím lomem objevilo krásné odpočívadlo s dřevěnými lavičkami a žulovým stolem, jen si představit v ruce ten orosený půllitr. Naproti se ještě někdo realizoval tím, že nasadil dva souběžné proužky vrb, jejichž proutí spletl tak, že tvoří tunel. Kde se tohle vidí?

Odpočívadlo pod lomem

Po několika okruzích vesnicí se pak podařilo přelstít zpožďující se navigaci, trefit se o cestu vedle a dostat se k tomu správnému starému lomu, který se jistý kladenský mimozemšťan pokusil přeměnit z koupacího cíle pro místňáky, používaného občas i sporadicky jako skládka, na plavecko lezecký areál.

Lom, skála Skokan

Lom je díra do země vyplněná dešťovou vodou, hluboká kolem 12 až 14 metrů na úroveň hladiny. Na západní straně jezírka je pohodlný sestup pro koupače, dokonce s betonovými schody a částečně písčitým dnem. Voda teploty přijatelné, až na povrchové listí poměrně čistá na to, co všechno tam občas plave nebo leží.
Na východní straně v nejvýchodnějším rohu začíná sestupová ferrata ke skalám. V lomu jsou pojmenované dva útvary - Leknínová stěna orientovaná na severozápad, na kterou svítí slunce jen později odpoledne, a Skokan což je soustava hran a koutů obrácená v průměru na jihozápad. To znamená, že pravé stěny hran = levé stěny koutů jsou na jih, hrany na jihozápad a levé stěny hran=pravé stěny koutů na západ. Celé to je ve stínu jen dopoledne.

 
Sestupová ferrata

 Celkově to je oblast mladá, občas se něco ulomí a bylo by potřeba udělat tam brigádu se spálením roští a sebráním či vylovením odpadků. Na podzim by se tam dal udělat menší sraz s táboráčkem a buřty. Když si vezmu, jak se po letech docela dobře zkultivoval Borový lom u Kamýku, perspektiva tu je. V zimě by se tu dalo bruslit.

Píčovina, nejtěžší cesta v Nečíně

Vzhledem k horku a slunci jsme lezli převážně na Leknínové stěně. Přečkat bouřku plaváním nebyl špatný nápad, člověk v plavkách je totiž vodotěsný.

Sedánek pod Jezerní vílou, foto: Aleš Komárek

Leknínová stěna

Lezené cesty:
Moštová - docela hezká pětka s odpovídající klasifikací. 
Séměsej - bouldrový nástup řešitelný pro Marťana, který leze osmy a dosáhne o třicet čísel dál. Nic pro trpaslíky, pytel a kroucení hlavou nad hodnocením 6-
Leknínová - první cvaknete dobře, ale lézt v linii borháků se nedá, pokud to má být za 6. Vychází to na lezení metr vpravo od jištění a cvaknout druhý je fuška, když máte všechny chyty na druhou stranu.
Jožin z bažin - zahliněný kout, kde občas něco upadne, s nástupem trním a roštím. Bude chvíli trvat, než se tahle cesta zkultivuje. Zatím nic moc, v porovnání s okolím je 6 nadhodnocené.
Galantní jelen - hezká byť i obtížnostně nevyrovnaná cesta. Nejtěžší krok, dva je na začátku, pak už lehce hranou. Tuhle cestu nevynechte.
Sokol Nečín je ukázka, co kluci nechali na udělání Algenovi. Nepříliš pěkná stěna s jedním dost brutálním bazénovým trikem na první polici a vysokou patou na druhou polici. Nic jiného tam už není. Jestli dva těžké kroky končící trojkovou pasáží opravňují k hodnocení 5- bych si dovolil pochybovat, šestkový Jožin z bažin mi dal míň práce.
Prvosed, taky od Algeny, jsem nastoupil a zase sestoupil, po dešti byl ještě zavlhlý a vůbec se mi nelíbil.

Skokan - pravá část Sokol Nečín, Prvosed

Pičikout a Pičifous, lákavé osmičky, na hraně Galantní jelen

Milan a Aleš na Galantním Jelenovi, foto: Petr Jandík

Pavlínka, foto: Petr Jandík

Kde jsou chyty? Leknínová, foto: Eva Jandíková

Sokol Nečín, nad prvním "bazénem", foto: Eva Jandíková

Prvosed

Boj na nástupu Séměsej

Pičikout, perfektně odjištěný. Ve stěně Pičifous a na hraně Galantní jelen, foto: Petr Jandík

Celkový dojem je, že zkombinovat zde lezení s koupačkou dává smysl, jen samotné lezení už méně. Z oblastí Vltavské žuly je mnoho hezčích k lezení,i když ty osmičky vypadají pěkně.

Průvodce: Vltavská žula, v průvodci je u částí chybně uvedená orientace ke světovým stranám. Dobře vybrané fotky slibují o něco víc, než je pravdou.

Místní hospoda na návsi má kvalitu jídla standardní, ale nevídaná věc, mladý číšník poté co zkasíroval Větra, přišel za pár minut zpátky, že se spletl a vrátil mu 47 korun, což nám vrátilo víru ve slušného člověka.