Pět zastavení

Prodejna snů

Slunečný jarní den nás poslal do Jury pod vysílač, abychom se po zimě rozlezli na vyhřátých skalách a nerozklepali se po dlouhé zimní pauze strachy. Pohodově jsme odškrtávali jednu cestu za druhou, slunce nám svítilo do zad a byli jsme téměř sami. Za rohem lezli pouze dva třicátníci. Trochu funěli a vzdychali, a byly slyšet holé věty:
… Kde jsou chyty? … Je to nepřehledný … natejká mi … dávej bacha … ten nejt je daleko … uf ještě, že mám šáhlo ... dober, sedím … vůbec není vidět na nohy … jdu dál … sakra to je nářez … fix a spouštěj ... za kolik to bylo? ... kecáš, za šest … takovou šestku jsem na stěně nezažil … to bylo srovnatelný s osmou … fůra chytů, ale žádnej pořádnej …

Do památníčku

Ráno ve dvě nás budí vůdci čelovkou a excitované pokřiky klientů. Protřu oči a vidím, jak se na homoli valí mravenci-světlonoši. Hoďku dospat, uvařit, zabalit a vyrazit za světluškami. A již jsme u nich, vítají nás sprškami kamení a jen co se sirný pach rozplyne, kutálí se k nám světluška jiskřící doprovázena dvojhlasným řevem. Homole-Heli to za chvíli vyřeší: polámanou světlušku, má něco s nohou a vůdce, má zlomené žebro a popálené ruce od jištění přes prasečí ocásek, zhoupne do doliny.
A už je vidět práh a u něj zácpa. Tlustá bába je tažena dvěma vůdci a s pomocí třech vystoupí na zasloužený vrchol.

Rizikový sport

Tak jsme to vylezli, ale musím napsat prvolezcům, aby se podívali na nejnovější metodické pokyny svazu.
První jištění je příliš vysoko, více jak 5 metrů je považováno za hazard, viz poslední přednáška svazu.
V té první lehké délce jsou rozestupy mezi jištěním zcela v nesouladu s usnesením metodické komise pro skalky, kde se klade důraz na zohlednění slabších lezců.
Ta 15-ti metrová spára v páté délce, je nedostatečně odjištěna čtyřmi borháky, přičemž je jeden na opačné straně, kde se obtížněji cvaká. I když je v popisu doporučeno si vzít friendy, lze očekávat, že ne každý tak učiní, a tak hrozí dlouhý pád.
A na závěr ta nevhodně navrtaná slaňovací dráha, která vede přes převisy přímo k nástupu, lano se sice nikde nezadrhne, ale dovedu si představit, že někdo přejede stanoviště a spadne.
Představa moderní sportovní cesty odpovídající potřebám současnosti vypadá jinak.

Tak si zavoláš taxi

Slunce na zápraží s bezva kulisou, foto na facebook „před výstupem“. A kam jdete vy? Hmmm na ty brdky nad chalupou. Oni na procházkový pilíř ve třech. Vše připravují a fotí na FB, krájí slaňovice a zase přebalují pro společné foto v plné polní pro FB.
Další teplý večer na zápraží s kropenatou klenbou a blikačkami z procházky.
Ticho poklidné snídaně na verandě prořízne rachot vrtulníku letícího k procházkovým. Co se stalo, ale nic ujišťuje chatařka, jen ta procházka byla namáhavá a tak si zavolali taxi.
A ještě jedno foto s taxíkem a procházkou na pozadí pro FB a pak tradá na kafe u sochy s namířeným prstem.
Možná bylo i další foto pro FB.

Dopisy

Musím si postěžovat na vašeho instruktora, který vedl túru na Skihorn (obtížná túra, 1200 m poznámka autora). Po asi třech hodinách túry a 500 metrech výstupu na mne instruktor počkal a nabídl mi možnost návratu na parkoviště s jinou instruktorkou. To jsem odmítla. Následně pod prahem ve dvou třetinách výstupu rozhodl, že dál vzhledem nejisté lavinové situaci nepůjdeme. Chtěla bych podotknout, že někteří ostatní lyžaři (ne z naší skupiny) šli dál a dosáhli vrcholu. Instruktor také nezvládl skupinu, když se neohradil proti komentářům ohledně toho, že na mne ostatní již hodinu čekají. Vše vyvrcholilo večer, při plánování druhé túry, kdy instruktor rozdělil skupinu na dvě a mne vyčlenil do té, co měla jít na kulatý lehký vrchol.
Chtěla bych požádat svaz, aby přehodnotil, zda tento dobrovolný instruktor by měl dále pokračovat v této činnosti.