Žabí kůň

 
Žabák v celé kráse, foto: Pavel Čupr

 Objevení

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století, byly v Tatrách dostupovány vrcholy tatranských štítů jeden po druhém. Žabí kůň dlouho zůstával díky své nenápadné výšce v pozadí. Ale nebylo to jen díky, tomu, že zanikal mezi Rysmi a Žabí veží. Bylo to i díky jeho plotnovitým stěnám, těžkému hřebeni a nepřístupnému Žabím sedlu. V září 1905 se známý zakopanský vůdce Klimek Bachleda při pokusu o přechod hřebene Tater dostal před Žabího koně, na místo v hřebeni Rysů, ze kterého se dnes slaňuje do Žabího sedla a kterému se říká Žabí balkon. Uviděl pod sebou ostří skalního hřebene vedoucího k nejbližšímu vrcholu. Tehdy prohlásil “takový se ještě nenarodil, kdo by toto vylezl“. Ovšem říká se „doma není nikdo prorokem“ i on se mýlil.

 
Schéma podle Kroutila - Gellnera, foto: repro Pavel Čupr

 Prvovýstup stěnou

O pár dnů později dorazil do Tater mnichovský horolezec Simon Häberlein se svými přáteli z tehdejšího Breslau (dnes Vratislav, Wroclav) Kathe a Maxem Bröskeovýmí. Ubytovali se na Majlathově chatě na Popradském plese. Häberlein i manželé Bröskeovi měli už značné zkušenosti z Dolomit, a teď je čekaly Tatry. 11. září 1905, když podnikali výstupy v oblasti Mengusovských štítů a Volího chrbátu, si při sestupu všimli ostré skalní věže, která jim připomínala věž Delago ze skupiny Vajolet v  Dolomitech. U podnikavých lidí čin následuje rychle. Druhý den ,12.9.1905, stáli Simon Häberlein a Kathe Bröskeová na skalním vrcholu, který pojmenovali - právem prvovýstupce - Simonturme. Max Bröske měl při výstupu problémy se zraněným svalem a dvojici počkal na policích pod Vyšným Žabím sedlem. Byla to přelomová ceta v Tatrách. Do té doby se vrcholy v Tatrách dostupovaly hřebeny, a toto bylo první stěnové lezení. Své tatranské výstupy popsal Simon Häberlein ve článku „Fünf Tage in der Hohe Tatra", který vyšel v Jahrbuchu 1906 UKV (Ungarische Karpatverein).

Obtížnost cesty byla v té době v Tatrách výjimečná, ale již další rok ji přelezli polští horolezci. Nejprve Janus Chmielowski v doprovodu průvodců - Klimka Bachledy a Wojciecha Tylki Suleje udělali první polský průstup. Ano, po tomto Tylko Sulejovi je pojmenována Tylkova věžička a štrbina, v bočním hřebeni Žabí veže, která se používá na přechod mezi Volí veží a a Žabím koněm. A dne 21. srpna 1906 na vrcholu Žabího koně stál Zygmund Klemensiewicz, Roman Kordys a Jerzy Maslanka. Při výstupu ještě našli smyčky a kroužky, které zde zanechal Häberlein s Kathe Broskeovou. O tomto průstupu je zachován popis v Taterniku 5/1907. Na vrcholu našli zápis prvovýstupců. Klemensewicz o tomto výstupu píše:“ při cestě nahoru jsem postupně došel k přesvědčení, že Žabí kůň, je nepochybně jedním z nejtěžších vrcholů v Tatrách i když popis jeho dobyvatele je poněkud přehnaný“.

Východní hřeben

 
Roman Kordys, Zigmundt Klemensewicz,​ Jerzy Maslanka - přední tatranští horolezci 
začátku 20 století. Ve Lvově založili spolek s hrdým názvem Himalaya klub. 
Udělali jedno z prvních opakování Häberleinovy cesty. 
Klemensewicz s Kordysem a Znamieckim, přelezli v roce 1907 
východní hřeben na Žabího koně, foto: repro Pavel Čupr

Mezi horolezci proslavený východní hřeben, zvaný také “horolezecká maturita“, byl přelezen o necelé dva roky později, 5. srpna 1907, nám už známými Zikmundem Klemensewiczem a Romanem Kordysem v doprovodu Alexandra Znamieckeho. Našli cestu tak, že slanili z Žabího balkonu v hřebeni Rysů do Žabího sedla a dále postupovali po ostrém hřebeni. Z vrcholu slanili směrem na západ a sestoupili do Vyšného Žabího sedla. Byl to první traverz Žabího koně. Klemensewicz tuto cestu hodnotí :“Neslýchaně efektní, jedinečná, není tak těžká jako obvyklá cesta (Häberleinova), expozice je ale daleko větší.

 
První délka, foto: Pavel Čupr

Tento hřeben také dal vrcholu název. Po ostrém hřebeni někteří lezli obkročmo jako na koni, proto – kůň. Tak vznikla část názvu vrcholu. To že je kůň Žabí má dvě varianty. Jedna je ta že Z. Klemensewicz si všiml, že tvar vrcholu připomíná žábu a druhá je ta, že se tak vrchol pojmenoval po tom, že byl nad Žabím plesem, a název vznikl, jak je uvedeno již dříve, od útesu v plese. Simon Häberlein nazval vrchol Simonturme, právem prvovýstupce. Tento název se do dnešní doby udržel v  maďarštině a němčině.

První smrťák

Jen několik dnů po jejich výstupu se Žabí kůň stal dějištěm prvního horolezeckého smrtelného úrazu v Tatrách . 8.srpna 1907 praskla stará slaňovací smyčka a pádem do doliny se zabil přední maďarský lezec Jenö Wachter.
Žabí kůň byl vylezen z jihu a východu . Chyběl západní hřeben a severní stěna.

 
Jenö Wachter. první horolezecká oběť Tater. Přední maďarský horolezec
zahynul při slanění z Žabího koně 8.8.1907 ve věku dvaceti let. Přetrhla se mu slaňovací smyčka.,
foto: repro Pavel Čupr

Západní hřeben

O západní hřeben se postarala dvojice maďarských lezců Laszlo Brumiller, a Karoly Hevesi. Hřeben s pětkovým výšvihem přelezli 18.8.1911 . Tento hřeben je zajímavý tím, že je to jedno z klíčových míst při přechodu hlavního hřebene Tater ze západu na východ. W.H. Paryski autor polské monografie Tater,o datumu 18.8.1911 pochybuje a uvádí jako možné datum 20.8.1911. Ovšem dle Jahrbuchu 1911 UKV(Ungarische Karpatverein), měla tato dvojice 20.8.1911 podniknout prvovýstup na jeden z vrcholů Biskupské čapky v masívu Zadného Gerlachu. Historie má být vždy trochu záhadná.

Severní stěna

Na severní stěnu se čekalo dlouho. 17 let. Tato stěna byla obtížnější. Přelezl ji až 16. července 1929 tehdy devatenáctiletý fenomenální polský horolezec Wieslaw Stanislawski s Bronislawem Czechem, společně s nimi ji vylezla tehdy šestnáctiletá Lidie Skotniczowna., která zahynula o čtyři měsíce později na Zamarlej Turni společně se svou sestrou Marzenou.

V srpnu tohoto roku, bez měsíce 110 let po prvovýstupu, jsem stál s kamarády Jirkou a Vladem pod Žabím koněm a tato historie mě běžela hlavou. Na Žabáku, jak se mezi horolezci familiárně říká, jsem byl snad osmkrát. Proč si ho nedat po deváté. Sice věkový průměr byl padesátsedm let, ale člověk je starý jak se cítí. Jak říká kamarád „roky jsou v pořádku, ale ty klouby a kila…..“ 

 Nástupové komíny a žlaby na Žabí balkon jsme zvládli rychle. Bez jištění, tak jak bývalo zvykem. Což,ale nelze každému doporučit . Za veselého klábosení a vzpomínek na staré kamarády, některým se muselo i šťukat, jsme slanili z balkonu do Žabího sedla. Před námi už lezla jedna trojka, kterou jsme dohnali na vrcholu.
Trochu moje fanfaronství, že je mě přes šedesát, schladilo to, že Palo kterého jsme dohnali. měl o pár roků ještě víc než já. Jak to bývá nahoře často zvykem, se naše družstva spojila a slaňovali jsme společně. Jen se nám trochu zamotala lana. ….. Tak skončil jeden den v Tatrách. Se vzpomínkou na Simona Häberleina, Kathe Bröskeovou, Zigmundta Klemensewicze, Jenö Wachtera, Stanislawskeho,Lidii….…….

 

Ostrý hřeben Žabího koně, foto: Pavel Čupr

 
foto: Pavel Čupr 

foto: Pavel Čupr

foto Jirka Čepil