Nejvíce závodníků bylo v nejmladší kategorii D, devět děvčat a pět chlapců, lezli na přibližně 12 metrů dlouhé cestě, na kterou měli jeden cvičný a šest měřených pokusů při nichž si mohli čas zlepšit. Vítězi se stali Šimon Cibulka a Hana Šikulová.
Stejnou cestu (mírně převislý kolmý žebřík (pravá levá) z madel, lezli i závodníci v kategorii C - pět dívek a dva chlapci. Zvítězil Jan Šimůnek a Tereza Cibulková. Technicky se při větším počtu dětí ukázal nominační formát jako praktičtější, neboť menší děti nedosahují takových rychlostí jako mládež či dospělí. Oproti tomu vyřazovací pavouk na dvou různých cestách by byl pro některé náročnější a zalezli by si méně.
Všichni měli možnost si zalézt víckrát a díky stejnému pořadí to "odsejpalo" celé velmi rychle. Někteří si časy postupně zlepšovali, u některých byla znát postupná únava. Však si to někdy zkuste na lezecké stěně, vylézt během večera jednu cestu až sedmkrát co nejrychleji. Časomíru již používáme druhým rokem vlastní, zabudovanou ve stěně s připojením zásuvek na počítač. Zobrazení na monitoru sice občas přeskakuje, ale dráty měří přesně. Pozor se musí dát i na to, aby jistící lano při kyvu pod řetězem nebouchalo do cílového spínače, což se nám stalo minule, ale rychle jsme to vyřešili posunutím spínače stranou.
Co se týče celkové účasti, závody na rychlost se u nás stále drží pod čtyřicítkou závodníků, přibývá děvčat, kterých jsou dvě třetiny, nyní zejména z Nového Boru a Brna (děkujeme tamním trenérům za vynikající práci). Všechny děti dostaly pěkné odměny od našich sponzorů a podle ohlasů se dobře bavily a pěkně fandily ostatním závodníkům.
Zde bychom rádi poděkovali všem našim partenrům:
Český horolezecký svaz, Lezecká stěna Kladno, Sambarsport, Lanex a.s., WorkSafety, Vaude CZ, Red Chili CZ, Edelrid CZ, lezecké chyty Makak, Ruční nářadí CBN.cz, Ekofrukt Slaný, Manufaktura Vála, La Lorraine, a.s., R-SPORT s.r.o., SPORT prima spol. s r.o.,
Lezec.cz, časopis Montana, časopis Lidé a hory, Horyinfo.cz, SOŠ a SOU U Hvězdy Kladno, HO Lezci Kladno.
Mládež a dospělí závodili na jedné standardní cestě, která byla k dispozici i před závodem a někteří jezdili do Kladna trénovat například až z Moravy. Všichni měli rovněž jeden cvičný a šest měřených pokusů, obdobně jako nejmladší děti, rozodoval jeden nejlepší výsledek. Nechyběl zde ani náš juniorský mistr světa, který se opět stal mistrem ČR i juniorským Mistrem ČR spolu s Andreou Pokornou.
Ve své kategorii (B) opět zvítězil i juniorský Mistr Evropy Matěj Burian. Jejich letošní časy měřené zde během závodů na standardní cestě jsou stále opravdu světové a sklidili veliký potlesk zdejšího publika - Jan 6,29 s a Matěj 7,90 s (aktuální světový rekord je 5,60 s).
Český dvojnásobný Mistr Eropy Libor Hroza (a trenér kanadských reprezentantů) ani pětinásobná Mistryně ČR Lucie Hrozová se letos závodů nezúčastnili ze zdravotních důvodů, jen jejich táta jako divák a na stupně vítězů už se drala i malá Sára. Andrea Pokorná tak pomalu přebírá štafetu po Lucii, Evě Křížové a Elišce Karešové. Celé vyhlášení proběhlo již po druhé hodině odpolední (prezence byla mezi devátou a desátou), a i s vyhlášením celkových výsledků Českého poháru trvalo rozdání všech cen, diplomů, pohárů a medailí asi hodinu.
Jasné prvenství získali junioři Jan Kříž a Andrea Pokorná, více v rankingu ČHS. Kompletní výsledky i ranking ČP najdete na stránkách ČHS: muži a ženy, chlapci, dívky.
Kladenská stěna je sice stále v ČR jediná, kde lze pořádat závody na rychlost dokonce i na dvou standardních cestách, ale jinak je zde velmi pěkné lezení v moderní 16m vysoké hale, letos se na zdejším neokoukaném převisu konalo i jedno kolo ČP v lezení na obtížnost. Příjemná atmosféra, pěkné cesty, koná se zde i spousta závodů pro děti nebo bouldristy, ale můžete si domluvit i trenažér na chytání pádů, nácvik prusíkování, slaňování, či jiné horolezecké techniky, třeba pro celý oddíl pod střechou. V druhé části haly je Polygon pro výškové pracovníky a záchranáře a v listopadu se zde pro ně bude opět konat známý závod Sambar Steel.
Pár perliček na závěr. Během každého závodu se něco může pokazit, jako loni třeba tlačítko, které občas dětem vypnulo bimbající se jistící lano. Letos byl večer před závodem podezřele klidný, ale před raním tréninkem standardní cesty se nám podařilo při zkoušce jistítka vytáhnout konec jistícího lana, k pobavení všech zúčstněných, takže jsme pro něj museli dolézt z vedlejší stěny.
I letos jsme si zkusil spolu se závodníky o čem to ta standardní cesta vlastně lezecky je. Co na tom někoho baví, neustále se zkoušet zlepšovat? Jsem dlouhý, dosáhnu, už se dávno nebojím skočit do tlačítka a i tam dosáhnu staticky, mám ale pomalý start, skoro žádný švih a zatím si nevěřím do přímých skoků a vynechání bočních chytů. Sedmička to určitě není, protože tu cestu vylezu pokaždé i třeba na rozlezení nebo dolezení, chyty jsou poměrně velké. Co je na téhle cestě zajímavé, je dynamický pohyb, na většině cest se neposkakuje nebo ne tolikrát. Jako řekněme téměř spokojený šestkový lezec, který tu a tam přeleze něco těžšího jsem si čas zlepšil o dvě vteřiny na 25. Vtipkovali jsme, že když se budu obdobně zlepšovat ještě deset let, na ten svěťák bych také uzrál. Pro srovnání dobré časy jsou okolo 7 vteřin, osmičkový lezec přibližně 13 vteřin a rekord už klesnul na 5,60. Cestu si někdy můžete vyzkoušet pro zpestření a kdo ví, možná je to taková brnkačka, že někdo z vás bude příště Mistrem ČR, Evropy, nebo světa.
Za pořadatele, Martin Tučka
Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme
K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat