Cordillera a Divina Providencia

 
foto: Franceschini

Od roku 2011 do dneška mají oba bratři na kontě více než dvě desítky skalních, ledových i mixových prvovýstupů od Dolomiti di Brenta do Patagonie. Tomas a Silvestro Franchiniové, narození v roce 1989 a 1987, pracují po většinu roku jako horští vůdci a instruktoři lyžování. Pocházejí z Madonna di Campiglio a patří mezi nejaktivnější ambasadory výrobce bot ZAMBERLAN. Na nedávné expedici vystoupili na nejdůležitější štíty v Cordillera Blanca v Peru. Rozhovor s nimi je u příležitosti jejich mixového prvovýstupu na Nevado Churup (5495 m) loňského června s s názvem "La Divina Providencia” mixové klasifikace M7.

Peruánský venkov, foto: Franceschini

Jak to šlo v Cordillera Blanca?

Náš původní plán byl lézt v Cordillera Huayhuash což je divoké horské pásmo, ideální pro nás, kteří vždy chceme prozkoumat nejvzdálenější hory se stále jsště nedotčenými stěnami. Po aklimatizaci, při které jsme vylezli vrcholy mezi 5400 a 5800 m, jsme chtěli vyrazit do Kordiller nejméně na 15-20 dnů bez návratu do civilizace, ale během treku před začátkem zájezdu mne bohužel v jedné vesnici pokousal pes a bylo mi doporučeno očkování proti vzteklině, protože tu je spousta toulavých psů a hygiena tu není nejlepší. Dostal jsem očkování, antibiotika a každých 7 dní jsem musel na přeočkování. To není slučitelné s typem akce, jak jsme ji chtěli provést a tak jsme se rozhodli navštívit oblast Cordillera Blanca, která je z města Huaráz, kde jsme měli základnu, lépe přístupná. Každý týden jsme šli prozkoumat jiné údolí, vždy jsme byli v nemocnici v sedm ráno a hned potom jsme vyrazili do hor. Navzdory překážkám, jsme spokojeni s tím, co jsme vylezli. Výstupy kombinovaly velkou nadmořskou výšku, mixové lezení a strmé skalní lezení.

 
V táboře pod Nevado Churup, foto: Franceschini

Udělali jsme krásnou mixovou cestu na Nevado Churup s obtížností až M7, která není v Cordillera Blanca běžná.  

 
Ve stěně Nevado Churup, foto: Franceschini

 
Tomas v zářezu, foto: Franceschini

 
Silvestr v mixech na Nevado Churup, foto: Franceschini

Později jsme se přesunuli do Quebrada Paron, kde jsme lezli bigwallové cesty na velké stěny Esfinge (5330 m), tam jsme dělali asi první opakování "Los Checos Bandidos", která je jednou z nejnáročnějších skalních cest v této oblasti s obtížností až 7c.

 
Nádobíčko do Esfingy, foto: Franceschini

Pak jsme chtěli dát něco ve větší nadmořské výšce a rozhodli jsme se vyzkoušet Nevado Chopichalqui 6354 m. To byla pro nás dobrá příležitost, protože v Itálii tak vysoké hory nejsou. Riziko deskových lavin na posledním svahu před dosažením hřebene zastavilo náš pokus v nadmořské výšce 6000 m. V posledním týdnu jsme se rozhodli zkusit výstup na nejvyšší a nejobávanější peruánský vrchol, Nevado Huascaran Sur (6738 m) rychlým způsobem za pouhé tři dny.

 

 
Huascarán, foto: Franceschini

   

Jak se stát univerzálním horolezcem, který umí ve skále i ledu? Například jakou máte fyzickou přípravu?

Na skále jsme se dostali na na 7c, což je na poměrně vysoké úrovni. Výhradně skalní lezec má velmi specifické tělo, ale lezení ledů a mixového terénu, a to zejména v odlehlých oblastech s dlouhými úseky, vyžaduje jinou stavbu svalstva, protože celodenní lezení je delší a únavnější. Leze se s velkými batohy a cesty velkými stěnami jsou dlouhé a komplikované. Jedná se o sport, který vyžaduje spíše sílu a techniku, než zvláštní stavbu těla.

 
Huascarán, foto: Franceschini

Příprava se liší tím, že je specifická pro skály i pro chození. Sylvester a já nemáme přesnou metodu, děláme na našich horách od všeho trochu a byli jsme schopni přenést náš styl až do Kordiller. V Peru jsme chodili v ledovém a skalním ternénu ve vysoké nadmořské výšce. Také jsme vylezl na Huascarán, nejvyšší vrchol Peru (nad 6700 m) za dva dny. Třetí den jsme slezli z kopce, zatímco většina horolezců procházela různými tábory.

Co to znamená vynechat zastávku v táboře během výstupu (nebo sestupu), jako je tohle?

Musíte být rychlejší, je to opravdu jen volba strategie. Pokud potřebujete odpočívat ve všech táborech, znamená to že máte těžší batohy, jste pomalejší a budete dělat vše klidněji. Vybrali jsme lehký styl, který nám umožňuje být rychlejší ... i proto, že jsme měli už jen málo času před návratem do Itálie a jinak bychom museli zůstat v Peru [smích].

 
Huascarán, foto: Franceschini

Obecně však bychom chtěli jít rychle. Někdy lezeme raději v noci, než abychom dělali tábor ve stěně. Myslíme si, že jít nalehko je také otázka bezpečnosti: pokud jste lehčí, můžete lézt bezpečněji. Svým způsobem je to trochu "alpský styl", vynechat tábory, a nenosit tolik vybavení.

Nicméně jsme zažili různé styly lezení. V roce 2013 jsem šel na výpravu s Ermanno Salvaterrou na západní stěnu Torre Egger: museli lézt těžkotonážním stylem více dní ve stěně, s velmi obtížným a technickým lezením. V té době jsem chtěl získat nové zkušenosti. Vždy jsem byl fascinován horolezci, kteří jsou schopni zůstat ve stěně několik dní a lezou kapsulovým stylem a spaním na portaledge. Ale pro mě a mého bratra je prioritou lehký styl. Je to alpský styl, který je lehký a rychlý.

Jaké jste do Kordiller použili vybavení?

Hodně jsem používal polomačkové boty Zamberlan Fitz-Roy, zpočátku protože jsou velmi lehké a jsou ideální pro trekovou fázi. Potom jsem s nimi udělali dobrou zkušenost na Churupu, šel jsem s nimi téměř až do 5500 metrů. Během aklimatizace jsem v nich vylezl na Piscu skoro až do 5800 m, a pak jsem udělal pokus o Chopicalqui až do téměř 6000 metrů. Kdybychom šli do Cordillera Huayuash, vzal bych si boty Karka s vyjímatelnou vložkou, vhodné k vícedennímu lezení ve stěně a bivakování bez rizika omrzlin.

 
 foto: Franceschini

Můj bratr Sylvester místo toho používá hlavně boty Eiger. Je to model mezi Fitz -Roy a Karka, dobrý kompromis mezi přesností a teplem. Jinak jsme měli velmi lehký, dvoumístný stan Ferrino, který jsme použili i ve velmi větrném táboře v 6000 metrech, speciální spací pytle plněné peřím se syntetickou úpravou proti vlhkosti, ledovcové brýle brýle s vysokou ochranou a samozřejmě rukavice a lana.

 
Zamberlan Fitz Roy na Nevado Churup, foto: Franceschini

Co znamená dělat novou cestu? Jaké jsou hlavní problémy a jak je překonat?

Neznámo nepochybně představuje riziko, ale to také dělá lezení výzvou a je více vzrušující. Dělat novou cestu, je pro nás jedna z nejlepších věcí na světě, protože milujeme průzkum, dobrodružství. Najít nová místa a nové způsoby, jak a kudy vylézt nahoru. Nikdy nevíte, co tam najdete, kromě toho, že je je stěna prázdná a pak úsek nedotčené přírody. Ale hora je náš domov, naše stanoviště a to, co jsme chtěli prozkoumat, takže význam strachu je pro nás až druhořadý. Převládající touhou je stěnu prozkoumat.

 
Schéma cesty, foto: Franceschini

Jak to dopado s pokousáním? Zotavil jste se úplně? Měli jste nějaké jiné "speciální" setkání s faunou těchto hor?

Ano, z pokousání jsem se zotavil úplně, díky. Po cyklu antibiotik se všechno vrátilo do normálu. Co se týče fauny, nemám jiné zvláštní setkání! Jsou tam krásní ptáci z rodiny kondorů, kteří létají ve dvojicích, pak je tu nějaký druh, který mě ohromil, nějaký kříženec mezi zajícem, svištěm a veverkou. Je to velmi rychlé zvíře! Také jsme viděli horské kočky s velmi silnými ocasy ale obecně, nahoře není moc příležitostí se s faunou potkat.

 
foto: Franceschini

Pokud jde o Cordillera Blanca a peruánské hory: Jsou rozdíly rozdíly ve srovnání s horami v Itálii?
 
V porovnání s Dolomity jsou peruánské hory jsou obrovské a opravdu vysoké a to je důvod, proč jsou velmi nebezpečné.
Možná, že podstatný rozdíl mezi v Alpami, a peruánskými horami je, že v Alpách se dá lézt po celý rok. V zimním období je to obtížnější, v letním období jednodušší, ale vždycky to jde. V Peru však jsou horské podmínky od roku na rok velmi odlišné, a v některých případech je lezení příliš nebezpečné. Není to ani otázka klimatu, ve skutečnosti v období sucha, v porovnání s Patagonií, je obecně klima velmi stabilní. Terén hory skrývá možná úskalí ... můžete najednou najít otevřené trhliny, které tam před rokem nebyly. Může spadnout sérak a bránit v cestě ... Struktura skály může v některých případech přinést nějaké nepříjemné překvapení.

 
foto: Franceschini

Dobrým příkladem toho je náš pokus na Nevado Chopichalqui (6354 m). Dvě skupiny před námi se vrátily, protože některé trhliny, že tam před rokem nebyly; Sylvesterovi a mně se podařilo obejít ten bod po hřebeni, který byl trochu exponovaný, ale v 6000 metrech jsme se museli otočit i my kvůli velmi nebezpečnému lavinéznímu svahu. Dokonce i Peruánci tvrdí, že Cordillery mohou být velmi nebezpečné. Místní obyvatelé k nim mají velkou úctu. Pro ně jsou to skoro jako posvátné hory. Mám pocit, jako by respektovali své hory více, než Italové.

Jaké bylo počasí? Dělalo nějaké problémy?

V Peru je na sluníčku hodně teplo. Jakmile zapadne slunce, teploty se hodně snižují. Teplota padá tři sekundy po západu slunce. Obecně podmínky nejsou extrémní. V noci byly teploty kolem -10 / -15 stupňů, přes den bylo horko. Vy výškách nad 6000 m je velmi chladno i v průběhu dne.

 
Oblast sportovního lezení, foto: Franceschini