Jestli dobře počítám, bylo to už po devětačtyřicáté, co udělali bohničáci na plácku vedle Alšovy vyhlídky krásný oheň na ohřátí příchozích, pečení buřtů a na přípravu svařáku ve špeciálním kotlíku na třínohém držáku.
Lidí příšla fůra, ti zkušenejší s hrníčkem a buřty.
Dokonce byla k vdění taková vymyšlenost, jako špeciální vidlička na buřta nasazovací na klacek.
No a protože to je první slanění, byl na vrchu Alšovy vyhlídky nainstalovaný štand i s lanovou dráhou k němu.
Kdo slanil, mohl požádat celý den neúnavně štemplujícícho a glejty vypisujícího Pštrosáka (Vladislava Strnada) o ten vzácný exemplář pro sebe a zapsat se do pamětní knihy.
K potkání byla i různá zasloužilá individua, která jinak moc nevídám, tak ještě leda na nějakém pohřbu nebo valné hromadě.
Dostavil se Mirek Trávníček ze Semil a jako kuriozitu ukazoval kus prvního nylonového lana vyrobeného v padesátých letech v Československu. Hezký, ale slaňovat bych na tom nechtěl.
Slanění bylo vidět na klasiku i na osmě, jištěné i nejištěné a vládla dobrá nálada.
No a když se dopeklo, dopilo a doslaňovalo, nastalo pro část pokračování v hospodě. Tak zase za rok, a to by mělo být padesáté jubileum.
Ještě krátké video:
Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat