Povl od lezců pro lezce

Pátek zahájil Mouchič a pozval prvního hosta, Ondru Beneše.

Mouchič zahajuje, foto Petr Jandík

 Ondra Beneš se vyjádřil, že je asi nejmíň tradiční lezec ze všech účinkujících a povídal o lezení v Labáku, ale i o prvovýstupu v Ománu na Jebel Misht.

Ondra Beneš v přednášce o lezení v Labáku ukázal Adama Ondru

Na tradičnější notu zahrál Miroslav Dědek mladší, zvaný Bojsa. Osou jeho přednášky byla historie nejtěžšího tradičního výstupu na Hruboskalsku, Skalák Uprising a vůbec filozofie kolem tradičního pískovcového lezení.

Bojsa a lezení na Hrubici, foto Petr Jandík

Jeden z organizátorů, Jan Vorel Obročník u kasovního stolu. 

Vorel v obslužné kukani, foto Petr Jandík

Všichni se těší na zítřejší Špekovu přednášku, snad kromě Špeka, který se pečlivě připravuje u pořadatelského stolu. Pohled na Špeka na videu ho asi baví.

Špek se chystá na svou sobotní přednášku, foto Petr Jandík

Rohozec teče proudem, čepuje kdo má ruce. 

Čepuje kdo může, foto Petr Jandík

No řekněte sami, festival bez piva, to by snad ani nešlo.

Pivo ve správných rukou, foto Petr Jandík

Páteční večer zakončily tři kapely, poslední hluboko po půlnoci. Někteří vstali jak rybička a šli cvičit jógu s charismatickým Tomášem Brtem, i když jim to zjevně nejde tak, jako jemu.

Tomáš Brt, jóga pro horolezce, foto Petr Jandík

Jiní vyspávají primáta za krkem  

Likvidace následků večera, foto Petr Jandík

Večer byl jednoznačně povedený, jak jinak by se mohly poplést boty? 

Následky divokého večera, foto Petr Jandík

Přednášku Beton Ski Teamu jsem vynechal, neb kluky sleduju v televizi, zato nová spárařská lomová skalka v televizi není. Kacanovy krík je možná tak trochu parafráze na název spárařské oblasti Indian Creek, i když tam není ani tak ten potok, jako spíš také tie kríky.

Odbočka ke Kacanovy kríku, foto Petr Jandík

Lomové stěny cca od 8 do 22 metrů. Adršpachem protřelý Ivoš Wondráček ukazuje nohand za koleno ve spáře.  

POVL Crack a nohand Ivoše Wondráčka, foto Petr Jandík

No ale zpátky do sálu. Bojsa probírá oblasti Českého Ráje, jištění z loďky je na pohled atraktivní.  

Bojsa a lezení u rybníka, foto Petr Jandík

Na spárovém trenažéru se i závodilo. 

Spárový trenažér, foto Petr Jandík

Pohled CHKO na lezení v českém Ráji z hlediska ochrany přírody podal Petr Kořínek, na jehož stole právě leží naše žádost o povolení na dalších pět let. 

Pohled CHKO na lezení, foto Petr Jandík

O Sasku a nejen o lezení v něm měl dobrou přednášku Alešák, který tam teď žije a má tím pádem na věc hlubší pohled než my, co tam přijedem, něco vylezem a zase odjedem. 

Alešák a Sasko, foto Petr Jandík

Že aj baby móžu lézt docela fajně dokumentovala Bára Vočková.

Bára Vočková, foto Petr Jandík

Lezec, editor Pískařů.cz, správce skal, adršpašák Petr John toho víc naleze, než namluví. Večer pak ještě povídal o velkém záseku, co se mu podařil na Pic Badile, i to bylo v tom málomluvném stylu.

Petr John, foto Petr Jandík

Zato jeho přítelkyně Pavlína nejde pro slovo daleko. Je jedna z mála bab co v Ádru vyváděj. 

Pavlína, foto Petr Jandík

Už se blíží to večerní finále. V  sále to houstne a Plagát, Špekův učeň, dá-li se to tak říct, povídá o polských Sokolíkách a o tom, jak tam udělal víceméně omylem nejtěžší polskou tradiční cestu.  

Plagát, foto Petr Jandík

No a je tu závěrečná bomba, první veřejná přednáška mistra Špeka 

Mistr Špek, foto Petr Jandík

Špek je nejen famózní lezec, ale taky dost dobrej šoumen a přednáška je supr.

Mistr Špek, foto Petr Jandík

Na konec dostal zarámovanou fotku od Jakuba Friče, na které není nikdo jiný, než ..... no jasně Špek. 

Mistr Špek, foto Petr Jandík

Publikum nabuzené Špekem pak dostalo další dáreček v podobě horolezeckých písniček Viktora Pařízka, ze kterých byli všichni na kaši a nechtěli ho pustit z pódia. Zájem byl větší, než nastudovaný repertoár, tak se to nakonec uhrálo na to, že bude Viktor jako pokračovat dole u piva a tak byl dočasně propuštěn 

Viktor, foto Petr Jandík

Další pokračování sobotně nedělní noci už bylo jak přes kopírák z pátku, jen hrály jiný kapely. Trsalo se, včetně tanečků do půl těla a tak. Jako dycky.

Rokenrol na závěr, foto Petr Jandík

Sobotní večerní bouřka a noční déšť zrušily nedělní lezení a tak se kromě Bojsou vedené procházky Údolíčky děj skončil. Do Prahy, do Podolí, do....... Ale jo, bylo to fajn, neformální a tak akorát.