Meteora

Tak první den - co dáme na rozlez? Doupianifels se dobře hledá, než se tu člověk rozhlédne a zorientuje - ideální. Systém dvou knih průvodců chce trochu praxe. Klasifikace cest je v UIAA. Nakonec se chytám a vybíráme Direkte Katerschlucht VI+.

Drago nastupuje no a úplně neběží..? Jistí, lezu - á kurňa slepenec - velké a větší kusy kamenů koukají jakoby z betonu. Aha, nojo, ono se to určitě ulomí, nejde to chytit ani na to stoupat! Sunu se jak šnek! Neberu madla ale raději nějaký malý jebky. Ale jo stoupám na to a drží to přeci. Zajímavé, do ruky to člověk raději nevezme a pak na to celou váhou v klidu stoupne! Zajímavá myšlenka. No takže stačí přesvědčit hlavu, že to nemá řešit. Prostě se to neulomí ani nevylomí. No to se hezky řekne;-)

Většina čouhajících kamenů je kupodivu žula, semtam vápenec, křemen. Takže lezení v podstatě na žule;) Bezva, to známe z Alp. Vydávám se na první konec lana. Jo tak odjištěné je to přesně tak, jak kamarádi říkali - čím lehčí tím horší, tzn. moje délka za V, 30m, 4 nýty.

Pak ještě dvě délky a vrchol. Slaníme a jde se dál. A sakra 16 hod a začínají zhasínat! Nojo je tu o hodinu vic. Tak zkusíme první délku z něčeho - Duett. Lezu a cvakám ale kurňa starej nejt! A druhej tak to ne- bojim se jako k.... tady fakt nezaložíš.

"Jiřiku půjdeš to?" No jo. Tak jsme dali první délku a slanili. První poučení - z nástupu si prohlédnout jištění - většina cest tady z průvodce jsou cca 26let stará! A tudíž, jak píše Pit Schubert ve své knize Riziko na skále a ledu, která je pro mě svatá, takto staré nýty jsou zrezlé a je jen otázkou času, kdy začnou odpadat! Nepřejištěné cesty už tady nepolezeme.

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

Druhý den

Dragovi se líbí věžička Teufelsturm, na kterou koukáme ze stanu. Jdem ji prozkoumat, ale před tím dvě cesty na Ypsilitérafes páč jsou dřív na sluníčku. Krásné lezení, už si pomalu zvykáme na matroš. Himmelsleiter VI *** a Danae VII-* z druhého průvodce (to je fakt na hlavu) Já bych dala ty hvězdičky obráceně;-)

A jdem na věž. Talkante VII- *. Začátek, náš první převis v Meteoře, nemůže Draga pozlobit. Mně samozřejmě nateklo. Druhá délka VI- v poho, třetí jdu do vedení 45m za V, no takže 55m lano táhne jako svině a to mi ještě Jiřik vtipně hlásí no vidíš štěstí, že je tam toho jištění tak málo, to bys to jinak ani neutáhla. Další 30m V+ převis dávám z posledního.

"No ty vogo pětka??" Lezu dál.

"Máš tam cvaklo další?"

"Ne tady nic neni". "

Tak já se radši schovám pod ten převis." ?!

To jako abych na něj nespadla, až z toho vypadnu? Inu parťáka si člověk nevybere;-)

"A hele nemělo se skončit tady? Třeba to nahoru vůbec nevede!"

"Cesta vždycky vede na věž!"

Asi teda. Mno jsem přeci pískař, tak v pohodě. Á hele kruh, paráda a lezem dál a jištění zas nikde, ale vrchol a slaňák a knížka hurá;)

 
foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

Třetí den

A já chci nějakou pořádnou zeď a že jich tu je! Drago trochu brblá ale jde:) Sourloti 300m stěna. Trochu hledání jištění v mechu, nakonec volíme variantu 'brod' a nastupujeme z boku. Od štandu vedou tři tříhvězdičkové cesty. Levou VI Jiřík nenachází, rovně VI vede mokrým splazem a vpravo VII Sophokles pouští. V druhé délce za VII, zatím nejhezčí lezeni tady, si uvědomuji, že to byla první délka, která mě donutila myslet na lezecké pohyby. Do teď to bylo jen levá- pravá, ulomí se to-neulomí se to. Jo, bude třeba tady lézt vyžší obtížnosti. Další délka. Jiří hlásí "To je zas ten starej nejt;-(" Zkouší vyběhnout ještě výš a opravdu další délka není přejištěna. Tak na to kašlem, slézá dolu asi 20m VI+!? Je to prý rychlejší než slanit. A jedem dolu. Notabene začíná mírně pršet.

Chce to jít do převisu. Při příjezdu do Meteory každého lezce musí zaujmout štíhlounká, dolů se zužující věžička, stojící mezi obry. Typický tvar skály pro "dešťové" cesty jak říká kamarád Pavel. Spindel. Listuji zas oběma průvodci a dočítám se, že na něj vedou 4 cesty- A1, V-, nebrat, a pak tři dvou* VII-, VII. Dragovi se libí Seidener Faden - super cesta sqěle odjištěná, a už dobírá.

"Dej si druhou dýlku, jsi horalka, na dešti Ti to přeci nevadí. Je to tak za IV".

"Tak to ani náhodou po mokrým nelezu".

"Přeci nezapytlíme dvě cesty za den. Tak já du."

"Jiříku, ta naše cesta vede doleva (V)."

"Mně se líbí ta hrana(VI-)".

Mokrá hrana, proti gustu žádný dišputát. Ok tak už zase jistí, paráda lezu si pěkně na druhém a náhle dělám nejtěžší dva kroky zájezdu ;)

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

Čtvrtý den

Den ve znamení ztráty těžce nabývané důvěry v místní matroš. První moje VII- Pan Tofel* na Batalogiannifels ještě ušla, další Jiřího VII+ Terminator už se značnými známkami suťáku. Hafo krát se nám to láme v rukou. Zas nelezu krásně, ale drtím chyty jak blázen;-(
Na Zwillingstürme omylem Drago naleze do projektu (chtěli jsme Böhmischer Weg VII+ první délka VI-), když míjí poslední nýt s mailonkou, rozhodne se traverzovat do naší původně vybrané cesty a už letí šutr z pod nohy mně do helmy a Jiří do lana. Tak pytel. V reedici průvodců z roku 2000 jsme našli za celý pobyt pouze tuto jednu skoro hotovou novou cestu? Alespoň že přejišťují ty staré. Jdeme na Echofels Pinoswand VII+*** fakt pěkné technické lezení v první délce.

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

Pátý den

Přístupovou cestu na Pixari zabrali černokněžníci;-( Lezeme tedy naproti na Ambaria-pohled od města na ni je nádherný. Zkoušíme Schildkrötenpfad VI a hrozně se láme, Nordwand je po mokrém mechu- obecně se tu leze po mechu hodně a když není mokrý i drží;) Nakonec Jiří dává Aufschwung Ost VII * a zas se to láme, hrůza. Bojím se i na druhým. Pěkné vzdušné slanění. Snažíme se obejít věž zprava, jak je nakresleno v průvodci, ale je to peklo - prodírání se džunglí, k dalším cestám. Traverzujeme volně trojkový terén a přemýšlíme, že začneme jistit. Náhle nás předchází početné stádo koz a zcela suverénně si poskakuje kupředu. Po první hlášce "co dá koza, dáme taky", se po pár metrech zahanbeně vracíme. Než jsme se vymrcasili, už zas zhasínaj. 

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

Šestý den

Poslední den. Snad si zvedneme náladu a lezecké sebevědomí! Jo krásná pevná věž Glocke 110m. Oblezli jsme ji cestami Alemannischer Schelledanz** VII-, Pfadfinder VII+, Glockenspiel s variantou dolezu VII+. Super!

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun

Závěrem

V Meteoře je parádní lezení, pokud člověk vybere "betonové" věže. Viz náš první, druhý, třetí a šestý den. A vybírá cesty s minimálně dvěma **;-) Jištění někde sportovkově, jinde lepší než na písku. Jsou tu i klasické cesty po spárách a komíny.  

foto: Michaela Adámková a Jirka Dragoun