Red Rocks I.

Červené pískovce v Calico basin, v pozadí vápencové hory, foto: Eva Jandíková

Red Rocks jsou barevným a pruhovaným pískovcovým snem z aztéckého pískovce. Hrají všemi barvami. Je červený, žlutý, hnědý, někdy s povrchem jak kameninový hrnec, někdy má na povrchu železité kuličky. Bez ohledu na barvu je však skvostně jemnozrnný. Neorašpluje vám ruce nijak moc a přitom má, až na hnědá tektonická zrcadla, velice dobré tření. Tohle, spolu s množstvím krásných a nepříliš těžkých cest horského i sportovního charakteru, způsobuje velkou oblibu a Red Rocks je v popularitě nedaleko za Yosemity. 

Lotta Balls Wall, foto: Petr Jandík

Geologie

Pohoří v Mojavské poušti se do současné unikátně pestré podoby tvořilo po miliony let. Nejprve byla oblast dnem prvohorního moře, kdy se vytvořily skoro dva kilometry tlusté vápencové usazeniny. Před 250 miliony let se horotvornými pochody dno začalo zvedat a ukládaly se na něm mořské břidlice a pískovce. Vzhledem k tomu, že se části moře staly izolovanými jezery, vznikla postupně ložiska sádry a soli. Oxidace železa z minerálů v sedimentech má za následek fascinující červené barvy některých skal. Před 180 miliony let se klima i nadále měnilo a oblast se stala pouští s obrovskými pískovými dunami. Tyto duny nahromaděné přes širokou oblast, tlusté až do 800 m, později zkameněly a s příměsemi uhličitanu vápenatého a oxidy železa vytvořily barevné aztécké pískovce. 

Pískovec jak malovaný, foto: Eva Jandíková

Pozdější horotvorné pochody zhruba před 66 miliony let přesunuly starší sedimentální horniny nad mladší červené vrstvy a daly vzniknout různobarevné krajině, kterou lze vidět dnes. V poušti, kterou jdete do kaňonů má pomalu každý kámen jinou barvu. Zlomy a přesuny vytvořily tektonická zrcadla zpravidla hnědé barvy, které tvoří charakteristické části stěn.

Inkrustace na povrchu, někdy jediné stupy a chyty, foto: Eva Jandíková

Někdy jsou vcelku a tvoří povrch připomínající kameninové nádobí, někde jsou více či méně erodované a jejich zbytky na povrchu tvoří četné talíře, které milujete při lezení nahoru a nenávidíte při stahování lan. Relativně málo se vyskytují hodiny. Na rozdíl od našich pískovců jsou pískovce v Red Rocks daleko tvrdší. V oblasti se jistí vklíněnci a tam, kde to nejde, jsou vrtané nýty. Magnézium se používá bez omezení. 

Hojně omaglajzované talíře na cestě Big Bad Wolf, foto: Petr Jandík

Lezení je v dnes v Red Rocks Canyonu velmi rozmanité, od sportovních jednodélek přes sportovní i tradiční vícedélky až k dobrodružným bigwallům a technickým cestám, zkrátka nepřijde ani bouldering. Potenciál oblasti není ještě zdaleka vyčerpán. Většina cest vede sotva do poloviny stěn… i když je to občas také horší kvalitou skály v horních partiích. Aktuální průvodce má 496 stran a obsahuje 2300 cest. 

Mapa Red Rocks

Red Rocks jsou v chráněné oblasti Red Rocks Conservation Area západně od Las Vegas, od kterého je odděluje menší horský hřeben, vrcholící Blue Diamond Hill, 1503 m n.m. Ohraničuje je na jihu silnice 160 z Mountain Springs do Las Vegas, na východě silnice 159, vedoucí od křižovatky se 160tkou obloukem do Las Vegas, kde se napojí na Charleston Boulevard. Na západě spadají Red Rocks do Lovel Canyonu. Nejvyšším vrcholem je Mount Wilson, 2121 m, ale v Red Rocks o vrcholy většinou nejde, cesta je cíl.

Rajbuňk v podání předsedy na Big Bad Wolf, foto: Petr Jandík

Z horolezeckého hlediska jsou rozděleny na třináct oblastí rozdělených podle možnosti přístupu. Severní část, celkem 8 oblastí, je přístupná z placené silnice Scenic Drive. V celých Red Rocks je zákaz kempování a jediný kemp je v poušti poblíž Las Vegas. Protože se jedná o pískovec, platí tam podobné zásady jako u nás: nelézt dřív jak 24 hodin po dešti. Některé kaňony vyschnou až za tři, čtyři dny. i když je pískovec tvrdší než u nás, přesto je vhodné toto pravidlo dodržovat, abyste něco neulomili, popřípadě nedostali vynadáno od místních lezců. Člověk by řekl, jakýpak déšť v poušti, ale za 14 dní co jsme tam byli, pršelo s přestávkami den a půl. Sice ne silně, ale lézt se nedalo. Za bouřek se tu někdy vyskytují přívalové vlny, kdy se zejména z Calico basinu i jiných částí ženou přívaly vody a když jedete z Las Vegas ke skalám, hned u hranic města je obrovská retenční nádrž, která má přívaly zadržet, nebo alespoň zpomalit.

Nevada Red Rock Canyon Flash Flood from Sara on Vimeo.

Fauna a flóra

Mojavská poušť není pustina. Roste tam mnoho různých křovinatých rostlin a kaktusů, o trny není nouze. Občas jsou vidět i jehličnaté stromy. 

 
Juka pod horami, foto: Eva Jandíková

Hojné jsou různé druhy juky dorůstající výšky do tří metrů výšky, banánová, Joshua Tree a Mojavská. 

 
Pichlák v poušti, foto: Eva Jandíková

Na zemi najdete malé opuncie, které vás potěší, když vám do nich spadne lano a pak ho máte motat plné jejich jehliček. Zajímavé jsou kaktusy spálené od požárů a na spálených kmenech už někde raší nové výhonky. Je vidět, že požáry tu patří k normálnímu přírodnímu koloběhu. Přístup ke skalám střeží mnohé tuhé a trnité křoviny a na jaře tu leccos kvete. 

 
Opuncie, foto: Petr Kodytek

Žijí tu divocí koně, které je těžko potkat. Uvádí se osli Burros, kteří jsou asi poloviční výšky koně a vbíháním na silnici občas způsobují nehody. Ze šelem tu žije kojot, lišky, když jdete ráno do stěn, můžete vidět králíky, kteří denní vedro přečkávají schovaní. K pravidlům chování patří nesahat pod kameny, kde se mohou schovávat chřestýši a tarantule. V okolí kempu žijí drobní hlodavci velikosti naší myši, kteří se k vám rádi přijdou podívat do stanu, pokud v něm necháte jídlo a hledáním vchodu se nebudou zdržovat. Prokoušou se.

 
Tarantule, foto: Petr Jandík

Při jištění na zemi se kolem vás může ochomýtat kolibřík. Zvuk, který produkuje, jasně odůvodňuje jeho anglický název hummingbird. 

 
Ptáček kouká, jestli něco dostane, foto: Eva Jandíková

Nám se za 14 dní podařilo vidět králíky, dvakrát kolibříka, jednu tarantuli a ve visitors centru sochu králíka Jackrabbit a plechového kojota. Hlodavec nás navštívil ve stanu, když jsme nebyli doma. Dali jsme jídlo pryč a díru zalepili kobercovkou. Hlodavci budiž řečeno ke cti, že když se přišel přesvědčit, že tam jídlo už opravdu není, neudělal další díru vedle, ale prokousal tu záplatu z kobercovky.

Jak se tam dostat

S velkým předstihem je třeba sledovat vývoj na trhu letenek a včas využít momentální pokles cen. Letenky přímo do Las Vegas bývají dražší, spíš chytíte dobrou cenu do Los Angeles. Také odlety přímo z Prahy bývají dražší, než třeba z Vídně. Na hledání letenek je více portálů, například letuska.cz, Student Agency, nebo aplikace Kayak a další. Počítejte s tím, že levné akční letenky zpravidla nejde vrátit, nebo přesunout na jiný termín vůbec, nebo velmi draho. Podívejte se také na to, jakou nadváhu máte v letence zahrnutou. 23 Kg na osobu nám na vybavení dvojice vším potřebným stačilo tak akorát. Pokud letíte z Vídně, dá se na letiště dojet autobusem Student Agency, který staví hned před nástupní halou. Vozíky na bagáž tam jsou nedaleko k dispozici. Pokud se povezete autem, je třeba řešit dlouhodobé parkování. Než platit parkoviště na letišti je lepší zvolit Mazur. U Student Agency se dá koupit parkovací kupón na 14 nebo 22 dní a ve čtyřech lidech je cena za dopravu a parkování na 14 až 21 dní levnější, než autobus. Mazur spojuje s letištěm bezplatný shuttle bus, který jezdí stále. Jízdní řád najdete tady. Nejlepší je dojet rovnou na Mazur, vyklopit bágly na stanici a najít si parkovací místo (případně vyfotit, abyste ho po návratu našli) a odjet busem na letiště a totéž při návratu, s bagáží na Mazur a do auta.

 
Poletíme, foto: Petr Jandík

Tutéž strategii je nejlepší volit i po příletu do Los Angeles, či jinam. Shuttle busy k půjčovnám staví hned před terminálem a je nejlepší, aby všichni odjeli i s bagáží do půjčovny. Autem se na letiště jezdí zpravidla hůř, než do půjčovny nebo na parkoviště a může si to vyžádat dodatečné parkovací náklady.

Cestovní doklady

V současné době máme s USA bezvízový styk. K jeho využití potřebujete biometrický pas a registraci ESTA. Biometrický pas má na čipu nahranou vaši fotku a otisky prstů. Je vhodné mít při žádosti o pas prsty nepořezané a nepoškozené, aby vám pak otisky souhlasily s realitou při vstupu do USA. O registraci ESTA požádáte zde buď jednotlivě, nebo jako skupina. Za jednu registraci se platí $14, platí 1 rok a vyřizují to tak zhruba za několik dní. Potřebujete jméno, datum narození a číslo pasu. Vždycky, když to vyplňuju, mám mrazení když musím podepsat, že na vstup do USA nemám nárok, že o něm rozhodne příslušník Customs and Border Protection v místě vstupu, a že nebudu uplatňovat žádný nárok na náhradu škody, kdyby mne nepustili.

Zatím nevím o nikom, komu by se to stalo, ale při poslední cestě zadrželi mou ženu a musela k extra pohovoru. Nakonec ji pustili po hodině, ale ty nervy byly hrozné.

Důvodem bylo, že si při krájení chleba lehce pořezala novým ostrým nožem bříško palce a nesouhlasily jí tím pádem otisky nahrané v pasu s otisky sejmutými čtečkou na letišti. Obecně je vhodné při pohovoru s úředníkem ukázat zpáteční letenku a přesvědčit ho, že nehodláte v USA zůstat, ani pracovat.

Pro řízení auta byste měli mít mezinárodní řidičák. Ten stojí 50 Kč, platí rok a dá se vyřídit na počkání na registru řidičů na základě normálního řidičáku a potřebujete k tomu pasovou fotku. Za dvě návštěvy USA jsem ho k ničemu nepotřeboval a nikdo ho po mně nechtěl.

Půjčení auta

Bez auta se v USA nehnete. Sice se dá auto honit až na místě, ale lepší ceny zpravidla dostanete při rezervaci s předstihem. Dobrý portál na to je rentalcars.com, kde si vyberete podle svých potřeb. V podmínkách půjčování je mnohokrát výrazně zmiňováno, že nelze použít debetní kartu. Tím se nenechte zneklidnit. Jak v roce 2011, tak 2016 jsem si bez problémů půjčil auto s českou debetní kartou. Naposledy dokonce s kartou, na které bylo slovo DEBIT v názvu a nic se nedělo, vše proběhlo hladce. 

 
Fronta na auta v půjčovně Dollar, foto: Petr Jandík

Praxe je taková, že pokud nemají v půjčovně zrovna to objednané auto, půjčí vám jiné stejně velké, nebo větší za původní cenu. Čím později ten den auto berete, tím spíš dostanete větší. Žádejte volbu Full-Full to znamená půjčit i vrátit s plnou nádrží. Když necháte doplnění nádrže po vrácení na půjčovně, naúčtujou vám to draho. Rozumné pojištění je už v ceně od Rentalcars, nenechte si na místě vnutit nějaké zbytečnosti navíc. Řídit půjčené auto mohou jen zaregistrovaní řidiči, napište jich co nejvíc, kolik je v ceně. Musí být při půjčování přítomní na místě, při vracení už ne. Na 99 procent dostanete automatickou převodovku. Zvyknete si na ni docela brzo, horší je to pak si znovu navyknout mačkat spojku při brždění po návratu domů.

 
Tohohle sedmimístného Dodge jsme dostali místo zaplaceného Forda Escape, foto: Petr Jandík

Kemp

V Red Rocks Canyonu je jen jeden kemp, otevřený od 1. 9. do 29.5. Je rozdělený na dvě části. Individuální sajt nelze rezervovat, s výjimkou tří sajtů pro invalidy. Prostě přijedete, obsadíte volné místo, vyplníte formulář, dáte do obálky peníze za plánovanou dobu pobytu a hodíte ji do příslušné schránky k tomu určené. Checkin time je 12 hodin, od této doby můžete začít obsazovat místa. Vypadnout máte do 11 hodin ráno. Kromě místa na stan jsou v kempu suchá WC a kohoutky se studenou pitnou vodou. Individuální místo je maximálně 10 lidí, 2 auta a 2 stany na sajtu. Nemá ohniště a stínicí stříšku.
Skupinový sajt je oficiálně pro 10 až 20 lidí, objednává se předem na recreation.gov. Má velkou střechu s lavicemi a stoly, WC, kohoutek s vodou, parkoviště. Podle pravidel musí na skupinovém sajtu spát nejméně 10 lidí, ale nekontroluje se to. Nás bylo povětšinou 6 a prošlo to bez problémů. Není tam žádná elektřina. Mobily a jiné přístroje musíte nabíjet buď z auta, nebo vlastním solárním panelem. Mobilní signál je tam dost mizerný. Občas neodešlete ani SMS. Pokud potřebujete na WiFi, musíte do Vegas. Bezplatnou WiFinu měli v potravinovém supermarketu Smith's, v outdoorovém obchodě REI a nejlepší byla u Apple Store v Summerlinu. Tam se ostatně dá přes den vlézt i k počítači, pokud potřebujete něco vyřídit, co nejde na telefonu. 

 
Skupinový sajt v kempu, foto: Petr Jandík

Společný odpadový kontejner je na silnici mezi skupinovým a individuálním kempem. V kempu není dřevo na oheň, elektřina ani sprchy. Limit na pobyt je 14 dní. Dřevo si můžete koupit v Las Vegas, na indoorové lezecké stěně u Desert Sportu se dá osprchovat. Voda z kohoutku je dobrá na vaření, ale na pití je lepší koupit balenou ve Vegas.

Individuální místo stojí $15 za den, skupinové $40 za den. Za změnu termínu nebo storno zaplatíte $10. Jiné možnosti přespání, povětšinou dražší, jsou v Las Vegas. Když přijedete uprostřed noci, nejspíš místo v kempu neseženete a o víkendech a svátcích bývá kemp také plný. Když přijedete a nemáte rezervaci, můžete se zkusit vsomrovat k někomu, kdo nevyužívá celou kapacitu svého sajtu. Asi by prošlo i přespání v autě zaparkovaném na štěrkovém parkovišti u silnice, nebo vedle něj. Pravidla ohledně kempu jsou na stránkách BLM 

Kempování v přírodě je možné ve výškách nad 5000 stop (1500 m.n.m.) na základě permitu. Ten lze získat telefonicky. 

Scenic Drive

Vyhlídková silnice objíždějící přístupy k osmi lezeckým oblastem Red Rocks. Na začátku má bránu s výběrčími budkami. Otvírací hodiny jsou od 6 hodin ráno, pokud není sněhová, nebo dešťová bouře. Zavírá se v 7 večer v březnu a říjnu a v 5 večer v listopadu až únoru. Za vjezd platí auto $7, motorka, kolo, nebo pěšák $3. Dá se pořídit Annual Pass za $30, který platí rok a mohou ho používat až dvě osoby s tím, že momentální držitel karty z nich může přijet a mít s sebou plné auto. Parkování přes noc v oblasti Scenic Drive je zakázáno a píše se, že jsou za ně mastné pokuty, 

 
Scenic Drive, turisti v miniautech, foto: Petr Jandík

BLM na stránkách hrozí odtažením auta na náklady majitele. Proto je třeba se z túr vrátit včas a odjet. Pokud do vypadá, že se zpozdíte, můžete zavoláním do na telefon (702) 515-5050 získat povolení se až o dvě hodiny zpozdit. Povolení je jen na cesty, u kterých je to oprávněné. Na sportovky v Calicu vám ho asi nedají. Rovněž tak lze získat povolení na bivak v dlouhých cestách. 

 
Scenic drive v poušti pod horami, foto: Petr Jandík

Na stránce BLM jsou přesná pravidla ohledně lezení. V praxi to vypadá tak, že se zavírá vjezdní brána, zatímco výjezd je volný a i po zavírací době se auta postupně trousí ven. Nevypadá to, že by nastalo hromadné pokutování minutu po zavírací době. V rámci Scenic Drive je také Visitors centrum, kam se dostanete jedině po zaplacení. Dá se tam koupit průvodce, upomínkové předměty a získat předpověď počasí. 

 
Parkoviště na Scenic Drive u Calico Hills, foto: Petr Jandík

Průvodce

V současnosti jsou k dispozici dva horolezecké průvodce. Nejaktuálnější je kompletní průvodce Red Rocks - a Climber’s Guide II, Jerry Handren 2016, ISBN 978-1-4951-8204-4. Obsahuje aktuální stav v únoru roce 2016. Popisy cest jsou textové se zákresem do fotky. U nejpopulárnějších jsou ještě topa, precizní mapy. Sportovní nebo tradiční charakter je signalizován barvou kolečka s číslem cesty. u tradičních cest je seznam potřebných vklíněnců který odpovídá skutečnosti.

Další je výběrový průvodce Red Rocks Climbing, Greg Barnes, Supertopo 2004. Ten je k dispozici i jako PDF, nebo v průvodcovské aplikaci rakkup, kde jsou interaktivní mapy s GPS navigací. Je tam jen 53 cest, ke každé dost podrobný popis, až skoro román. Nejsou tam sportovky v Calico Hills. Soupis potřebného materiálu je u tohoto průvodce obvykle nadsazený oproti skutečné potřebě, asi předpokládali jištění každé dva metry. 

   
Průvodce - výběr od Supertopo a Red Rocks, kompletní průvodce od Jerryho Handrena

V příštím dílu se podíváme na lezecké oblasti a konkrétní cesty k lezení. Jestli se dostanete ve čtvrtek 26.1. 2017 do Prahy, přijďte od 20 hodin do Cross Clubu na přednášku.