Chulilla medium

Chulilla z La Ermita, foto: Petr Jandík

Nejlépe vypadá Chulilla z La Ermita. Domečky ve svahu přilepené na hradní kopec bělostně září ve slunci a kolmé stěny kolem lákají k lezení. A lezení je tu opravdu hodně. Celkem 36 sektorů s 800 cestami, převažující těžší lezením, my se z nich podíváme hlavně na ty „medium”, tedy pro softmovery.

Informační tabule na příjezdu odspodu, foto: Petr Jandík

Do Chulilly přijedete z Valencie od severu - zeshora. Na první seznámení s terénem můžete zaparkovat na horním parkovišti kousek za turistickou ubytovnou „Refugio”.  

Náměstí, kde je informační středisko, foto: Petr Jandík

Na náměstíčku si můžete v místní špeluňce vypít kafe a v informačním středisku se dá koupit průvodce. Akorát se tu nedá zaparkovat, takže jen pěšky. Je to ale moc hezká procházka, takže to nijak nevadí. 

Nerezový slaňák, foto: Petr Jandík

Když se s novým průvodcem v ruce vrátíte na horní parkoviště, stačí seběhnout kousek dolů po svahu a jsme u sektoru La Ceguera, kde je 18 cest, většinou jednodélkových. Při lezení je pěkný výhled na kaňon Turie i na severní stranu masivu hradu. Nejlehčí cesta je V, nejtěžší 8a+.

Zdeněk Hlaváček v cestě Asilo de Ancianos 6b, foto: Petr Jandík

Miloš Burýšek v cestě Que Cosas Tiene Mi Novio, foto: Petr Jandík

Od sektoru La Ceguera se dá sestoupit do kaňonu a podél sektoru El Canal, který je ve spodním patře, si projít cestu, která pokračuje visutou lávkou nad vodou.

Neprůchodná lávka nad vodou, foto: Petr Jandík

Jenže lávka není celá, najednou končí a nezbývá než se vrátit a cestou obdivovat stěny sektorů Killer, Odín, Rodello a na druhé straně sektor se slibujícím názvem Sex-shop.

Převisy v sektoru Sex-shop, foto: Petr Jandík

Sektory El Muro a Sex-shop, foto: Petr Jandík

Sektor Sex-Shop nalevo, napravo Refugio, ke kterému vede ferrata a sektory Sonrisas y Lágrimas, Killer
a Odin, foto: Petr Jandík

Sektory Competición - Techos a La Ceguera v pravém boku, foto: Petr Jandík

Cestou zpátky jsme si obešli pod severní stěnou hradní skálu. V sektoru La Neverra na levém kraji stěn je pár lezitelných cest pro softmovery - Roco Vargas, Si Ta Caes Ta Matas a Guarapitos Free. Zbytek jsou hákovačky ve střechách, nebo těžké věci. Dál doleva podél skály v sektoru Los Riscos jsou nejlehčí jednotlivé délky 6a+ pokračující těžšími. 

Severní stěna hradní skály ze sektoru la Ceguera, foto: Petr Jandík

Sektor La Neverra, foto: Petr Jandík

Hákovačky v převisech, foto: Petr Jandík

Monumentální severní stěna hradní skály z romantické skládky stavebního odpadu u horního parkoviště je celý den ve stínu. Pod stěnou vede via lanata - průchod místy zabezpečený plastovými lany.

Odleva sektor La Nevera, Los Riscos a Tío José, foto: Petr Jandík

 V následujícím sektoru Tío José jsou z 23 cest tři pětky a zbytek od 6a do 7c. Všechno je to ve stínu a tak jsme tu jen prošli na jižní stranu se sektory Peneta 1 a Peneta 2.

Chulilla. Sektory Peneta 1 a Peneta 2 jsou na levé straně hradní skály, foto: Petr Jandík

Peneta 1 je na jižní a Peneta 2 na jihovýchodní straně hradní skály. Jsou z ní parádní výhledy na skály na druhé straně kaňonu.  

Kdy asi spadne ta věžička opřená o masiv?, foto: Petr Jandík

foto: Petr Jandík

Peneta 2. je na jihozápad, cesty jsou tu třídélkové od 6a do 6c a jedna pětková. Lezli jsme Kaos Kósmico V+/6a+/V+, jehož prostřední délka 6a+ byla poměrně tvrdá, ale celkově pěkná cesta. Průvodce doporučuje jako nejlepší cesty Deu Dira 6a+/6a a El Bailarín Solitario 6b+/6b+ 

Kaos Kósmico, Zdeněk Hlaváček v délce V+, foto: Petr Jandík

Peneta I je sektor s dvoudélkovými cestami orientovaný na jih. Z dvaadvaceti cest s délkami od 4+ do 8a je tu k doporučení Annie Hall 5/5+ a pro lepší borce Los Vigilantes 8a.

Sektor Peneta 1 na hradní skále, foto: Petr Jandík

Pěkné jsou tu i nehvězdičkované cesty v průvodci.

Kódl Procházka a Pepa Hloušek v cestě Annie Hall, foto: Petr Jandík

Sektor Los Perros, foto: Petr Jandík

Kaňon řeky Turia, foto: Petr Jandík

Sektor El Más Allá, foto: Petr Jandík

Lezení na hradní skále jsme si báječně užili a lezli až do tmy. Kromě skvělého de nám byl odměnou pohled na osvětlenou Chulillu.

Dolezeno. Večerní Chulilla, foto: Petr Jandík

Informace

Asi nejlepším zdrojem informací o Chulille je web chulillaclimbing.com. Ubytování je možné na mnoha místech v rozumné dojezdové vzdálenosti. My jsme bydleli v Dos Aguas na druhé straně Valencie, ale pokud chcete lézt v Chulille víc, nabízí se horolezecká ubytovna El Altico, kde si můžete rezervovat bydlení za 15 EUR za osobu a den, nebo o něco levněji pro skupiny 4 nebo 9 osob na mailu info@elaltico.com. Celkem slušná topa stěn jsou zde. K inventáři patří také dvě ferraty, provedené ve sportovně lezeckém stylu, nemají průběžný hromosvod, ale jen kramle a nýty na jištění. Jsou v kolmém a převislém, takže fyzicky náročné. Poslední průvodce v angličtině a španělštině vyšel v únoru 2013 a má být k dostání za 18€ v trafice na hlavním náměstí(čku) Chulilly. Jestli se ocitnete v okolí Valencie, doporučuji Chulillu navštívit.

Pokud vás zajímají cesty nikoliv medium, ale hard, pak pokračujte na tento článek Jirky Siky u konkurence.

Chulilla sektory, foto: repro horyinfo