Pytel na Kyazo-Ri

A je po lezení... Po 800 metroch lezenia sme to museli otočiť kvôli mojmu zdravotnému stavu... Veľké žalúdočné problémi a pravdepodobne víškovka... Už večer som do seba nedostal ani jedlo, ani pitie a ráno som myslel že chcípnu!

Je úplne jedno koľko má človek nabehané, nalezené a natrénované... Proste vás to skolí a ste slabí ako muška... Keby som bol v Chamonix tak volám okamžite vrtulník! Tu som nemal komu zavolať, takže sme ráno začali komplikovane zliezať a zlaňovať dole... Som naozaj rád že som sa v tom stave dostal bezpečne dole...

DÍKY MOC všetkým za podporu!!!
Bohužial na ďalší pokus si budem musieť rok počkať pretože mi naň neostala ani sila, ani čas a ani počasie...
ČAU Smolo

A jak to vidí Mára?

...Naštěstí Janko, hrdý oravský šuhajko, i v tom zoufalém stavu, měl stále ještě kontrolu nad sebou a mohl si zatím sám řídit osud. Jinak hororový scénář, dostávat ho dolů zatím nenastal, což je dobré. Otázkou je, kolik času nám zbývá. Útěk byl zahájen poměrně záhy tak zvaným račím stylem, čili slízáním čelem ke stěně a každý na vlastní pěst. Celkem krom tří slanění a dvou odjišťovaných úseků jsme tisíc metrů sklouzli za pár hodin. Dobré, jsme celí, jen řádně zmuchlaní. Já především na psychice a Janko si k tomu přihodil ještě fyzickou devastaci, odrážející se nejen ve tváři. Dokonce i jeho kroky už postrádají obvyklou lehkost a směřují k prvnímu placatému balvanu na suťovisku. Tam vytahuje spacák a během chvilky v něm celý mizí. Tím mizí a zároveň se rozpouští i náš jarní sen, jelikož čas na druhý pokus, před nastupujícím monzunem, který sem vtrhne během pár dní, už není.  ....

Celý článek si přečtete na Facebooku.